Povolání: Učitel

Hlavní postava mi svým neprofesionálním či přinejmenším podivným konáním v některých situacích (zejména ve vztahu k nadřízeným, ale třeba i to pozývání si žáků do svého bytu a pod.) připomínala spíše teprve hledajícího se a nepříliš úspěšného začátečníka ve své profesi, než zkušeného letitého pedagoga, jakým má L. Monieur být. Ale dokázal jsem se přes to přenést a konfrontace s třídou plnou drzých výrostků i dalších jedinců jim svým chováním podobných na mě působily až nepříjemně depresivně. To všechno do chvíle, než se z filmu později začínala stávat čím dál větší WTF fraška (SPOILER! nejvíc asi v momentu, kdy si raněný Monieur u doktora s úsměvem vzpomene, že už je čas jít do školy, pak proběhne pár dialogů mezi několika zaměstnanci v čele s ředitelem jakoby vypadlých spíše z nějaké crazy komedie a poté Monieur jde ve vzteku doničit již napůl zničenou třídu KONEC SPOILERŮ) a to už nemluvím ani o tom neuvěřitelném, téměř budovatelském happyendu na závěr, který po tomhle předchozím ději zčistajasna nastoupí... Asi tak: jako sociální či psychologické drama Povolání učitel možná nejde úplně do patřičné hloubky a má jisté trhliny, ale dokud kráčí snímek tímto směrem, dokáže fungovat a přináší zajímavě nekorektní pohled na vybraný problém. Jako největší chybu zde vnímám viditelnou nejasnost režiséra a scenáristy v jedné osobě Gérarda Lauziera v tom, zda chce vytvořit kritické sociální drama nebo spíše (tragi)komedii. Zřejmě chtěl Lauzier obsáhnout obojí, o komedii se zde právě též výrazně snaží a proto i celý děj vygraduje tak, jak nakonec skončí, nicméně jako komedie to pro mě povětšinou moc fungovat nedokázalo (jedině až na chvilky s postavou souseda v podání Daniela Prévosta) a vyústění filmu v tomto směru spíše nakonec pohřbívá silný potenciál dramatu s přesahem. Ani po umělecké stránce mi v žádném směru nepřipadl snímek pozoruhodný tak, abych ho dokázal ocenit výše než 3 hvězdičkami. Za mě relativně průměrný film z učitelského prostředí s několika zajímavě rozehranými tematickými motivy, určitě koukatelný, ale asi ho opakovaně vidět nepotřebuji. [60%] (24.08.2021)

Výborná hořká komedie, na kterou určitě francouzští učitelé smutně vzpomínají jako na dobu, kdy jim v práci ještě nešlo o život. Jak to dnes ve francouzském školství vypadá, a kdo tam vlastně na školách učí, vědět nechci. Scénář podle mě zavinil jednu zvláštnost - ačkoliv Laurent by mohl mít všechny parametry hrdiny jemuž všichni diváci fandí, jeho podivně rozehraná partie s dvěma ženami ho hodně shazuje, a i já jako chlap říkám, že to byl pěknej hajzl. Výborný Miroslav Donutil v dabingu. (07.08.2023)

Hodně dobrej filmeček, který se věnuje na svou dobu ve Francii ožehavému tématu, a to navíc ani příliš nepřehání, v některých francouzských školách to vážně takhle funguje a učitelé se jim obloukem vyhýbají. Depardieu je ve své roli přesvědčivý, dostává prostor ukázat, že není pouze komediální herec. Moc pěkné. (25.02.2009)

Nedokážu hodnotit, jak věrně tenhle film zobrazuje realitu. Ale věřil bych tomu, že moc nepřehání. Tak jako tak, i kdyby to byla čirá fikce, jedná se o skvělý film se vším všudy. Vyváženou kombinací dramatu a skvělé komedie, uvěřitelnými charaktery a situacemi, skvělými herci, skvělou hudbou,... Kdyby to nebylo místy tak ostré, řekl bych že se jedná o jednu z nejlepších rodinných komedií, co jsem viděl (jako že moc dobrých neznám). No, ale rodiny s dospívajícími puberťáky by to vlastně za rodinnou komedii považovat mohly (05.02.2023)

Pokud si to pamatuju správně, tak tenhle film líčil poměrně drsně realitu francouzského školství. A že ještě plně v době natočení nezvítězila politická korektnost, tak žádní mírumilovní muslimové, ale Azíz je sígr non plus ultra. Rád bych věděl, co dnešní sametová ustupující francouzská politika na tenhle film říká. (29.07.2016)