Danton
-
Danton
-
Danton
Drama / Historický / Životopisný
Francie / Polsko / Západní Německo, 1983, 136 min
Režie:
Andrzej WajdaObsah
-
Adaptace divadelní hry Stanislawa Przybyszewského, v níž tvůrci evokují situaci z pařížského jara 1794, kdy francouzská revoluce začala potírat vlastní děti a gilotina zrudla krví nových nepřátel národa - obětí mocenského boje vládnoucích špiček. Vyprávění se soustřeďuje na spor dvou rozdílných osobností revoluce - Robespiera a Dantona, který se stane obětí politického procesu, je smeten z výšin pýchy, moci a bohatsví - a svou závratnou kariéru skončí na popravišti. Snímek se opírá o režisérovo inscenační mistrovství, brilantní dialogy a vynikající herecké výkony představitelů hlavních rolí. (oficiální text distributora)
Adaptace divadelní hry Stanislawa Przybyszewského, v níž tvůrci evokují situaci z pařížského jara 1794, kdy francouzská revoluce začala potírat vlastní děti a gilotina zrudla krví nových nepřátel národa - obětí mocenského boje vládnoucích špiček. Vyprávění se soustřeďuje na spor dvou rozdílných osobností revoluce - Robespiera a Dantona, který se stane obětí politického procesu, je smeten z výšin pýchy, moci a bohatsví - a svou závratnou kariéru skončí na popravišti. Snímek se opírá o režisérovo inscenační mistrovství, brilantní dialogy a vynikající herecké výkony představitelů hlavních rolí. Komentáře uživatelů k filmu (49)
-
Lima
Gerard Depardieu ve své nejlepší formě, jako vyžilý revolucionář je prostě fantastický . Jestli nemáte rádi politická dramata, kde se hodně konverzuje, asi DANTON nebude nic pro vás. Ti ostatní ocení zajímavý pohled do zákulisí významné etapy francouzské historie, kdy revoluce začala požírat své děti a hlavní představitelé revolučního hnutí šli postupně pod gilotinu zásluhou politických intrik. Velmi poučná podívaná, při které si člověk uvědomí, že se lidé se nemění a politikaření a nečisté intriky jsou nesmrtelné.(24.8.2003)
-
Radyo
Trochu rozvleklé historické drama, které ale nabízí zajímavý pohled do zákulisních intrik, které nastaly po Francouzské revoluci, kdy někteří chtěli ve vedení Robespierra a někteří raději Dantona. Mezi bývalými kolegy se pak rozhořely spory, které nakonec vyústily v tragický konec.(30.7.2002)
-
Malarkey
Hooooodně utahaný, ale na svojí dobu zajímavá koprodukce Polska, Francie a Západního Německa a nebýt hlavní role, asi bych to ani nedokoukal. Gérard Depardieu už jako mlaďas dokázal neskutečný kousky, zahrát buřiče své doby tak jako by to nedokázal snad nikdo. Díky němu jsem na film také dokoukal, jinak bych se asi utrápil. Film samotný totiž není nic unikátního, machinace, nenávist, závist, a zase ty machinace. Je to stále dokola, ale v té době to jinak ani fungovat nemohlo. Danton v tom udělal docela zásadní bordel a proto se na to nechalo koukat, ale nehrát ho Gérard, asi ten film ani nedokoukám. Tyhle historické fresky známých osobností mi příjdou stále na jedno brdo, žádná změna, ale tady ta změna vyčnívá, a to se mi na tom hodně líbí.(31.12.2008)
-
flanker.27
Trochu mi na tomto filmu vadí jeho pojetí, kdy je Danton proti Robbespierovi stavěn jako zastánce individualismu, a to v pojetí posledních dekád 20. století, což je anachronismus (a trochu si tím přihřívá polívčičku liberální pravice :)). Jinak jde samozřejmě o velmi kvalitní film s pečlivě budovanou atmosférou střetu dvou silných osobností a bývalých revolučních spojenců. Vzdor tomu, že je výsledek tohoto boje obecně znám, při sledování filmu se zpomaluje dech a napětí stoupá vrchovatou měrou. To je způsobeno také díky výborným hereckým výkonům a několika dramatickým vychytávkám. Zvléště závěr, kdy Robbespiere zdrcený sám sebou poslouchá slova Deklarace, je velmi působivý, a diváku nepřijde na mysl poměrně značná autorská licence výkladu této události.(10.7.2006)
-
belldandy
