Jean od Floretty

Pěkný příběh zpracovaný v ušlechtilém scénáři, krásné prostředí, plejáda francouzských herců konce 80. let, citlivá režie. Ale co dál? Snad ještě to, že na vesnici to tak doopravdy chodí, ať na provánské nebo moravské. A Ugolin to reprezentuje nejlépe, emoce se posunují sem a tak, ale poslední dotek je vždycky styk s majetkem (pokud možno vlastním). Pozn.: Honza od Florety je v Itálii i ve Španělsku (podobně Pako od Lucie - Paco de Lucia) označením hocha, u nějž je otec více či méně neznámý. Pozn.: Proč tedy jen tři hvězdy? Vezměme si jednu z mých slavných rovnic v normovaném tvaru "Realita + Suma virtualit = 0". Zde to neznamená nic víc, než Claude Berri natočil film tak reálný, že všechny virtuality jsou v podstatě nemožné. "Bude to tak a nejinak", ustavičně opakoval v Benešovských kasárna Major Crhák. (22.11.2017)

Jean od Floretty první díl zfilmovaného románu Marcela Pagnola, na něj navazuje Manon od pramene. Je tod drsný příběh o lásce a pomstě. Oč krásnější je krajina Provence, kde se film odehrává, o to drsněji vyzní záštiplné chování venkovanů vůči novému usedlíku Jeanovi, hrbatému a dětsky naivnímu, kterého chtějí kvůli pramenu vody z pozemku vyštvat. Málokterý zlý úmysl nebo čin však zůstane bez odplaty. (04.09.2008)

První část dvoudílného filmu podle románu Marcela Pagnola je skutečným blazámem na duši. Prosluněná provence, kde se pěstují květiny a v houfu pobíhají množící se králíci. Do idyly je však daleko. Je zde Cesar Soubeyran, který by rád získal sousedovu půdu, kde je skrytý pramen. A nezastaví se před ničím. Jeho synovec je strýci podobný, ale občas o své špatné povaze dá zapochybovat. Také tu je hrbáč Jean, původně výběrčí daní, který se oproti předpokladům usadí a neznalý praxe, chce zbohatnout na základě matematických příruček. Občas se zadaří, ale nakonec dopadne zle. Naopak film dopadl výtečně. To vše na mne skutečně kladně zapůsobilo. Chybí jen ukončenost, ale v očekávání druhého dílu Manon od pramene se nechám překvapit a první část ohodnotím absolutoriem. Oni si to páni Montand, Depardieu a Auteuil zaslouží. A nejen oni. (10.05.2009)

Tři mrazivá poselství na druhé straně krásné pohlednice. To, že člověka zasadíte do kypré půdy malebné Provence, ještě neznamená, že nemůže být odporný a sobecký lump. Lidé jsou na omylu, když se domnívají, že nasazení všech sil jim dává právo na úspěch. A ani největší rozmary přírody nejsou horší než cynismus a krutější než lidská schopnost přát zlo členům vlastního druhu. (16.06.2014)

Režisér Claude Berri mě nejprve uchvátil svým filmem, abych poté mohla poznat i knižní předlohu Marcela Pagnola a toto setkání se pro mě stalo osudovým. Poetickou výrazovost románu, kterou jsem si tak zamilovala dokázal režisér převést do živých obrazů okouzlujícího kraje Provence přesně jak ji vytvořil sám autor. Krásný a zároveň drsný kout země, kde pro člověka, který se zde nenarodil je všechno mnohem těžší. Obdivuji Jeanovo odhodlání bojovat s přírodou i nepřízní osudu. Gérard Depardieu tady bezesporu podal jeden ze svých nejlepších hereckých výkonů a ani Yves Montand a Daniel Auteuil nezaostávají. Právě proto je tento snímek tak niterný a bolestný. Lidská chamtivost, závist a nepřejícnost má navrch před touhou žít s otevřeným srdcem, pracovitostí a dobrotou a věřit, že ostatní vám oplatí stejně. A nakonec ho zklamal i Bůh, který mu neseslal tolik potřebný déšť a zoufalý Jean volal k nebesům: „Já jsem hrbatý, copak to nevíš? Už jsem dost poznamenaný!“  (02.11.2023)