Ostrov
-
Hadaka no shima
-
Ostrov
Drama
Japonsko, 1960, 94 min
Režie:
Kaneto ShindôHudba:
Hikaru HayashiHrají:
Nobuko OtowaObsah
-
Tvrdý životní úděl čtyřčlenné rodiny, která tvoří jediné obyvatelstvo na vyprahlém ostrůvku v oblasti Setonaikai u jihovýchodního Japonska je základní osnovou filmové poémy vynikajícího japonského tvůrce Kanetó Šindóa (1912). (LFŠ 2006) (oficiální text distributora)
Tvrdý životní úděl čtyřčlenné rodiny, která tvoří jediné obyvatelstvo na vyprahlém ostrůvku v oblasti Setonaikai u jihovýchodního Japonska je základní osnovou filmové poémy vynikajícího japonského tvůrce Kanetó Šindóa (1912). (LFŠ 2006) Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Douglas
De facto neorealistický film (a brilantní ukázka parametrické narace) o rodině, která žije na ostrově bez sladké vody, a tak si musí vodu dovážet sama z pevniny. Rodinu vlastně tvoří dva světy - svět dospělých žijících jednotvárným životem plným práce a svět dětí (dva chlapečci, kteří skoro připomínají postavy z Ozuových filmů). Ritualizovaný život dodává filmu rytmus, rodina je dokonale harmonická, muž a žena žijí v rovnováze (pravidelné střídání u veslování loďky) a stejně jako děti nepotřebují slova (ve filmu zazněly jen školní písně). Šindóův film je skutečným němým filmem, kde není potřeba slov, nejen hluchým filmem, kde dialogy pouze neslyšíme...(13.1.2006)
-
O*R*I*N
Totální filmovou poémou natočenou na téměř opuštěném soustroví v jihozápadním Japonsku se Šindóovi podařilo velmi věrohodně zachytit život lidí, kteří "jako mravenci bojují proti silám přírody". Nelítostné okolní podmínky nedávají rodině jinou možnost než neustále dovážet pitnou vodu z pevniny, film tak zachycuje nikdy nekončící cyklické úkony, které nepřeruší ani tragická událost (smrt syna), která rodinu postihne. Dialogů oproštěný film pracuje s hypnoticky přesně se pohybující kamerou, která divákovi důsledně zprostředkovává obrazy každodennosti jednotlivých postav. Film je zbaven v podstatě jakékoli dramatické výstavby. Když už tu nějaký náznak je (úmrtí v rodině a následné truchlení matky), tak je víceméně ihned (otcem) utnut a divák je opět svědkem pokračující každodennosti. Ostrov je tou pravou filmovou esencím kdy je přímo odkazováno k životu a jeho podstatě.(16.6.2011)
-
Artran
Minimalistický snímek donekonečna se opakující úmorné dřiny, drobných radostí a trpného lidského údělu. Na druhé straně světa než Hemingwayův stařec vybojovává den po dni svůj souboj o obživu rodina rolníků. Na temeni ostrova obhospodařují své pole, ale vodu musí dovážet na loďce z pevniny. Tam a zpět, tam a zpět - několikrát za den, nesčíslněkrát za rok a tak po celý svůj život. Všechno v rytmických intervalech mořských vln či proměn ročních období zatímco se seje, sklízí ... a umírá. Roste před námi monumentální obraz lidského úsilí a nepoddajné vůle, ale zároveň si při konfrontaci s technologickým pokrokem doby nostalgicky uvědomujeme, že tu odchází jeden z tradičních způsobů života.(29.12.2007)
-
pm
Formálně výborný film, ale srovnávat ho s neorealismem, kde tvůrci vždy vycházeli z podstaty a kde s hrdinou divák mohl a chtěl cítit, je trapas. Ani s lyrickou filmovou básní "Ostrov" nemá nic společného. Chápu, o jaké sdělení Šindóovi šlo, ale to neznamená, že budu tupě obdivovat příběh, který není ničím jiným než konstruktem.(24.5.2011)
-
Tommy987
Hmmm... "lyrický nemý film s hlbokým posolstvom, plný krásnych obrazov a nadčasových myšlienok"... alias korunovaný shit tohtoročnej LFŠ. Niečo tak rozťahanééééé, nudné a rádobyhlboké sa len tak ľahko nevidí. Už veľmi dávno som v kine tak netrpel. 2/10(29.7.2006)
-
Flego
