Reklama

Reklama

VOD (1)

Absurdní komedie z pařížského podsvětí, ve které se nezaměstnaný muž seznámí s vrahem svojí ženy a mrzutým policejním inspektorem. (Netflix)

Recenze (85)

Pohrobek 

všechny recenze uživatele

Zvláštní, velice zvláštní film. Žánrem komedie - avšak snad nejabsurdnější z možných. Navíc někdy až nesnesitelně černá. Příběh, kde se vyskytují vlastně jen vrazi, kteří se střetávají pouze s dalšími vrahy. Morálka a etika potlačeny - či spíše přepjaty ad absurdum, a tak vytěsněny ze hry. Provokativní humor, smutně odrážející absolutní anonymitu a osamělost velkoměstského života. Hrdinové již nemají žádné sny - jsou zbaveni lidství, a aby si zachovali alespoň krapánek svobody, stávají se vrahy. Dvojka Bertrand Blier + Gérard Depardieu čaruje. Studený bufet je možná o něco méně spontánní než Buzíci. Jeho pesimistické poselství je ale ještě o něco vážnější. ()

Jara.Cimrman.jr 

všechny recenze uživatele

Zakládám si na tom, že jsem jiný než ostatní uživatelé a tak bych se chtěl, na rozdíl od ostatních, při hodnocení tohoto snímku vyhnout slovu absurdní. Jenže ono to nejde, protože absurdnější záležitost jsem v životě neviděl. Ale ono stačí přijmout myšlenku, že vrazi nemohou být zavíráni do vězení, aby nezkazili ty nevině odsouzené a hned tento snímek začne dávat smysl. Nožovrah, ženovrah a policejní komisař střílející smyčcový kvintet, jsou zkrátka naprosto skvělou trojicí, která sice občas nikoho nevraždí, ale vysoký stupeň zábavy udrží po celou dobu. ()

ORIN 

všechny recenze uživatele

Skvělý scénář, situace/dialogy dovedené do krajnosti, absurdní černý humor, absolutní vykořeněnost jednotlivých postav a pocit osamění, totální negace reality. "Zabil jsem vaši ženu." - "Pojďte dál. Večeřel jste?" - "Ne." - "Je tu zbytek polévky. Dáte si?" - "Ano, neodmítnu." ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Studený bufet zcela oprávněně dostál svému názvu:) Netypická kriminálka, od začátku do konce prošpikována absurdními situacemi, kdy se jedna absurdita kupí na duhou a přesto dává smysl, a pořádnou dávkou černého humoru. Člověku to stejně i tak vlastně připadá reálné a docela i pravděpodobné, že by v dnešní době někdo podobnou situací mohl procházet a jednal by stejně. Ona ta apatie a lhostejnost společnosti je zcela na místě. A zvláště v dnešní době. A... Bože, Carole Bouquet byla tak nádherná... "Už sis někdy všimla, kolik je v metru lidí, kteří vypadají na to, že je někdo zavraždí?", "Bude to poprvé, co uvidím umírat muže." - "Já taky, většinou přijdu pozdě.", "Je zamčeno?" - "Ano, je zamčeno." - "A obtěžovalo by Vás otevřít?" - "Ano, hodně." ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

"Zabil jsem vaší ženu." "Už jste večeřel? Mám tu polívku, dáte si?"                                                                                    Krásná absurdita, po Hře hotový balzám. ()

Ephemeris 

všechny recenze uživatele

Už úvodný rozhovor v metre pripomína slávny „Dialóg rýdzo humoristický“ od Lasicu a Satinského. Absurdný a nenútený humor, ktorý vylúdi na tvári ľahko zvrátený úsmev. Po úvodnej geniálnej polhodinke to už ide značne cez čiaru. Napriek tomu príjemná jednohubka a spomienka na časy, kedy Depardieu ešte nebol rusofilný nadšenec. ()

liborek_ 

všechny recenze uživatele

Studený bufet je další méně známý film s Gerardem Depardieu v hlavní roli. Tentokrát se Blier pustil do černohumorné, na hranici absurdity a surrealna balancující komedie, kde nic není, jak má být, kde zločin stíhá zločin a kde vše je prošpikované vražednou noční můrou ústřední postavy - nezaměstnaného podivína Alphonse Trama (Depardieu). Ten bydlí se svou manželkou v chladném paneláku, kde se setká se starým inspektorem (režisérův otec Bernard Blier) a časem též s vrahem své manželky (Carmet), s nimiž provádí ty nejneuvěřitelnější zločinecké kousky. Příběh samotný je zdá se nepodstatný, postrádá klasickou logiku kriminálních příběhů, zato je plný nejrůznějších symbolů, s jejichž významem si má divák lámat hlavu. Podobný přístup Blier zvolil už ve filmech Buzíci, Připravte si kapesníky a ostatně též v Kdybych byl špion. Film je to zajímavý, nemá sice takový spád jako skvělí Buzíci, ale přesto je to pozoruhodný film, v němž Depardieu podává jeden ze svých skvělých výkonů. ()