Režiséři se obvykle vymlouvají, že historická věrnost se nedá kombinovat se zajímavým příběhem. Tenhle film přes svou historickou přesnost na vás zaútočí ostřím žiletky. Poslední hodiny Dantonova života se odčítají a vy sledujete, jak jemu i Robespierovi docházejí ideály. Jejich životy už dávno ovládla politická nutnost a oni si to konečně počínají sami uvědomovat. V mrazivém závěru sledujeme zděšeného Robespiera naslouchat článkům Deklarace občanských práv. Kam se roku 1794 tahle práva poděla? To sama moc užírá ty, kteří ji užívají.(28.1.2004)
-
sportovec
Przybysewského pohled na protagonisty závěrečné fáze francouzské revoluce, ztvárněný Wajdovou režií, vyvolává mrazení v zádech. Historické postavy, jejichž ztvárnění vévodí Depardieuova kreace, jako by byly živé a současné v postavách a dějích dob nedávno minulých.(28.2.2008)
-
Paldini
Poučný film o vzájemných sympatiích opozičních politiků. Tak by to dopadlo i u nás, kdyby měli politici stejné prostředky prosazování moci jako ve Francii v roce 1794.(15.12.2007)
-
Ony
To, co mi na VFR vždy připadalo nejpřitažlivější, tedy barikády a chlapi ve vaně, tady vůbec není a vlastně až na samém konci je trochu na co koukat (gilotina). Nechci to zlehčovat. Není to totiž lehký film a není ani špatný. Akorát se v něm moc mluví. Holt ne moc adaptovaná adaptace dramatu.(30.1.2010)
-
paascha
Jedna z mála rolí tlusťocha Žérára, ve které hraje. To nebude jím, ale režií a předlohou(8.10.2007)
-
Radko
Dialógmi prehltené, prevažne interiérové dielo pripomína skôr kostýmovú divadelnú drámu, nie historický veľkofilm. Určitá pútavosť sa tomu, vzhľadom k zvolenému historickému obdobiu, uprieť nedá, ale o nič mimoriadne, hodné viacnásobného uzretia nejde.Mňa najviac potešila drobná scénka, ukazujúca plagáty so ženami poodhaľujúcimi svoje nahé prsia, ktorá len potvrdila tézy spisovateľa Roberta Antona Wilsona, ktoré naformuloval v knihe Ištarin návrat (súvis oslobodenia ženy s odstránením skostnatených pravidiel patriarchátnej spoločnosti). Na okraj filmu drobná poznámka: Pokiaľ platí vo viacerých komentároch spomínaná téza o revolúcii, ktorá požiera vlastné deti - s čím v prípade Dantona i Robespiera súhlasím - tak potom to, čo prebehlo u nás v r. 1989 nebola vôbec žiadna revolúcia, ale púhopúhy mocenský prevrat. Veď deti našej "revolúcie" si spokojne žijú naďalej a nie je mi známa jediná obeť. 70%.(17.12.2009)
-
NinadeL
Stejná předloha už v Maďarsku posloužila pro televizní film A Danton-ügy (1978). Nyní se Wajda soustředil na dvě skvělá herecká sóla Gérarda Gepardieua a Wojciecha Pszoniaka, aby tak přednesl kritické události ve 2. roce mladé revoluční francouzské republiky. Poodkryl mechanismus, který vedl ke zničení jednoho z miláčků lidu, zakladatelů samotné revoluce. Chybí už jen definitivní tečka za životem Robespierra, kterého potkala během Thermidorského převratu. S tím si ale Wajda hlavu nedělá a jako umělecký prostředek volí rámování kauzy s Dantonem memorování článků nové ústavy nic netušícím dítětem. Až mrazí z toho, jak rychle ty ideály vzaly za své.(2.1.2012)
-
liborek_
Myslím, že se dá do puntíku souhlasit s oficiálním textem distributora - Wajda opravdu tuhle historickou perlu zrežíroval skvělým způsobem, film skutečně překypuje výbornými dialogy a Gerard Depardieu tady bezpochyby podává jeden ze svých nejlepších výkonů (ale vynikající je i představitel Robspierra Polák Pszoniak). Snímek se soustřeďuje na konfilikt dvou osobností Velké francouzské revoluce a na pozadí vlády teroru zobrazuje úskalí revolučních tendencí, které se bohužel opakují stále dokolečka a nevyhnou se žádné době. Zkrátka revoluce požírá své děti - tak to vždycky bylo a tak to bude. Nádhernou pointou je závěrečný výstup malého chlapce, kterak recituje zoufalému a nemocnému Robspierrovi Deklaraci občanských práv... Zkrátka Danton je úžasný film s nepřekonatelnou atmosférou a i přes neodvratný a každému jasný konec nechává diváka napnutého až do konce. Film s velkým F...(10.10.2006)
-
LiVentura
