Husar na střeše
-
Hussard sur le toit, Le
-
Husár na streche
-
Horseman on the Roof, The
Drama
Francie, 1995, 135 min
Režie:
Jean - Paul RappeneauHudba:
Jean-Claude PetitPlakáty
Obsah
-
Děj se odehrává v době velké epidemie cholery, jež na počátku třicátých let devatenáctého století postihla jižní Francii. Mladý italský revolucionář Angelo musí prchat před rakouskými agenty, usilujícími o jeho život. Na útěku se setkává s děsivými následky cholery. Ukrývá se před pronásledovateli i před dragouny, kteří kvůli epidemii internují lidi v narychlo zřízených karanténách. Bez váhání se mladík rozhodne doprovázet mladou ženu, putující přes hory za manželem. Je to pro něj samozřejmost, daná jeho výchovou a šlechtickým kodexem cti. Angelo nakonec zachrání krásnou ženu před smrtí a doprovodí jí až k jejímu mnohem staršímu manželovi. Tím však jejich příběh vzájemné náklonosti patrně neskončí...
Snímek oživuje kdysi oblíbený žánr velkoryse pojatého historického příběhu a snaží se skloubit barvitou podívanou s uměleckým záměrem. Režisér natočil sugestivní drama, v němž dominantní roli hrají provensálské hory, vesnice a městečka. S jistým naturalismem zachytil hrůzy cholerové epidemie a naopak s jemnou lyrickou nadsázkou popisuje vztah čestného důstojníka a odvážné dámy. Film patří k nejdražším, ale také divácky nejúspěšnějším projektům francouzské kinematografie konce minulého století. (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (19)
-
Radyo
Tento film určitě patří mezi nejlepší francouzské filmy 90. let. Juliette Binoche i po třicítce stále jen kvete a je radost se na ni (a na její vnady) podívat. Mám dojem, že Francouzi umí točit historická dramata daleko realističtěji, než Američané.(21.8.2002)
-
Pohrobek
Zpočátku jsem se obával, že na adaptaci Gionova díla je film jaksi moc "dějový". To, co ale dělá Gionovo dílo tak přitažlivým, se velmi brzy dostavilo. Krásná, osobitá a tak podmanivá Provence. Magika a symbolika smrti, boje s ní, boje se vším ostatním včetně sebe samého. Zvláštní vnitřní síla postav i celého příběhu. A hlavní představitelé, kteří již nemohli být lépe vybráni - především pochopitelně Juliette.(26.12.2005)
-
T2
║Rozpočet $35miliónov║Tržby USA $1,877,179║Tržby Celosvetovo $17,944,000║(14.7.2009)
-
tahit
Nevím jak kdo, ale já mám rád historické příběhy s vyprávějícím obrazem. Mám-li se vyjádřit přesně, tak Francouzi se tady vydováděli na barvitém ději, kde vykouzlili velkolepou podívanou plnou zářivých barev, které bylo zapotřebí v mnohačetném komparsu, na něž by zblednul závistí i Hollywood. Výborný střih dává tomuto filmu napětí, spád a rytmus. Ke kladům vyznění působivé atmosféry příběhu má velký podíl krajina Provence, která je zde sluníčkem tak krásně prosvícena, že chvilkami vyvolá v člověku dokonalou iluzi, že jsem měl dojem, jako bych přihlížel oživlým obrazům idylického kraje. Jenže záhy je obraz vystřídán jiným dojmem, protikladem násilí bez pravidel a epidemií cholery, která všudypřítomné bezohledně decimuje. Scény utrpení, které útočí obrazy na city, kde život a smrt spolu zápasí ve špíně bez pomoci či útěchy v naprosté lhostejnosti těch druhých asi patřily neodmyslitelně té době. Ještě je třeba něco říci, že film také vděčí za mnoho svým hlavním interpretům krásné Juliette Binoche v postavě Pavliny de Théus a Olivieru Martinezovi s jednoznačným charismatem. Režisér Jean – Paul Rappeneau natočil film s neobyčejným citem, v němž se nijak nepodbízí. Ve vztahu k tomuto filmu mě váže ještě osobní vzpomínka. V půvabném okolí malé vesnice Cucuron, kde se film natáčel, jsem se sešel s přítelkyní, které si nesmírně vážím. Vyšňořená provensálská zahradní kavárna poetického náměstíčka s vodní nádrží a starými platany prosycená vůní kávy nás zlákala k večernímu posezení pod hvězdami se sklenkou vynikajícího vína Côtes du Luberon, které chutnalo, bezpochyby kdys dávno také štábu filmu HUSAR NA STŘEŠE, jak pravila místní dáma.(20.2.2009)
-
salahadin
Impulzivní Ital s ocelovou imunitou a umíněná, bledá aristokratka na předlouhé cestě kouzelnou přírodou. Zobrazení epidemie cholery bylo bezchybné, ležící těla s kamenným obličejem a průzračnýma očima ležela vždy na správných místech a naaranžována tak, jak měla být, aby vyvolala úzkost. Nicméně stopáž mi přišla neúměrná tomu, co se ve filmu dělo. Kouzlo film má, ale neobsahuje žádný skvostný moment a střihač měl trochu zaúřadovat.(14.10.2011)
-
Hedka
Váhala som, či neubrať jednu * za záverečný komentár, ktorý sa mi nezdal reálny a trochu mi pokazil celkový dojem, ale nakoniec som to neurobila. Bol to totiž kvalitný filmový zážitok!(26.10.2010)
-
.maggie.
