Sous le soleil de Satan
Pod slnkom Satanovým
Under the Sun of Satan
Under the Sun of Satan
Under the Sun of Satan
Režie:
Maurice PialatScénář:
Maurice PialatKamera:
Willy KurantHudba:
Henri DutilleuxHrají:
Gérard Depardieu, Sandrine Bonnaire, Maurice Pialat, Jean-Christophe Bouvet, Frédéric Auburtin, Claude Berri, Sylvie Pialat, Yann Dedet, Françoise DisleObsahy(2)
Oddaný mladý kňaz Donissan žije svoj život v odriekaní a modlitbách a zároveň sa snaží zachrániť dušu mladej tehotnej Mouchette, ktorá zavraždila svojho milenca. Musí však pri tom čeliť pokušeniu a úskokom zo strany Satana. Adaptácia literárnej predlohy Georgesa Bernanosa získala Zlatú palmu na Medzinárodnom filmovom festivale v Cannes. (STV)
(více)Recenze (33)
Zlatá Palma ()
Gérardova cesta k Bohu tady v tomhle filmu mi přišla místy až teatrální. To máchání rukou uprostřed pole a halekání si mohl odpustit. Jinak si myslím, že nic zásadnějšího jsem zde neviděl, až na to, že po shlédnutí jsem upad do stavu deprese, až strnulosti. ()
Ani po 93 minutách Pialatova filmu netuším, jestli existuje ráj. Ale že existuje peklo, o tom vůbec nepochybuji. Pociťoval jsem ho každou minutu, kterou jsem s tímhle výtvorem strávil, a hluboce, opravdu hluboce, toho lituji. Gérard Depardieu z doby, kdy byl ještě v kondici a v podstatě na vrcholu tvůrčí dráhy, Sandrine Bonnaire ve věku, kdy člověk chápe, proč se stala miláčkem francouzských režisérů, a za ty dva je jedna hvězdička. To ostatní mluví v jiné řeči, které sice místy rozumím, ale ta místa mě štvou ještě víc než zbytek. Sandrine se v jedné scéně, kde se střetne s Gérardem, říká, že si nemají co říct. O filmu a mé maličkosti platí totéž. Celkový dojem: 20 %. ()
...už si to moc nepamatuju. Ponuré, čistá deprese, člověk pořád ani moc neví, na čem je (což není na škodu). Adaptace jednoho s nejlepších Bernanosových románů. Příběh faráře pokoušeného ďáblem. Ani nevím, kdo nakonec vyhrál... - - - - - - 18. 6. 2012: Skvělý film, po formální stránce něco nevídaného.. ()
Maurice Pialat se v tomto snímku trochu odchýlil od témat, kterým se věnoval např. v Policii nebo Loulou. Sáhl po románu Georgese Bernanose, který coby věřící katolík popisoval především osudy kněží. Tímto se taky tento film nutně stává terčem srovnávání se slavným filmem Roberta Bressona Deník venkovského faráře, který je natočen podle románu stejného autora. Pod sluncem Satanovým je poněkud temný, ponurý, místy až depresivní příběh faráře, který bojuje s vnitřními pochybnostmi, s rozporuplnými pohledy na Boží moc a úlohu Satana. Pohybuje se na hraně "normálnosti", přijímá úlohu asketického podivína, nevyzpytatelného farníka, posedlého blázna a světce... V čem měl Pialat nejvíce šťastnou ruku, bylo angažování Gerarda Depardieu do hlavní role. Depardieu totiž faráři Donissanovi dodává nový rozměr, málokdo by jej dokázal zahrát s takovou naléhavostí. Přestože tento snímek se úplně nevyrovná Bressonovu novátorství, je Pialatův film zajímavou studií. Navíc atmosféra snímku je opravdu úžasná. **** ()
Trýznenie duše a postupný vnútorný rozklad pochybujúceho kňaza, materiálneho i duchovného sveta. Extrémne depresívny ponor do spojenej vízie Pialata a Bernarosa, ktorý vyťahuje na povrch len to najhoršie, pretože toho dobrého už niet. Hlboko duchovný a transcendentálny, obnažujúco metafyzický, a pritom tak fyzický, dotýkajúci sa prízemných dejov a tém. Dekonštruktívne psycho, ktoré pomaly vyberá myseľ diváka a po malých kúskoch ju drví na prach. Drtivý a uhrančivo minimalistický Depardieu i Sandrine Bonnaire ako žena, ktorá zabila. Mimoriadne prínosný film pre duševných masochistov. Doteraz mi z neho behá mráz po chrbte. Čo je Boh? Čo je Satan? Čo je dobro a zlo? Je hriech skutočne všade a niet pred ním úniku? Ani chvíľami neprebleskne lúč svetla ťaživou a nepreniknuteľnou temnotou. Film, ktorý dusí, škrtí a nepoľavuje. 90% ()
Spirituálna cesta človeka za duševnou obrodou alebo jeho duševný rozklad v spojení s tragédiou života? Inteligentný, ale pre bežného diváka pomerne náročný film, plný dlhých dialógov a zložito vytváraných myšlienok. To všetko dohromady spolu so všadeprítomnou pochmúrnou, šedivou atmosférou vo mne vzbudilo pocit dusivého, mysteriózneho tajomna, ktoré vo filmoch vídam iba zriedka, a to sa cení. 80/100 ()
Kněz Donissan a jeho životní cesta k Bohu. Notná dávka duchovní osvěty, prokládaná těžkým filozofickým rozjímáním, ale také maximálně vyjádřené emoce. Gérard je duchem skutečně nepřítomen, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Jeho ztvárnění oddaného služebníka božího, plnícího na světě svůj nevyhnutelný úkol, je bezchybné. Maurice Pialat nabízí silný filmový zážitek, k jehož dokonalosti chybělo mé mysli zřejmě jen černobílé pojetí. ()
