Poslední žena
-
Derniere femme, La
-
Ultima donna, L'
(Francie) -
Posledná žena
-
Last Woman, The
Drama
Francie / Itálie, 1976, 108 min
Režie:
Marco FerreriHudba:
Philippe SardeObsah
-
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. (oficiální text distributora)
Marco Ferreri, nejkontroverznější italský režisér druhé poloviny 20. století, by tento týden oslavil 80 let. Jeho téměř čtyřicetiletá režijní, scenáristická a herecká práce se zapsala do dějin světové kinematografie nevymazatelným způsobem. Provokující i plachý, sarkastický i poetický, obhroublý i něžný, osobnost, která si vysloužila jako málokterá jiná za svou tvorbu tolik protikladných přívlastků, že snad jediné, s čím se nikdy nesetkal, byla lhostejnost. Jeho osobní, odvážné výpovědi o vztazích mezi mužem a ženou v současném světě, o krizi lidských bytostí v jejich původních instinktech vyprávěné skrze šokující obrazy, dovádějící vnitřní dilemata hrdinů do fyzických zpodobení ad absurdum, vzbuzovaly ostré reakce již v době svého vzniku. Rodák z Milána natočil své první filmy v zemi Buňuela a Dalího, ve Španělsku a po problémech svých filmů v Itálii našel tvůrčí azyl ve Francii. U nás jsme z jeho kolekce více než třiceti filmů mohli dosud zhlédnout docela reprezentativní ukázku jeho tvorby. Filmy Včelí královna (1962), Harém (1967) a především Velká žranice (1973), či Maso (1991), jsou dostatečnou ukázkou jeho kontroverzní, ale osobně zaujaté tvorby. Film Poslední žena z roku 1976 spadá do jeho "francouzského období", v němž o tři roky dříve natočil jeden ze svých nejzatracovanějších, nejdiskutovanějších a také nejobdivovanějších snímků Velká žranice. Pro Poslední ženu oslovil mladého Gérarda Depardieura, jenž měl dny své největší slávy ještě před sebou, a mladinkou Ornellu Muti, která už měla za sebou poměrně bohatou filmovou historii. Oba herci působí v rolích mladé dvojice nesmírně přirozeně a díky ničím nespoutané Ferreriho režii vytvářejí na plátně nejen působivé drama milostného vztahu, ale působí zároveň jako prototypy chování i přemýšlení mladé generace oné konkrétní doby, 70. let minulého století. Zdánlivě všední život mladé dvojice probíhá v několika plánech, od sexu v jeho nejfyzičtější podobě až k principům ženství a mužství obecně a jejich rolí v rodině i společnosti. A jako u Ferreriho vždy, projeví se tyto vnitřní úvahy nakonec zcela otevřeně, zpodobeny fyzicky, v šokujícím finále, které není radno prozrazovat předem. Komentáře uživatelů k filmu (34)
-
Matty
"Nějak se kaboní, pícháš ji dobře?" Gérard Depardieu, jeho penis a spousta vět, které by nemusely být vyřčeny. Zvláštně "fyzický" film, sázející na fyzický zážitek a jsoucí zcela nemilosrdný v přístupu k divákovi. Někomu to vyhovuje, někoho to uráží, mě to nudilo. 60%(28.5.2008)
-
hirnlego
Muž a žena jako dva naprosto odlišní tvorové, jejichž vztah je plný lásky, zloby, chtíče, osamění, žárlivosti a činů, kterých člověk může litovat do konce života. Syrové a necenzurované obnažení vášní, které někdy mohou mít tragické následky. Pokládání otázek o lidské sexualitě, o rolích ženy a především muže v emancipované společnosti 70. let. Snímek s naprosto přirozenými herci a dvěma vyčnívajícími scénami: jedna krásná - on, ona, ono v posteli; druhá závěrečná a tak silná, že mě zanechala dokonale ztuhlou, bezmocně zírající na poslední okamžiky filmu a závěrečné titulky s naprosto rozervanými myšlenkami i pocity, neschopnou rozbrečet se ani se rozeřvat - prostě jen... zdrcenou. (zvednout hodnocení ze 4* na 5* jsem se rozhodla z vteřiny na vteřinu při tom neskutečně silném závěru)(16.5.2008)
-
Vitex
Mimo jiné geniální sranda..(6.10.2010)
-
LiVentura
Velice drsný film s opětovnou kritikou společnosti a jejích hodnot tak, jak byly a jsou nastavovány...(20.7.2008)
-
Flego
