The Son of...
Obsahy(1)
Čtyřletý Antoine (Antoine Pialat) je synem Sophie (Géraldine Pailhas) a Gérarda (Gérard Depardieu), který od rodiny po sérii nevěr odchází a jeho místo zaujímá nový milenec, Jeannot. Gérard je sobecký, těká od jedné ženy ke druhé (jednu z jeho expartnerek hraje Elisabeth Depardieu, skutečná exmanželka). Vzpomíná na chvíle se synem, žárlí na Jeannota, který si s Antoinem rozumí a snaží se navázat s malým synem znovu kontakt. Naráží ale na bariéry jak psychické, uvnitř své osobnosti, tak reálné či symbolické (skleněná stěna v závěru). Když onemocní Garcu, chlapcův dědeček a Gérardův otec, oba dva se scházejí u jeho lůžka. Navážou konečně kontakt? Může dítě pochopit vlastního otce?
Poslední film, který natočil Maurice Pialat ve svých sedmdesáti letech, než odešel na odpočinek, má údajně výrazné autobiografické prvky a místy volným tempem a zdánlivě improvizovanými, nepointovanými dialogy připomíná domácí video.
(Peabody)
Recenze (4)
Maurice Pialat je pre mna neznamy reziser, a necudujem sa tomu ze po tomto filme uz nic netocil. Ono to komplet zhorelo vo Francuzskych kinach, vo svete film doteraz nic neznamena. Po projekcii dufam, ze tomu tak bude aj nadalej : 20 % ()
Spíš rodinná než sociální studie. Proč hledat příběh, když se nestal. Proč hledat cíl, když k němu žádná cesta nevede. Olivier de Bruyn k tomu poznamenává: "Tento Pialatův film ke kvintesencí života, který si absolutně nevšímá toho, co se děje nebo neděje," Režie tlačí scénář do pozadí. Herci předvádějí identitu, kterou postavy nemají. Je to jakýsi negativní "Bildungsroman" bez vývoje, bez postupu, bez získávání nových vhledů či pohledů. Gérard (Depardieu) stojí v mlze na schodišti, vidí jen jeden schod nahoře a jeden dole, a tak ustavičně přešlapuje schod nahoru a schod dolů, aby nepřišel alespoň o ten, na kterém právě stojí. Variace na postmoderní paradigma. ()
║Rozpočet €10,290,000║Tržby Celosvetovo $900,000║ ()
Oproti většině předchozích autorových filmů absentuje v Le Garçu výraznější motiv či prvek něčeho definitivního, co by tvořilo nit filmu, na kterou se všechno váže (umírající matka v Otevřené hubě; otec opouštějící rodinu v Našim láskám). Vztahy mezi postavami jsou tu neustále otevřené, čehož je dosaženo především vynecháváním scén, ve kterých se postavy rozhodují. A po závěrečné scéně zůstává otevřený i film - občas se nám zdá, že je vše v pořádku, jindy nám připadá, že aby se věci změnili, stačí málo, jindy je zapotřebí hodně. A někdy se prostě nic nezmění. Nedefinitivní a asi nejosobnější Pialatův film. ()
Reklama