Připravte si kapesníky

Naivní blbec, psychicky narušená žena a jeden chudák, co se do jejich vztahu zapletl víceméně omylem, to je ústřední partička, která nás provází celým filmem. Ještě se k nim teda zhruba v půlce připlete jedna, dost nečekaná, ale to už bych spoileroval. A zatímco v první polovině mi to přišlo správně absurdní a zajímavé gradující, v té druhé půlce mě to už moc nebralo. Sice něco vtipné se dá najít po celou dobu a stejně tak je to i se scénářem, který mi přišel dobře napsaný (s přijmutím faktu, že ty postavy takhle divné prostě jsou a čím to je se nedozvíme), ale to co se rozjede v druhé půlce se podle mě tváří příliš vážně a tak to vnímám spíš jako samoúčelnou provokaci, která ve své době sice ještě mohla být kontroverzní, ale v dnešní době už se bere jako taková "zvláštní norma", nad kterou se ani trochu nepozastavuje a spíš se podporuje. S přihlédnutím k roku vzniku bych neměl problém tu čtvrtou hvězdu dát, ale bez toho, s ohledem na to, kolik filmů s takovým tématem už jsem viděl, nevidím důvod ji dávat. Navíc mi i přijde neujasněné, jak to chtěl Blier vlastně vést a jestli jsem měl s postavami nějak soucítit či se spíš smát jejich osudům... Nebo obojí dohromady, ale jak má každá polovina jinou atmosféru a zaměření na jiné postavy, nefunguje ani ta střední cesta. Silné 3* (19.08.2022)

Zpočátku mi tenhle Oscarový film připadal jako úlet na francouzský způsob. Netradiční pojetí milostného trojúhelníku, který se ke konci rozroste dokonce ještě o jednu stranu, aniž by, kupodivu, kdokoli protestoval... Celým dějem se táhne jako zlatá nit snaha rozptýlit a trochu rozveselit těžce deprimovanou a nic netěšící Solange. Ač jde o snímek oceněný tou slavnou zlatou soškou, přišlo mi, že Připravte si kapesníky je ne úplně vyvážený film. První půlka byla vtipná a smál jsem se co chvíli, ale druhá už trošku nudila a hrála na takovu vážnější strunu. Depardieu byl v roli manžela výborný, zato jeho filmová partnerka Carole Laura už tak skvělá nebyla. A konečně, ačkoli je film nápaditý a rozhodně se nedá říct, že by byl jako každý jiný, slušelo by se trošku ho zkrátit a ten závěr kapánek uhladit. Zatím to vidím na 3* (08.09.2006)

Odhoďte všechny zábrany a zapomeňte na to, že jsou témata, o kterých se ve vybraných salonech nemluví. Nonkoformista Blier o nich mluví rád, často, bez zábran, s nadsázkou a nádherně štiplavě. Připravte si kapesníky, jak nabádá pan režisér, abyste za nimi skryli úsměv v nevhodnou dobu. Blier obsadil svého oblíbeného Depardieu, do páru mu opět dal Dewaera a nezapomněl ani na dalšího svého dvorního herce Serraulta. A šťastnou ruku měl i při obsazování dětské role, v níž zazářil tehdy začínající Belgičan Riton Liebman. (12.05.2013)

Banální příběh pro komedii se postupně mění ve velmi provokativní film morálky a společenských zvyků. Dělit se o manželku, aby ji manžel rozveselil se zdá jako dobrý nápad, ale manželka zůstává dále chladná. Dva muži se dělí o manželku i bydlení a vzniká přátelství. Výsměch tradičních svazků a hodnot. Až malý třináctiletý intelektuální chlapec dokáže probudit v manželce cit sexuální i mateřský ... Čarovně krásná Carole Laure !!! (15.07.2010)

Na jednu stranu je to typický Blier, kdy se vše točí kolem premisy, která je neúprosně dovedena do absurdních důsledků. Ale při bližším pohledu jde o něco jiného. Muž chce vytrhnout svoji ženu z letargie, a nevadí mu, když se to podaří třeba i muži jinému. „Poslyš, a není ona prostě hloupá?“, ptá se zaraženě Dewaere Depardieua, když Carol Laure nezaujme ani svou sbírkou paperbacků a desek. V tu chvíli film reprezentuje typický mužský pohled (který přirozeně také vlastním), jenž si nepřipustí chybu. Ale Blier udělá v poslední třetině pozoruhodnou otočku. Ve chvíli, kdy se na scéně objeví ještě nedospělý chlapec, který se do Carol Laure zamiluje a ona do něj, film zcela přehodí výhybku a najednou na vše nahlížíme ženským pohledem. Ten je úplně jiný. Vláčnější, ale nesmí v něm chybět cit, který je jediným klíčem k hlavní hrdince. Najednou Dewaere i Depardieau vypadají jako idioti, kteří se jen zabývali sami sebou a žádný skuteční cit ke své ženě nepojali. A ten „chlapec-věčné dítě“, kterému se Carol Laure jako jedinému zcela otevře, užaslým spolužákům vypráví. „Jaké je to uvnitř? Krásné, nechce se ti ven.“ Druhá dualita, mezi kterou film osciluje, je souboj Mozarta a Schuberta, kde na celé čáře vítězí ten druhý. Jeho "Maďarskou melodii" (tak se to česky asi nejmenuje, ale nenašel jsem to) si budu dlouho pamatovat. Mozarta zjevně poslouchají jen hlupáci :-) Ten film se z absurdity, vtipu, lehkonohé frašky změní na cosi jímavého a dojemného. Mluví o podstatě fatální lásky, jiným, ale vlastně podobným způsobem jako Blierův Nevlastní otec ze stejné doby.  Byl jsem uhranut. (10.10.2023)