Juliette Binoche se objeví až po tři čtrtě hodině, do té doby hlavně posloucháme voiceover Oliviera Martineze, kterak píše dopisy matince, případně si povídá s kočkou. Což teda dělá i po té, co se s ní seznámí (teda ty dopisy, kočka odešla neznámo kam). Taky vidíme hrozně moc mrtvol. Ty jsou maskérky udělané docela hezky, zvlášť je člověku líto té blonďaté chůvy se zálibou v knihách a dvou malých dětí.. Juliette se k Martinezkovi (vypadal tolik jako holka, že jsem si je někdy spolu pletla!) zrovna moc nehodí. Sice to v životě tak měla, ale na plátně jsem jí to mnohem víc věřila s Ralphem:-) Tadyto mě nechávalo vlažnou. "Třecí scéna" ke konci pak srandovní.(7.2.2011)
-
wosho
Další důkaz toho, že na historické filmy jsou frantíci machři. Dokonalý mix dobrodružství, dramatu a romance. Nádherná výprava, dokonale zvolené exteriery. Dobře napsaný příběh, co skvělí herci oživili a režisér ukočíroval do dokonalosti. Co více si přát?(4.6.2007)
-
danoo
Vydarená adaptácia historického románu fr. vitalistu a panteistu Jeana Giona, ktorá úspešne osciluje v duchu týchto ideálov.(14.2.2007)
-
ddf76
Musim souhlasit. Vyborny historicky film, skvela Binoche a Martinez, vyprava, kamera a scenar. Dve hodiny ubehly jak voda.(15.12.2005)
-
Pecival
Zvláštní film mixující krásy jižní Francie s hromadou poměrně hutně vyobrazených mrtvol pokosenou nelítostnou nemocí. Oba dva charaktery (i jejich představitelé) se mi hodně líbily, přestože každý byl úplně jiný. Jenom ten závěr mohli autoři trošku podojit, bylo to dost studené a to i na mě, který si zrovna v slzopudných závěrech moc nelibuje.(23.7.2011)
-
Jezinka
Tomuto zpracování Gionova románu se dá vytknout jen jedna věc, a to ne ta, že náš ušetřili důkladnějšího pohledu na epidemii cholery. Je to chování hlavní hrdinky. Knihu jsem četla až na základě filmu, a potvrdila moje podezření. Pauline se ve filmu chová naprosto iracionálně, neustále prosazuje svoji vůli. Autoři nepřirozeně emancipovali ženu z 19. století chováním ženy z konce 20. století, což poněkud narušuje atmosféru příběhu.(22.3.2005)
-
NinonL
V roce 1832, kdy asijská cholera pustoší Provence a celý jih Francie, sem přijíždí Angelo, mladý italský důstojník. Z jeho země ho vyhnala rakouská tajná policie, protože patří mezi odhodlané vlastence. Ve Francii se skrývá mnoho jeho přátel, italských bojovníků za svobodu, proti rakouské nadvládě. Ale neméně je tady i rakouských tajných. V prvním hostinci se Angelo ptá po příteli Magionarim, ale dozví se jen, že ten uprchl, jakmile se v oblasti objevila cholera. Voda ve studních je nakažená, nemocných a mrtvých stále přibývá. Okolo opuštěných domů se slétají havrani a zvykají si na chuť lidského masa. Stejně tak i zdivočelí psi. Když se Angelo setká s Magionarim, zjistí, že se jeho přítel dal do rakouských služeb a musí opět prchnout. Města jsou však neprodyšně uzavřena z obav před zavlečením nákazy. Proto putuje liduprázdnou krajinou, kde narazí jen na loupeživé bandy nebo na vojáky, kteří chytají pocestné a zavírají je do karantén, aby zabránili dalšímu šíření epidemie. Tam, v uzavřených budovách žijí lidé mnoho dnů pohromadě a je jen otázkou času, kdy mezi nimi někdo tou strašnou