Můj strýček z Ameriky

Oscar 1 nominace: Scénář. . . . . Zlatá Palma - výběr (15.04.2004)

Za jakým účelem píšu tento komentář? Co tím sleduji? V uspokojení které ze svých tužeb doufám? Člověk je tvor sobecký, sebestředný a bezohledný. Ostatní lidé jsou pro něj pouze schody k jeho úspěchu. Kdesi v nitru je asi opravdu každý egocentrikem. Také Henri Laborit, vědec a vypravěč příběhu, dodávající tomuto dramatu sociopsychologický přesah. Prvních třicet minut jistě mnohým připomene Amélii, resp. její alternativní verzi, kterou nenatočil snílek, nýbrž logik. Postavy nedostávají žádný prostor k „volnému“ vyjádření, veškeré dění shrnují jejich „to jsem já a tohle mám rád“ monology mimo (velmi svižně stříhaný) obraz. Mít film hodinu a být celý koncipován takto, žasnu nad Resnaisovou genialitou. Tato dlouhá a zábavná část je bohužel jenom úvodem ke vcelku konvenčnímu dramatu. Po předchozí „přednášce“ jej sice nelze vnímat jako kteroukoliv jinou vztahovou studii (nikdo nic nedělá bezdůvodně a my víme proč), ale lehké žánrové osvěžení, nespočívající jenom v zakomponování Laboritových teorií, by místy zdlouhavým, stokrát slyšeným dialogům prospělo. Za originální pokus o prolnutí fiktivního dramatu a (laboratorně) ověřených faktů Strýček tak jako tak zaslouží nadprůměrné hodnocení. 80% (11.10.2008)

No tak tohle je solidni sracka. Ono by to bylo vicemene slusne natoceny drama, sledujici zivoty tri ruznejch postav, jenze to by si film nesmel hrat na nakej dokument. Kdyz to je ciste drama, tak to ujde, nic extra, ale da se to, jednotlivy postavy zijou svoje zivoty, obcas jsou spokojeny, obcas se trapi a krome toho, ze je obcas bordel v zbytecne velkym poctu postav a ze se vlastne nedeje nic extra zajimavyho, tak se na to divat ja. Jenze reziser do toho cpe naprosto stupidni vedecky kecy o lidskym chovani, bud jen jako hlas vypravece, nebo sem flaka rovnou nejaky dokumentarni sceny a to nejen, ze rusi tu normalni filmovou lini, zaroven je to proste mega nudny a otravny. Nezachrani to uz ani docela kvalitni herci v cele s Depardieuem. Proste dvouhodinova intelektualni nuda. (04.02.2010)

První film s Alainem a jsem v rozpacích, protože je to jeden z těch svojských režisérů, kde se vám jeho filmy budou líbit a nebo je hodíte do koše s tím, že to není nic pro Vás. Takhle jsem to cítila já. Zvláštní zajímavý proletenec vztahů, který se postupně rozvíjí a kde se mně osobně líbily vsuvky s Jeanem Gabénem. Zkusím ještě nějaký jiný film s tímto režisérem a pak se rozhodnu. Zatím lepší trojka.......zatím..... (02.04.2017)

Zvláštní film... Zajímavý obsah nezáživnou formou... (?) - nebo že by podivný obsah brilantní formou... (?) . . . >Podvědomě< cítím, že tohle dílo mistra >hlubokých myšlenek< A.R. mi (dnes?) nějak nesedlo... Vědomě pak vím, že nepochybně nejde o nějaký >průměrný< film, který by si zasloužil průměrné hodnocení... A tak snad jen za všechnu tu symboliku, kterou - ač unaven (i délkou filmu) - vnímal jsem tedy "podvědomě" víc, než vědomě příběh(y) středostavovských francouzů někdy z konce sedmdesátých let... Budiž! Forma zvítězila nad obsahem... Problematické hodnocení za problematickou filmovou studii věcí lidských... :-/ - - - P.S. Tentokrát jsem doopravdy rád tomu, že ostatních (zatím) osm hodnotících (5.12.2007 - 23:45) vyzdvihlo i beze mne tenhle film do >červených< sfér... ;-) (05.12.2007)