Kontroverzná dráma kontroverzného režiséra rozpráva o živote mladej dvojice, ich pohľadov na vtedajší svet a spolužitie. Nežná a krásna Valéria a majetnícky Gerard starajúci sa o dieťa, rozpitvávajú vzťah muža a ženy do absurdity. Príbeh o samote v súžití zvýrazňuje striedanie veľkých celkov s detailami tvárí, akoby chcel Marco Ferreri zvýrazniť stratenosť jednotlivca.(16.2.2007)
-
Xeelee
I dva blízcí lidé mohou být naprosto sami. Ukážu ti, že mám koule blíž mozku než si myslíš.(16.5.2008)
-
GilEstel
Možná mě někteří odsoudí, jako úplného zvrhlíka, ale mně se ten film opravdu líbí a hodně. Od úvodních scén jsem se skoro dusil smíchy. Ani nevím, u kterého filmu jsem se naposledy tak pobavil. Možná jsem byl až vzácně dobře naladěn. Časem jsem se ale nutně smát přestal. Změna nastala s blížícím se koncem, kdy dětinskou hru a zvířecí pudy nahradilo postupné emoční zhroucení postav. Situace, které byly na začátku k smíchu, se stávají později děsivě mrazivé tak, aby vše vyvrcholilo neuvěřitelným finále. Možná jedním z nejvíce šokujících v historii kinematografie. V tomto filmu prostě funguje všechno, jak má a plní to svou úlohu beze zbytku. To se povede málokdy. Klobouk dolů před celkovou koncepcí. ________ Nyní už trochu podrobněji. Režisér Ferreri si znovu bere pod drobnohled vztah muže a ženy v dobové společnosti. V moderní společnosti plné sexuální nevázanosti a myšlenkového a citového odcizení. Zvolená témata mají mnoho společného s jinými režiséry. Napadá mě třeba Antonioni. Výrazové prostředky, které používá Ferreri, jsou ale zcela odlišné. Ferreri nikdy nebyl nadšeným studentem lidské duše. Místo bolestivého duševního rozkladu tak demonstruje destrukci vztahu fyzicky. Pomocí obrazových prostředků. V tom je opravdový mistr. To, co předved ve svém dramatu POSLEDNÍ ŽENA, pro mě nemá obdoby. Vezměme si třeba práci kamery. Všimněte si, že celá řada scének uvnitř bytu, je točena na jeden dlouhý záběr. Gérard vykonává nějakou činnost, pak přejde z místnosti do místnosti, kde se již něco děje a dochází k další změně. Kamera ho při tom celou dobu sleduje. Střih je omezen na minimum. Tento proces dává scénkám prostorový rozměr. Celá scéna díky tomu působí reálně, organicky a doslova vtahuje do dění. Krom pečlivé obrazové výstavby a přesné osobní vize, která jde realizovat asi skutečně pouze u autorského filmu, potřeboval Ferreri opravdu kvalitní herce. Herce, kteří dokážou dát jeho představě podobu. I v tom byla Ferreriho síla. Nevím, pro kterého jiného režiséra, by byly hvězdy jako Depardieu a Muti ochotní zahrát podobné scény. V dnešní době si vznik něčeho podobného nedovedu představit už vůbec. Ornella Muti a její chladná krása v kombinaci s neřízeným živočichem Depardiem vytvořili dokonalý pár plný kontrastů. Vzorová ukázka rodinného života, který vlastně s rodinnou nic společného nemá. Vztah založený na čisté sexualitě. Jakmile se má vztah kamkoli pohnout, narážíme na problém. Někde uprostřed všeho zůstává otcovo nemanželské dítě. A znovu přichází hra se symboly. Vize penisu, jako středobodu vesmíru, okolo něhož se točí svět a život samotný. Absurdní představa říkáte si? Podívejte se na film, jak takový svět funguje. Penis jako symbol vzájemného odcizení, společenského rozkladu a všudypřítomného chaosu. Smrt jako jediný únik je zde nahrazena sebedestrukcí těla. Jde o krutou sebeoběť, jako nutný krok k usmíření. Závěrečná surrealistická vzpomínka na Bunuela zde má vyšší symbolistický význam. 90%(28.7.2011)
-
jhrasko
Dobré ako študijný materiál pre budúcich psychológov, scenáristov a alter egá Michaela Hanekeho. Jeho remake by ma celkom zaujímal.(21.10.2010)
-
anderson
Áno, FERRERI aj BRASS sú prasatá. Napriek tomu ich filmy sú vraj akousi výpoveďou o stave západnej civilizácie (HA - HA). Pre mňa ale stále nahý DEPARDIEU predstavoval dokonalý recept na zvracanie, a úbohá ORNELLA, hoci nahá, nedokázala tento pocit zvrátiť. No a aj keď sa omnoho rokov neskôr krvavou pointou inšpirovala žena istého chlapíka menom BOBBITT, ja ako chlap Vás môžem uistiť, že niečo podobné by urobil snáď len nejaký pošahaný transexuál, a nie človek čo obrába ORNELLU. Apropo celkom by ma zaujímalo či existuje nejaký MAKING OF tohto "skvostu". (11.6.2008)(11.6.2008)