Je fajn vidieť znova minimalistický francúzsky film bez dôrazu na dej v bressonovskom štýle 50. rokov. Všetko sa odohráva v dušiach a mysliach protagonistov, ich trýznenie je hýbateľom filmu. Lenže mňa by Pod slnkom satanovým zaujalo asi viac vo forme divadelnej hry. Alebo som ho mal vidieť v aspoň v kine. Donissan sa na rozdiel od "vidieckeho farára" s okolím rozpráva, je interaktívny, avšak jeho utrpenie je rovnaké. No že je náš svet v područí Satana, to je myslím každému jasné, lenže tým Satanom sme my, ľudia. Asi preto ma nedokážu podobné sebatrýznivé a na Boha orientované filmy naplno zaujať. Jednoducho nie je koho metafyzického obviňovať, obviňujme samých seba. I v prípade, že existuje. ()
Stejnojmenný Bernanosův román jsem si dosud nepřečetl a tak můj komentář je rozpačitý. Tento film ve mne rozhodně nezanechal jednoznačně dobrý dojem jako Deník venkovského faráře. Nevím však, je-li to chyba Bernanose, moje - nebo režiséra Pialata...Ale za shlédnutí to rozhodně stojí. Gerard Depardie jako kněz, trápený Satanem, hraje velmi věrohodně. ()
Drama vystavěné v několika delších scénách je silné a srozumitelné. Gérard Depardieu si s rolí kněze poradil velmi dobře, v současnosti jsem ho už bohužel viděl se vyskytovat ve spoustě strašných blbostí, takže mne to málem překvapilo. Maurice Pialat ani tentokrát nenatočil akční film, takže pouze pro znalé či vstřícně naladěné diváky. ()
Knihu jsem nečetl, ale film je přece svébytným dílem, které by mělo fungovat samo o sobě. Podle mne nefunguje. Jistě, je to klasika, je to nejspíše Umění s velkým U, ale subjektivně a osobně ten film nemám rád. Je zmatený, Depardieu zde chodí jako robot, některé deklamace jsou až přehnané, děsivé, některé myšlenky podivné, motivace postav zastřené. Často jako divák tápu, kdo je kdo a proč dělá, co dělá. Navíc ta nudná režie, naprosto nevyužité exteriéry nebo prostory kostelů, zato hodně dialogů v jedné místnosti, dlouhých, podivných, nejspíše sofistikovaných a velmi filozofických, ale ať jsem se snažil, jak chtěl, nic moc jsem z nich nepochytil kromě toho, že každý z nás chce být svatý, ale musí bojovat s tím zlým. Což mi přišlo tak obecné a zjednodušující, že určitě za tím vším bude ještě něco, možná o odpuštění. Ale pořád jsou to jen takové cáry, úryvky, náznaky, které vypadají oduševněle, ale vlastně, když budu kacířský, mohou někomu znít i pitomě. ()
Pomatený Gérard potkává Satana a je to neskutečná nuda. Z útrpné letargie mě vyvedlo jen obličejové herectví půvabné Bonnaireové. Nic pro mě. 50% ()
O knize jsem předtím nikdy neslyšel, ale zejmě si ji opatřím, protože po celou dobu sledování jsem si říkal, že bych ten příběh raději četl . Přišlo mi, že to co by chtěl, nedokáže film správně vyjádřit (filmové prostředky na to stačí - vnitní monolog, vize/snové pasáže), a tak tam pořád bylo moc prázných chvil (zvlášť v druhé polovině filmu), jejichž význam či smysl mi nadobro unikl, a v jednu chvíli se zcela nepředvídaně objevil dialog plný myšlenek, které jsem nedokázal ani pořádně pochytit, natož promyslet. Bylo to zvláštní, dobře zvláštní, ovšem v nedourčenosti zůstala až příliš velká mezera. ()
Videl som tisícky filmov, no niečo také nudné a nefilmové som ešte nevidel. Celý čas tu len postavy prednášajú svoje texty, ktoré sú o totálne hovne (s prepáčením), navyše neskutočne teatrálne, že to už nepôsobí ani ako divadelné vystúpenie, ale ako Hviezdoslavov Kubín - odmlky, pohľad upretý do prázdna... a až na to, že občas niekto z čista-jasna zomrie, tak sa celý film nič nedeje. Tak takéto pseudoumenie si, milí Frantíci, strčte viete kam. ()
Přijme-li divák osobitou kadenci filmu (pro někoho ovšem až dekadenci) á lá Pialat, tak jeho srdce bude plesat v hvězdných výšinách, pětihvězdných výšinách. ()
ocenenia : MFF Cannes 1987 - Zlatá Palma ()
Shlédl jsem před léty v brněnském ARTu. Román jsem nečetl, ale scénář a celý film mě hodně oslovil. Zaujaly mě některé myšlenky, které bych si ještě někdy rád probral. Zatím 88% ()
Film v ktorom Gerard Depardieu stretne nejakeho picusa /satana ci co to bolo/ a ten mu zanecha dar - moznost vidiet ludom do duse. No a dalej : dalej hovno. Nic sa nedeje, herecke vykony priemerne, rezia podpriemerna, film az priserne podpriemerny. Nudil som sa Jaxvina. 30 % ()
G.Depardieu byl úplně úžasný. S.Bonnaire také. Proto ty 4* Chmury, beznaděj, zoufalství k tomu filmu patří. Na mne,ale, až příliš. ()