Když už začínám tolerovat Alaina Resnaise, tak už je na čase ta filmová studia dokončit. (30.03.2014)

To by ma zaujímalo, k akému zvieraťu by sa vďaka témam svojej tvorby prirovnal sám Resnais. Strýko je síce originálny, veľmi hravý, ale aj trochu príliš vážne braný a mám pocit, že tieto porovnania inštinktov a psychologických štúdií všetkých živých tvorov by zvládli aj chytľavejší a spontánnejší príbeh. Resnais hranicu medzi ľuďmi a zvieratami nehľadá, pretože možno ani žiadna neexistuje, ak by predsa dieťa vyrastalo v divočine, chovalo by sa ako zviera. Všetko je naučené a verbálna komunikácia je iba kamufláž. O čo vo filme ide, je jasné, avšak na podchytenie všetkých myšlienok a porovnaní jedno pozretie nestačí, pretože ťažko si budete po dvoch hodinách pamatať nejakú poučku z piatej minúty. Je to taký predchodca filmov Charlieho Kaufmanna, ktorý by s týmto scenárom, respektíve námetom dokázal urobiť prístupnejší a zábavnejší film. Nie ale nutne aj menej inteligentný. Za pokus o experiment a premyslenosť zaokrúhľujem hore. Veď je to úplne jedno, zmysel môjho bytia je predsa iba bytie a na nejakých dilemách vôbec nezáleží. (20.09.2013)

Radšej by som schuti volil od Resnaisa, Hirošimu, moju lásku, či aj Vlani v Marienbade, ako do seba zahľadený - Môj strýko z Ameriky, s mojim ranným, obľúbeným - Gérardom Depardieu, ktorý bol, akýsi, bez nálady ! Jedine, čo ma zaujalo, boli strihové vsuvky s hercami francúzskej kinematografie, t.j - ich filmy, ktoré parádne zapadali do filmovej kompozície, velikáni, akými sú, Jean Gabin a Jean Marais, tak to diváka posúva do inej dimenzie ! Vlastne - strih, je v tomto prípade dosť prospešný, lebo nielen strihač, ale aj režisér, si museli napozerať francúzsku klasiku, ktorú potom vkomponovali do snímku - Môj strýko z Ameriky + a aby to do seba všetko pekne zapadalo, to musela byť poriadna fuška ?! Celý film, je strašne depresívny, odťažitý, zvláštny, nikdy som mu neprišiel na chuť, no snažil som sa, aby sa to zmenilo, ale ešte, keď k tomu pripočítam vyčerpávajúce horúčavy, tak mám aj ja, po nálade. Vidím na ňom množstvo pozitívnych vecí, od réžie, strihu, kamery, až po herecké výkony, ale čosi ma na ňom znechucuje... Je to film s niečim, aj bez ničoho. Existenciálny a vzťahový film, takto by som vystihol DVE hlavné charakteristiky filmu, ktorý si asi, už nikdy viac v živote nepozriem ? Bez toho otáznika, prosím, patrilo by sa vymeniť, za výkričník !!! (24.06.2016)

Zřejmě nejlepší sociologický narativní film, jaký jsem viděl. Takového Resnaise jsem měl rád. (05.12.2007)

Poněkud chaotický film, který bylo velmi náročné sledovat a neztratit se v těch střizích mezi jednotlivými protagonisty nejen v přítomnosti, ale i v jejich minulosti. Už úvodní představování jednotlivých lidí bylo těžko zapamatovatelné, takže mi z toho nakonec vznikl docela velký guláš a byl jsem schopen vnímat jen různé jednotlivosti. (12.01.2008)