chorobou onemocní. V karanténách se umírá rychle. Angelovi se podaří vniknout do města, ale při pokusu napít se z kašny, je přistižen a podezíravými měšťany obviněn z travičství. Lidé se podezírají a udávají navzájem, bezpečí už nelze hledat ani mezi nejbližšími. Panika a strach vládne všude. Angelo uprchne do cholerou nakaženého domu, kam se nikdo neodváží a potom dále po střechách. V prázdném domě, kde se schová před bouří, se setká s markýzou Pauline de Theus, která ho beze strachu pohostí a nechá odpočinout. Ráno však musí dál a za městem konečně najde svého přítele Giuseppa i další italské spolubojovníky. Řekne jim o zradě Magionariho a přijme úkol dopravit zpět do Itálie peníze na revoluci. Na cestě domů se Angelo znovu setkává s Pauline. Ta opustila město a vydala se sama hledat svého manžela. Ačkoli nemají společnou cestu, Angelo se rozhodne ji doprovodit. Všude je přece plno nebezpečí, v zemi vládne chaos a jeho matka mu vždy kladla na srdce, aby pomáhal potřebným.(22.6.2010)
-
IdaHutt
Dala bych o hvězdičku víc, kdybych neměla problém s poněkud rozpornou, byť pochopitelnou morálkou těch krásných, mladých, buřičských hrdinů. Romantičtí nadlidé, s vervou bojující za nadosobní ideály, hlavně rozkošný husarský plukovníček, se jaksi nehodlají v jiném, rovněž nadosobním zájmu podřídit nejnutnějším hygienickým opatřením. Jenomže jiná obrana proti choleře než izolace neexistovala. Doslova jsem sebou znechuceně cukla, když milostivá paní Juliette Binoche pohladila svou zdravou (nemocnou?) ručkou dítko u stolu, aniž si vůbec připustila možnost, že tohle se opravdu nedělá. Škoda, realismus tak u mě silně překonal romantické opojení. Jinak však moc pěkná podívaná!(5.1.2011)
-
Milwa
Neznám snad jedinou věc, kterou bych tomuto filmu mohla vytknout. Skvělá kamera,výprava, oblíbení herci Julie Binoche a Olivier Martinez a také krásná hudba. Děj se odehrává ve Francii konce 19. století za epidemie cholery. Mladý plukovník husarů a italský revolucionář se setkává s mladou ženou ve městě zmítaném epidemií. Jejich společný útěk a následná cesta ovlivní jejich životy. Romantika do morku kostí, vizuální orgasmus, smysl pro detail.... mých 5***** od dob, kdy jsem ho poprvé viděla v minikinokavárně:-) 2.3.09 : konečně mám dvd, sice s Aj titulkama, ale mám...i po několika letech je to stále skvělý film, nádhera, prostě nádhera, ty scenérie, koně, Angelo na střeše, a Mózartovy "Německé tance".... ta nádherná francouzština....kdyby to šlo dám tomuto filmu i deset * 2010 Stále u nás nevyšel, už se asi nedočkám, každopádně tento film dokazuje že hudba dokáže film pozvednout do jiné dimenze...(24.1.2005)
-
levente
Nerozumím proč tenhle film stojí na okraji zájmu, je to jeden z nejlepších historických dobrodružných filmů. Četl jsem knihu (Giono, aneb ten kdo napsal "muž, který sázel stromy") a na film jsem se těšil a nezklamalo mě to. Naopak. A ještě k tomu všemu Binoche!!!(21.10.2003)
-
Austen