LiVentura 

všechny recenze uživatele

Skvost francouzské tragikomedie s velice vážným poselstvím, Jean Carmet v atypické roli nočního vraha. Skvělé výkony stírá obecně drsná atmosféra vražd okolo jednoho muže. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Učebnice černé absurdní komedie. Vedle tohoto filmu, který se s lehkostí a úsměvem baví odcizením a chladem naší civilizace, bledne většina i pozdějších smrtelně vážně se beroucích dramat na stejné téma. ()

S.Quentin QUALE 

všechny recenze uživatele

Černá, absurdní komedie, které nejde než se vysmát, nebo ji vypnout. Mně se podařilo to první, takže jsem spokojený díky neobvyklému. Asi na ni brzo zapomenu, ale bavil jsem se sakra dobře. 75% ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

I když svá nejslavnější léta již mělo absurdní drama za sebou, provokatér Blier s rozkoší spáchal absurdní film. Kvalitu herecké práce mu zajistil jeho oblíbený Depardieu a tatínek. V malé roli se objevil Serrault a opět mě přesvědčil, že ryze komediální poloha není pro něj. V pozici černohumorné a surrealistické zároveň mu to slušelo skoro tak skvěle jako v dramatické úloze notáře Martinauda. ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Nechápu, co to Pohrobek povídá o morálce a o svobodě, d-corso má zase na můj vkus poněkud vysokou četnost slova „surrealistický“ a vůbec se mi zdá, že bere šnekožrouty nějak moc vážně. To jsou celkem jediné kometáře stojící za přečtení, tedy krom podotknutí Lindiště a první věty od mm13, kterým rozumím bez výhrad. Sám jsem v rozpacích. Uvidím někdy nějaký zajímavý francouzský film (Španěly nepočítám), který by nebyl postaven na bizarním spolčení jakýchsi mužů, k nimž se nachomýtne jakási žena? Anebo proč se mi zdá, že si všechny francouzské filmy na něco hrají? Anebo proč je francouzská filosofie převážně založena na remcání? Anebo proč mám sympatizovat s cizími figurami? Že je jim zima? Co je mi do toho? Anebo proč se ve Studeném bufetu odehrává vše tak náležitě, proč je naruby tak líc? Anebo proč je vražda nejoblíbenějším filmovým motivem? Anebo proč je vlastní diagnóza základním nástrojem poznání? Anebo proč tomu vlastně dávám plný počet? Anebo co má kromě loďky na vodě Studený bufet společného s Mrtvým mužem? „Nech těch hloupostí, žádný dům tu není!“ ()

dr.horrible 

všechny recenze uživatele

Kto pristúpi na fakt, že realita tu prebieha trochu inak, ako sme na ňu zvyknutí, dostane geniálnu filmovú hračku, kde je skoro nemožné odhadnúť ako dopadne nadchádzajúca scéna. A kto zabije koho. Klobúk dole pred Bertrandom Blierom, že niečo také dokázal vôbec vymyslieť. ()

