Pod sluncem Satanovým

O knize jsem předtím nikdy neslyšel, ale zejmě si ji opatřím, protože po celou dobu sledování jsem si říkal, že bych ten příběh raději četl . Přišlo mi, že to co by chtěl, nedokáže film správně vyjádřit (filmové prostředky na to stačí - vnitní monolog, vize/snové pasáže), a tak tam pořád bylo moc prázných chvil (zvlášť v druhé polovině filmu), jejichž význam či smysl mi nadobro unikl, a v jednu chvíli se zcela nepředvídaně objevil dialog plný myšlenek, které jsem nedokázal ani pořádně pochytit, natož promyslet. Bylo to zvláštní, dobře zvláštní, ovšem v nedourčenosti zůstala až příliš velká mezera. (26.01.2016)

Ani po 93 minutách Pialatova filmu netuším, jestli existuje ráj. Ale že existuje peklo, o tom vůbec nepochybuji. Pociťoval jsem ho každou minutu, kterou jsem s tímhle výtvorem strávil, a hluboce, opravdu hluboce, toho lituji. Gérard Depardieu z doby, kdy byl ještě v kondici a v podstatě na vrcholu tvůrčí dráhy, Sandrine Bonnaire ve věku, kdy člověk chápe, proč se stala miláčkem francouzských režisérů, a za ty dva je jedna hvězdička. To ostatní mluví v jiné řeči, které sice místy rozumím, ale ta místa mě štvou ještě víc než zbytek. Sandrine se v jedné scéně, kde se střetne s Gérardem, říká, že si nemají co říct. O filmu a mé maličkosti platí totéž. Celkový dojem: 20 %. (09.11.2014)

Trýznenie duše a postupný vnútorný rozklad pochybujúceho kňaza, materiálneho i duchovného sveta. Extrémne depresívny ponor do spojenej vízie Pialata a Bernarosa, ktorý vyťahuje na povrch len to najhoršie, pretože toho dobrého už niet. Hlboko duchovný a transcendentálny, obnažujúco metafyzický, a pritom tak fyzický, dotýkajúci sa prízemných dejov a tém. Dekonštruktívne psycho, ktoré pomaly vyberá myseľ diváka a po malých kúskoch ju drví na prach. Drtivý a uhrančivo minimalistický Depardieu i Sandrine Bonnaire ako žena, ktorá zabila. Mimoriadne prínosný film pre duševných masochistov. Doteraz mi z neho behá mráz po chrbte. Čo je Boh? Čo je Satan? Čo je dobro a zlo? Je hriech skutočne všade a niet pred ním úniku? Ani chvíľami neprebleskne lúč svetla ťaživou a nepreniknuteľnou temnotou. Film, ktorý dusí, škrtí a nepoľavuje. 90% (29.10.2014)

Je fajn vidieť znova minimalistický francúzsky film bez dôrazu na dej v bressonovskom štýle 50. rokov. Všetko sa odohráva v dušiach a mysliach protagonistov, ich trýznenie je hýbateľom filmu. Lenže mňa by Pod slnkom satanovým zaujalo asi viac vo forme divadelnej hry. Alebo som ho mal vidieť v aspoň v kine. Donissan sa na rozdiel od "vidieckeho farára" s okolím rozpráva, je interaktívny, avšak jeho utrpenie je rovnaké. No že je náš svet v područí Satana, to je myslím každému jasné, lenže tým Satanom sme my, ľudia. Asi preto ma nedokážu podobné sebatrýznivé a na Boha orientované filmy naplno zaujať. Jednoducho nie je koho metafyzického obviňovať, obviňujme samých seba. I v prípade, že existuje. (25.11.2014)

Maurice Pialat se v tomto snímku trochu odchýlil od témat, kterým se věnoval např. v Policii nebo Loulou. Sáhl po románu Georgese Bernanose, který coby věřící katolík popisoval především osudy kněží. Tímto se taky tento film nutně stává terčem srovnávání se slavným filmem Roberta Bressona Deník venkovského faráře, který je natočen podle románu stejného autora. Pod sluncem Satanovým je poněkud temný, ponurý, místy až depresivní příběh faráře, který bojuje s vnitřními pochybnostmi, s rozporuplnými pohledy na Boží moc a úlohu Satana. Pohybuje se na hraně "normálnosti", přijímá úlohu asketického podivína, nevyzpytatelného farníka, posedlého blázna a světce... V čem měl Pialat nejvíce šťastnou ruku, bylo angažování Gerarda Depardieu do hlavní role. Depardieu totiž faráři Donissanovi dodává nový rozměr, málokdo by jej dokázal zahrát s takovou naléhavostí. Přestože tento snímek se úplně nevyrovná Bressonovu novátorství, je Pialatův film zajímavou studií. Navíc atmosféra snímku je opravdu úžasná. **** (14.01.2007)