Provence, cholera a husar na střeše. Paráda. Francouzskou literaturu mám dost načtenou, ale romány o Angelovi jsou jen ve slovenština, tak jsem se vrátila do doby, kdy jsem pro příběh v knize či na plátně nevnímala, zda slyším (čtu) česky či slovensky. Příběh krásný. Kdo byl v Provenci, pochopí, kdo tam nebyl a viděl film, stejně tam byl a byl a byl. Když jsem minulé léto byla v Provenci poprvé - no bylo to jako číst (či vidět) Pagnola nebo projíždět s Gionovým Angelem a Pauline Provencí. Bezchybný příběh. Už když to běželo tenkrát premiérově na jednom z těch franc. festivalů jsem seděle v kinu Světozor jako přibitá. Parádní figura pro Martineze (škoda, že nevyužil tak parádně nastartovanou kariéru) - tam snad ani nešlo nezazářit. Juliette Binoche je moje velkovelká oblíbenkyně a její silné-tvrdošíjné ženské postavy miluju-tato patří mezi mé nejoblíbenější. Mezi Angelem a Pauline to skvěle funguje a napětí mezi nimi jako mužem a ženou a jako mezi dvěma naprosto odlišnými náturami je tak napínavé, že by v akčním filmu vypálili hodně munice, aby si získali podobnou pozornost pro vývoj děje a vy si ani nevšimnete, že si téměř až ke konci řeknou svá jména. Téměř jsem nadskočila, když se v karanténě konečně představí a já si řekla - no jooo- vlastně na to zatím nepřišla řeč!! Psala jsem o kameře? Kamera je parádní. V některých fázích filmu není dialog, jen kamera a příroda a Provence. Cholera je krutě ohavná, lidé se mění v příšery ať jako mrtví nebo jako živý dav nebo jednotlivé zběsile ustrašené figury -např. miniatura od Depardieua. Vedle těchto maličkých hráčů vinikají hlavní figury jako jediní opravdu živoucí v cekém kraji, jako giganti, které nikdo nemůže soudit, jen snad pozorovat. Takže ať žije Rappeneau a doufám, že přichystá nějakou podobnou podívanou jako je jeho Cyrano nebo toto, jeho Šťastná cesta mě nenadchla.(20.8.2006)
-
cici24
Tento film jsem viděl opravdu náhodou, když jsem si ho půjčil ještě na VHS ve videopůjčovně. Vůbec jsem netušil o čem to vlastně celý bude, měl jsem pocit, že by to mohlo být lehce dobrodružný. Taky velkou měrou k tomu, abych si film půjčil, přispěla Julien Binoche, kterou mám velmi rád. Po prvních minutách jsem zjistil, že to asi bude film o něčem jiném, ale o dost lepší. Mladý italský důstojník a mladá francouzská šlechtična, kteří společně bojují proti útrapám doby a zároveň rozehrávají své city. Jejich oboustranná náklonost svazovaná etiketou je přímo elektrizující a překrásná. To vše je dokonáno skvělou kamerou a nádhernými pohledy na krajinu. Do té doby mě ani nějak nazaujal Martinez, ale co tomto filmu předvedl, fakt klobouk dolů...Po tomto filmu jsem měl pocit, že jsem poprvé uviděl, že i když se dva lidi milují a to velmi, jejich postavení tomu nedává svolení. Lepší než Romeo a Julie, pro mě teda Olivier a Juliette:-))...(8.12.2009)
-
paniColombova
Moc se mi líbila poslední věta komentáře od Radyose a přikláním se k jeho názoru. Že Francouzi umí točit lepší a reálnější dramata než američané. Mě se vůbec líbí víc francouzské filmy. Je to tím, že američané se moc snaží, aby ten film nebyl dokonalý, ale nakonec to tam je stejně cítit. A u Francouzů mě to připadá, že film točí s naprostým klidem a bez upjatosti na cokoliv, na nic si nehrají a proto z něj cítíme tu realitu. Američani si potřebují pořád dokazovat, že jsou nejlepší na světě a podle mého je to z některých jejich filmů cítit.(26.12.2009)