Trajektt 

všechny recenze uživatele

V dnešní hektické a uspěchané době, ve které se na nás ze všech koutů řítí kultura holých, přihřátých zadků a barevných, uřvaných opičáků jsem rád, že jsem narazil na ztracený klenot francouzské kinematografie z konce sedmdesátých let ve které září budoucí Cyrano a pan herec s velkým H a to není nikdo jiný než Gérard Depardieu. Už od začátku sledování tohoto snímku jsem nabyl dojmu, že něco není v pořádku ve státě francouzském a postupné sledování mě přesvědčilo, že poselství tohoto filmu bude asi to, že vraždit je normální a přirozené a že vrah se skrývá v každém z nás, o čemž nás přesvědčuje hlavně náš hlavní, přitroublý hrdina Alfons, kterého ztvárnil námi již zmíněný Gerard. On totiž Alfons ani neví, jestli je vrahem anebo není vrahem, jestli se mu to zdá v jeho nočních můrách anebo je to realita. Je pravdou, že již v úvodní scéně šermuje se svým vystřelovacím nožíkem a vypadá to podle jeho dementních otázek, že si vyhledává oběť kterou by kuchnul, ale vzápětí nás děj přenese o kus dál a my nevíme stejně jako náš retardovaný průvodce, co se stalo. Je pravdou, že v této bláznivé komedii můžou někteří diváci hledat i nějakou tu uměleckou hodnotu, hlavně když tam tři tupoňi řeší své vraždy s filosofickým nadhledem a je pravdou, že v tomto vypečeném snímku jsem snad neviděl ani jednu normální postavu a to bylo asi hlavním účelem této taškařice, kterou když necháte volně plout a nebudete brát vážně řeči lokálních tajtrdlíků a doslova se vžijete do mysli vrahů, kteří se setkávají v jednom nelokalizovaném věžáku kdesi v Paříži, tak se vám to bude líbit a bude to pro vás nevšední zážitek. Gerard zde předvedl kvalitní výkon na který se fakt dobře dívalo a to i díky té skutečnosti, že byl ještě v té době hubený jako lunt a též to byl statný mužík s postavou, kterou by mu mohl závidět i Božský Arnold a v té době nebyl skoro vůbec obalený sádlem, jak jsme ho mohli vidět v pozdějších letech. Taktéž jeho roztomilý kukuč, který vám může připomínat Bulhara na kolotoči je originální a nenapodobitelný. Zkrátka, kdo si chce odpočinout od dnešních ukňouraných, nezáživných a ńicneříkajících komedií, tak mu vřele doporučuji tuto uklidňující i když néé možná moc logickou, spíše-li by se dalo říci nelogickou až absurdní komedii, kterou originálně natočili moji oblíbení francouzští požírači žabích stehýnek a jiných gurmánských nesmyslů a proto jim dávám zasloužených 70%. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Ať už očekávate cokoliv, dostane se vám skutečně neočekávané a můžete zažít obrovské překvapení prakticky v každé scéně, která dokáže překvapit zcela nepředvídatelným konáním postav a vývoje děje... Když mi tento kousek nabídla v rámci Filmové výzvy před třemi lety uživatelka troufalka, dost jsem se tenkrát bránil a po přečtení obsahu a zahlédnutí G. Depardieua v hlavní roli jsem se Studeného bufetu poměrně štítil. Pak jsem se podíval a výsledkem pro mě byl nejen zážitek a film, na jaký skutečně nezapomenu, ale rovněž objevení originálního režiséra Bertranda Bliera i spolu s jeho otcem, nezapomenutelným hercem Bernardem Blierem. Už v první scéně z opuštěné nádražní haly mě pohltila unikátní komorní atmosféra, už během prvního originálního dialogu jsem začal být nadšen... Se zatajeným dechem, který doplňovalo občasné vnitřní nutkání vybuchnout smíchy, jsem dojel tenhle neotřelý, zvrácený neo-noir skloubený s absurdní komedií až do konce a připadal si jako součást nějakého prapodivného snu. * * * * * Studený bufet je pro mě bezkonkurenčně nejlepším filmem Bertranda Bliera, mimo jiných kvalit i díky skvělému vyvrcholení, které Blier narozdíl od jiných svých filmů (např. Kotlety) výjimečně nezakončil samoúčelnou provokací, ale došel k skutečně výborné pointě. Ačkoliv by se mohlo zdát, že opakovaně už takový film nemůže přinést stejný zážitek, dokázal jsem si ho plně užít i napotřetí a znovu mě dostávají ty skvěle vypointované absurdní situace, ten neotřelý černý humor, ta noční atmosféra velkých prázdných budov, ten vymazlený odtažitý vizuál, ta akustika hrobového ticha s detailními ozvěnami každého kroku, ty herecké kreace Bliera staršího, Carmeta, Serraulta (...a ano, musím uznat, že je zde i Depardieův výkon velmi zdařilý). Majstrštyk, ve kterém jsem s odstupem času vzal na milost i ty sexuální scény. „Všichni jsme jenom turisti. Přijdeme, uděláme si malý výlet a odejdeme.“ [95%] ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejzvláštnějších filmů co jsem kdy viděl, který je svým kuriózním způsobem občas opravdu vtipný, ačkoliv si tempo neudrží až do konce. Takhle absurdní dialogy a scény neuvidíte ani v Big Lebowskim. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Není to pět hvězd, ale jenom těsně. Absurdita, výborná kamera a prazvláštní tajemná atmosféra vytváří hodně zajímavý film, kterému ovšem kvůli přílišné zahleděnosti sama do sebe něco málo schází. Skvělý Depardieu a Blier. ()

d-corso 

všechny recenze uživatele

Tento temný surrealistický kousek vzácně koresponduje s Buňuelovým o pět let starším Přízrakem svobody. Také ve Studeném bufetu již svět zřejmě prošel svoji zkázou, ale lidé si toho, vzhledem ke svému chování, vůbec nepovšimli. Klasické životní hodnoty jsou relativní a často zcela postaveny na hlavu. Nezaměstnaný a možná i vrah Alphonse Tram (Gerard Depadieu), který je ztělesněním zuřivého surrealistického odporu vůči práci, policejní inspektor Morvandieu (Bernard Blier), další surrealistické ztělesnění, tentokrát nenávisti vůči hudbě (po scéně, v níž se pokusí inspektora zavraždit pomocí komorního kvarteta, ten se však ubrání pistolí: "Postřílel jsem ty šmidlaly“ ) a vrah Tramovy manželky (Jean Carmet), tvoří nesourodou trojici přátel, žijících v neustálém strachu z jakéhosi neurčitého pronásledování. Film se z dobrých tří čtvrtin odehrává v noci, podstatnou roli v něm hrají kulisy takřka liduprázdného La Défense. Až v závěru se trojice hlavních hrdinů přesouvá, nebo spíše uniká kamsi do lesů, ale útěk je marný, ani příroda je neochrání před (ne)spravedlivou pomstou. ()

Reklama

Reklama