Celkem vzato příjemný edukační intertextuálně laděný postmoderní film, zakládající se nejen na Laboritově evoluční psychologii, či teorii chování, ale vůbec na fungování našeho mozku. Stále novější (stále ovšem jen rudimentární) poznatky nás více a více utvrzují v tom, že to, čemu říkáme "já", je pouze vazalem vlastního mozku. - Zajímavý byl i jiný pokus (ne zde): Člověk měl stisknout stopky, kdykoli si zamane. Když je stiskl, zjistilo se, že mozek k tomu dal příkaz už o "něco" dříve, tj. vyřešil tento problém sám. - V tom smyslu má ovšem i "umělá inteligence" svůj smysl.... Shodou okolností jsem viděl film znovu, zvedl hodnocení a ocenil i jemný vtip, který celou tuto eskamotáž provází. (19.03.2016)

ocenenia : MFF Cannes 1980 - Cena FIPRESCI, Špeciálna veľká cena poroty ◘◘◘◘ musím vidieť (prinajmenšom) ešte raz! Po prvom zhliadnutí sa zdá, že všetko do seba perfektne zapadá, ale mám pochybnosti, či nie je možné takýchto psychologických teórií o motiváciách ľudského konania vytvoriť oveľa viac. Každopádne výborný pokus preniesť (modernú) psychológiu (a v podstate psychiatriu - nervové dráhy, odmena, trest, pamäť, skúsenosť...) preniesť na celuloid. (25.01.2013)

Tak toto je pravy art -takyto Resnais ma byt, takto sa maju tocit artove filmy. Pacila sa mi myslienka : Pre bytost je jedinym druhom byti existovat - potreba jedla, pitia, spanku - udrziat si strukturu, udrzat sa pri zivote, bez toho nie je bytie. Co ma napadne, ked sa povie ludia ? vyrachtane kurvy .....kazdy si ide sam za seba, bez ohladov a bezcitne. Spat vsak k Resnaisovi. Reziser tu rozvija pribeh 3. fiktivnych postav, kde si kazda jedna podla seba a hlavne za seba. Takto ma vyzerat pravy art, pre mna spolu s Prozretelnosti 1977 je toto najlepsi Resnais . 88 % (02.10.2018)

Přednáška z etologie a psychologie stresu v uchopení francouzského filmového mistra neboli kinematografická abeceda mozku na téma – Reakce na stresové situace: strnutí, útěk a boj. ___ "Lidský mozek zpracovává informace od počátku věků. Z praktických důvodů si jej zjednodušme na plazí, emoční a myslící. Plazí mozek zpracovává základní data (přísun kyslíku, potravy, teplota, apod.) a zajímá ho především přežití. S prvními savci se začal tvořit mozek emoční. Díky němu například cítíme, co je nám příjemné, a co nepříjemné. Plazí a emoční mozek společně pomáhají identifikovat situace, které nás ohrožují. Reakce těchto dvou vývojově starších částí mozku jsou tak rychlé, že evolučně nejmladší myslící mozek nemá šanci v prvním okamžiku zasáhnout. Reaguje sice v řádu milisekund, přesto ale nestíhá. Bezbřehá víra v racionalitu lidského chování nám brání smířit se s faktem, že plazí mozek - v úzké spolupráci s emočním - z velké části diktuje veškeré vzájemné interakce mezi lidmi. Myslící mozek stojí proti síle 250 milionů let vývoje, zatímco jeho zlatý věk se počítá na pouhé desítky tisíc let. ... Vývojově starší části mozku jsou rychlejší a mají silnější vliv na naše reakce a chování než části mozku, které se vyvinuly později. Komunikace od plazího mozku k emočnímu a k myslícímu je jednosměrná. Rozumem okamžité reakce neovlivníme - můžeme se ale naučit reagovat s odstupem. Podvědomí nerozlišuje realitu od snu, představy nebo hry. Naše pudy sebezáchovy jsou proto aktivovány nejen při skutečném, ale také domnělém ohrožení." (http://psychologie.cz/rodina-pudy-sebezachovy/) (18.01.2014)