V jistých snímcích, zvláště životopisných, pan Depardieu předvádí neuvěřitelně nepoměrný her.výkon k svému talentu.!!! Robespierre je zde strašlivý-fyzicky i duševně, obrovské chodící zlo s temným závojem všudypřítomného strachu a hudba jen doplňuje onu atmosféru. Wajda opět dokazuje, že je velmi kvalitním autorem, jenž dokáže na plátně znázornit i nejhlubší myšlenky.. "Pro blaho vlasti nemůžeme být podlí a nemůžeme si dovolit býti spravedliví..!"(7.12.2009)
-
Crocuta
Vynikající snímek prodchnutý ponurou atmosférou, výborně vystihující dobu v níž se odehrává. Nad celým příběhem visí neustálá hrozba blížícího se neodvratného konce. V mrazivé závěrečné scéně, kdy si Angela Winkler coby Lucille Duplesissová uvazuje pod guillotinou kolem krku červenou šňůru pláště, jako by předjímala svoji vlastní blížící se záhubu...(23.6.2007)
-
Ivoshek
Historicky vcelku věrný snímek. Francouzská revoluce je hodně zajímavé téma. A zrovna fáze, kdy "revoluce požírá vlastní děti" mi přijde jako jedna z částí historie, která se celkem ráda opakuje. Takže vřele doporučuju - i kvůli G. Depardieau.(16.7.2007)
-
ork
For Me 86%(17.5.2009)
-
Shaqualyck
Nějak se to zvrhlo... Kyselé hrozny sladké Francie očima Andrzeje Wajdy aneb jak se dělá revoluce. Země Galského kohouta to nejsou jenom croissanty, Provance, Eiffelovka a Notre Dame de Paris, ale taky období konce 18. století a krvavá lázeň, kterou si moderní historikové navykli označovat nevinně vyhlížející zkratkou VFR. Geniální zpracování velmi vděčného tématu zdobí především naprosto strhující výkon Gérarda Depardieu a mistrovské zachycení ducha doby. Doslova tak můžete cítit onu zlověstnou atmosféru, ve které to máte ke gilotině stejně daleko jako k olivové ratolesti. Liberté, égalité, fraternité nebo také kdo nejde s námi, jde proti nám. Vedle "úspěchů" Výboru pro veřejné blaho pak vypadá řádění samotného hraběte Drákuly jako nevinná strkanice na pískovišti. Slovo vlastenectví v sobě ještě nikdy neneslo tolik odpornou pachuť bezbřehého fanatismu a zbabělosti. Ale co, když se kácí les, lítají třísky, že? Třikrát fuj, pánové!(14.8.2007)
-
Skip
Mistrovským způsobem podané šílenství francouzské revoluce. Nad všechny vyniká brilantní herectví Gérarda Depardieua, který by mohl všechny ostatní lehce zastínit, ale i jejich postavy byly natolik silné a tak dobře zahrané, že se jen "nekrčily v koutě". Wajdova režie nemá sebemenší chybu.(29.9.2004)
-
curunir
Veľká francúzska revolúcia, jej pôvodcovia ale i obete. Režisér Andzej Wajda majstrovsky zachytil nepokojnú revolučnú dobu bez toho, aby sa stal film veľkolepou historickou epopejou. Skôr sa sústreďuje na súboj dvoch mužov "otcov revolécie", každý uznávajúci svoje ideály v podaní Gérarda Depardieua (nominácia na Cézara a Cena amerických filmových kritikov) a menej známeho Wojciecha Pszoniaka v úlohe Maximiliána Robespierra (jeho cesta pod gilotínu nasledovala 114 dní po Dantonovi), ktorý sa svoje úlohy zhostil snáď ešte lepšie, pričom má snímka značne inscenačný ráz. Silne spracovaní je či už Dantonov posledný veľký prejav tak aj následná veľmi chladná poprava. Wajda obržal za réžiu niekoľko významných ocenení, okrem iného aj Cézara a nominovaní aj v kategórii najlepší film. Nakrúcanie začalo až po štvorročných prieťahoch spôsobených politickou situáciou v Poľsku, za kameru sa potom postavil Slovák Igor Luther.(23.2.2008)
-
gjjm
Ve srovnání s megalomanským a pedantickým, ale chladným a psychologicky i dramaticky prázdným a proto nepůsobivým eposem Francouzská revoluce je Danton spíš osobním dramatem, a to dramatem (aspoň na začátku) spíš Roberspierrovým než Dantonovým. Možná není tak přesný a neřekne vám tolik historických informací, ale na druhou stranu je to mnohem zajímavější. Osobní drama, snad metafora živelného, ironického, životného, výjimečného, jednoduše lidského Dantona proti chladně machiavellistickému, strojově jednajícímu Roberspierrovi v podání vynikajícího polského herce Wojciecha Pszoniaka. Vynikající symbolické drama v historických kulisách, velmi emotivní a velmi zajímavé...(3.12.2009)