-
Skip
Tento film možná šokoval nejednoho dïváka a divačku, možná se o jeho významu vedly intelektuální nebo rádoby intelektuální debaty, faktem ale zůstává, že je to jen pustá exhibice ujetého Ferreriho. Jedině za Depardieua dávám dvě hvězdičky.(12.7.2008)
-
Magyar
I'm old fashioned I want my passion -- So I'm leaving though I'm grieving -- I'm gonna leave you where I met you(6.1.2011)
-
Stanley
Tento film upoutá především svou zvrácenou snahou o to, aby obsahoval co nevíce nahých scén, a ještě to dělá s velice neosobním přístupem k vlastnímu příběhu i k divákovi. To byl sice možná záměr, jenže takovouto formou netaktně zabíjí jakoukoli filmařskou i lidskou přirozenost. Stejný příběh (který obecně není nijak příliš zajímavý) by se, věřím, mohl bez ztráty účelnosti sdělení natočit dočista jinak a přijatelněji.(17.5.2008)
-
otík
Skoro stále nahý Depardieu řeší svůj komplex, aby pak provedl to, co žádný muž nemůže pochopit. Ani sám nevím, za co ta jedna hvězdička je. Asi za krásnou Ornellu Muti.(29.5.2008)
-
/Pablo
Mladý Depardieu se celý snímek jako by nic producíruje nahý před kamerou (co všechno herci kvůli své roli nepodstoupí!), aby pak svým závěrečným činem ze sebe udělal novodobého moderního eunucha. Rozhodně zvláštní film s neméně zvláštní atmosférou.(18.6.2009)
-
hans500
Hodně špatný film, byl jsem zklamán.(18.6.2009)
-
jitrnic
V tomto filmu víc než v jakémkoli jiném hraje hlavní roli PENIS a jeho majitel tu vystupuje jen jako jeho bezmocný přívěsek (což nedokáže asi nikdo jiný lépe zahrát - protože možná odžít - než Gérard Depardieu. Viz též Buzíci). Hodně scén je tu dost na hraně (hlavně všechny s dítětem) a film by asi klidně mohl být o půlhodinu (prasáren) kratší. Na druhou stranu takhle drsné kritice sexu jako náboženství a muže jako věčně mrduchtivého (pardon) macha ponižujícího ženu na chodící díru tleskám.(18.6.2009)
-
Pavlík
19. 06. 2009 (177.); elektrický nůž především slouží ke krájení chleba(22.6.2009)
-
Pafl
Co znamená být mužem ? Co ženy od mužů vlastně chtějí ? Jsme svědky konce patriarchátu ? Otázky, které těžkopádným jazykem a mnoha způsoby položily feministky 70.let. Ferreri se jich chopil a přepsal je do filmové podoby. Naneštěstí pro citlivého diváka to byl Ferreri, takže za každou otázkou je interpunkční znaménko psané krví nebo spermatem. Naštěstí pro přemýšlivého diváka to byl Ferreri, takže pochybnosti, které film nabízí, dokáží zneklidnit a provětrat stereotypy. Machistická love story.(7.6.2009)
-
sator
Takový cáknutý, ale málo aby to bavilo(8.2.2012)
-
farmnf
Když jsem to viděl před mnoha lety v němčině, připadalo mi to jako velice otevřený art film. Bohužel, dnes jsem to viděl s českými titulky a mám pocit, že pan Ferreri vsadil na šokování diváka neustále pobíhajícím nahým GD z jehož obtloustlého těla se mi dělalo sem tam šoufl. Ornella je krásná až mrazí, její nahé scény tomuto filmu svědčí. Když odhlédneme od těchto vnějších atributů a chceme hodnotit děj jako takový, je to příběh naprostého sobeckého kokota, který se pyšní inženýrským diplomem ale je to debilní nedorostlé dítě, kterému francouzké úřady svěřily do péče dítě-asi tam maj stejný mrdník jako na našich úřadech. Neustále řeší filosofii svého péra a pořád si s ním hraje na což v závěru také dojede. Ornella(Valerie) je citlivá holka, možná také trochu kurva, nicméně pana inženýra ve směru IQ a zodpovědnému přístupu k životu strčí do kapsy nejméně 3x. Tenhle nesympatický debil, místo toho aby děkoval bohu za štěstí jaké ho potkalo, že sbalil holku, která mu dá zašukat -on evidentně neví co je to sex a postará se mu o malého kluka a koriguje jeho blbé nápady do tzv. dospělna se vybijí na krásce nechutnými scénami a pořád řeší svýho šulína. Závěrem bych řekl byl to průměrný film o vztahu muže a ženy.(6.5.2007)