Filmy jsou většinou vyprávěním příběhu s jasně stanoveným schématem. Někteří tvůrci dokáží vyprávět působivějším tónem, nenapodobitelnou atmosférou, či za pomocí všech dovolených podpůrných prostředků, které dostávají divácké emoce do těch potřebných končin, aby byl film přijmut obecenstvem s nadšením. Ať jde o humor, drama, nebo strach, vždy jde především o určitý druh zábavy, který je většinovým míněním vnímán jako ten nejdůležitější faktor a určení filmové tvorby. Naštěstí se najdou i tací tvůrci, kteří pochopili funkci filmové tvorby jako možnost uměleckého vyjádření. Jako jsou obrazy, sochy, poezie, současný tanec a různé druhy performancí. Někteří toto nepřízemní umění přivítají s nadšením, jiní proto, že se to očekává a chtějí se dělat zajímavějšími. Ale mnoho dalších, vychovaných lacinou popkulturou bez vyšších ambicí, tento způsob zahořkle odsoudí a bouří se proti němu. Ano, jsme obrazem své doby, bez větších a hlubších ideálů a cílů. Konzum a jeho přízemnost vládne současnému světu. Zábava je nutná, ale ještě nutnější jsou pokusy o vzletnější vyjádření sebe sama a vnímání světa a lidských životů a počínání. Pro mě je nápad vyobrazit drama života pomocí vědeckých tezí, podpořených laboratorními pokusy, jedinečným počinem. A tak Henri Laborit může prezentovat své myšlenky o chování, jejich původu, i dopadech. Je obdivuhodné, že se tyto myšlenky dají vyzkoušet i laboratorním způsobem, byť s tím budou mít ochránci zvířat nemalé problémy. Tři hlavní postavy jako představitelé různých vzorců. Vedoucí pracovník v textilním průmyslu René Ragueneau (dobrý Gérard Depardieu) se svou touhou po dobré pracovní pozici a spokojeném rodinném životě. Módní stylistka Janine Garnier (zajímavá Nicole Garcia) se svou touhou po dobrém životě a herecké kariéře. A původně učitel Jean Le Gall (Roger Pierre) se svou ambiciózní touhou po významné společenské a politické funkci a spokojeném životě na vyšší úrovni. Z dalších rolí: Jeanova manželka Arlette (Nelly Borgeaud) se svým jediným cílem, za který bojuje každým prostředkem, Reného manželka Thérèse (Marie Dubois) s touhou po obyčejném a šťastném rodinném životě, představitel pařížského vedení textilky Zambeaux (Pierre Arditi), preferující pracovní výsledky, Reného konkurent v boji o místo Léon Veestrate (Gérard Darrieu), Jeanův kamarád Michel Aubert (Philippe Laudenbach), přelétavý ve své podpoře, či Jeanův svérázný děd (Alexandre Rignault). A tak se otevírá několik z nesčetných lidských příběhů, jejich tužeb, jejich boje, jejich rezignace, jejich vnímání, jejich výsledků. Život je krásný i těžký zároveň! Bojovat za své vzletné sny! (25.12.2015)

Složité a přitom jednoduché. Všechno je kouzelně a zároveň přirozeně propojené, i krysa a mladá herečka. (16.09.2012)

Rozhodně zajímavé a neobvyklé, ale trochu rozvleklé. Dokážu si představit využití základní myšlenky (předvést teorii chování nejprve na potkanech a pak v příkladech na lidech) dotaženější, ale takhle je to zase "víc ze života". jak by řekla moje máma. V reálném životě se taky neděje něco zásadního každý den a někdy změna proběhne, aniž ji tušíme a náhlý zvrat o pár dní či měsíců později už je jen důsledek.... (06.12.2007)

Nedá se nic dělat. Nuda, která mě po dvaceti minutách uspí si prostě lepší hodnocení nezaslouží. (07.12.2017)

Brilantní. (01.01.2010)

Váhal jsem mezi 3 a 4. Trochu nezáživný úvod filmu, prosyceného prostřihy s Gabinem či Maraisem, se postupně překoná zajímavými myšlenkami a příměry; ale stopáž by opravdu mohla být kratší... (09.02.2008)