Zobrazenie ťažkého života štvorčlennej rodiny je hlavne cez dlhé scény nosenia vody loďkou na závlahu vyprahnutej zemi a pitie z neďalekej pevniny. Následne treba vodu vyniesť vo dvoch geletách na ramenách do strmého kopca, kde obývajú skromný príbytok. Syzifovská drina sa môže zdať z dnešného pragmaticky rýchleho sveta nudná, ale nie je to tak. Ako aj dnes, tak aj v príbehu býva každé zaváhanie tvrdo potrestané ( scéna s vyliatou vodou ). V rodine panuje symbióza, každý má svoj diel práce a mlčky ho znáša. Či už je to zúrodňovanie pôdy vytrhávaním pňa s koreňmi zo zeme, alebo prvým úlovkom ryby jedného zo synov. Na prvý pohľad bezútešný život má v sebe aj svoje čaro v maličkých radostiach ( spomínaný synov úlovok ). Film pôsobí ako očistec, nie sú potrebné slová, všetko je vyjadrené obrazom a nádhernou hudbou Hikariho Hayashiho.(28.6.2011)
-
Vishnar
Naprosto úžasný film o jedné rodině, žijící osamoceně na ostrově několik kilometrů od civilizace. Vždycky mi bylo líto Jeana od Floretty. Nyní jsem měl možnost vidět ještě horší úděl. Několikrát za den přes moře pomalu k pitné vodě.... nedovedu si představit kolikrát za rok. Nikdo nepronese během filmu ani slovo, ani to není třeba...(5.1.2008)
-
stub
Krásné, výjimečné dílo s intenzivní atmosférou, podpořenou izolovaným prostředím či absencí dialogů. Můžeme doslova cítit běh ročních období a každodenní tvrdou dřinu a jen velký ignorant nepocítí obdiv k lidské práci a houževnatosti, jen málokdo si neuvědomí, o kolik nad hranicí možností by pro nás, zhýčkané městské povaleče (jasně, já vím, že se u těch počítačů tvrdě nadřem, ale přeci jen...), takový život byl. Jeden obzvláště vnímavý jedinec zde označuje snímek za "rádobyhluboký" - to mi přijde vrcholně směšné, je zjevné, že Shindo se o žádný ponor nesnažil, styl je minimalistický, popisný až dokumentaristický a vše je velmi zřejmé a jednoduché, tedy pravdou je spíše opak. Namáhavé činnosti, kterými je film vzhledem k tématu prosycen, i nepřítomnost dialogů, vedou aktéry (Taiji Tonoyama ve své patrně největší roli a tradičně uhrančivá Nobuko Otowa) k jednoznačně "fyzickému herectví", které je radost sledovat (ono když se člověk lopotí do svahu s desátým vědrem vody, není už toho potřeba moc hrát;).(8.8.2009)
-
raroh
Aneb jak symbolismus pronikl i do japonského filmu a mnohdy byl považován omylem za realismus.(5.6.2011)
-
prsvl
Škoda tý neustálý kolovrátkovitý hudby, která akorát otravovala. Jinak by to bylo asi na pět.(23.10.2011)
-
Rosana
Tento film mě skutečně dostal. Sice jsem při projekci nejednou zívla, ale myšlenku má ohromnou a v pomalém, téměř nulovém tempu se i tak odehraje příběh, který divák v danou chvíli snad ani nepostřehne. Film je nabitý emocemi a hustou atmosféou.(28.10.2008)
-
giblma
Nezúčastněné pozorování tvrdého života čtyřčlenné rodiny obývající ostrov, který je bez sladké vody, zato oplývá dostatkem vyprahlé země, skalisk a soli. Vytržením ze stereotypu povinností je jednou za čas podzimní slavnost anebo výlet do města, který se poštěstí díky výjimečně ulovené rybě. Monotonost plaveb za sladkou vodou, následné zalévání rostlin a dalších povinností vytváří zvláštní atmosféru téměř až transu, která je ještě podpořena poetickými záběry mořských vln, pohrávajících si se šiškou, plující chobotnicí nebo rozvlněných stébel obilí. Odevzdanost postav osudu jen podporuje civilní herectví, které se většinu stopáže omezuje pouze na nejjemnější mimiku a nejen tím evokuje neorealismus. Přes všechnu lopotu lze ale z postav cítit harmonii a dojem, že jsou opravdu šťastné. Nádech tragiky potom přináší až smrt dítěte. Ta přichází právě ve chvíli, kdy na pevnině probíhají oslavy za odpalování ohňostrojů, což ještě zdůrazňuje izolovanost rodiny od okolního světa. Jakkoliv je ale bolest matky velká, život jde dál a je třeba se vrátit do koloběhu povinností (byť zdůraznění žalu emociálním výstupem myslím si nebylo nutné)…(13.6.2011)
-
ScarPoul
Výborný film s prvkami neorealizmu. Vo filme absentujú slová a celý je postavený na obrazotvornosti kameramana, ktorý sníma decentné herecké výkony hlavných predstaviteľov. Film ostrov je filmovou básňou , ktorá hovorí zaujímavo o jednoduchých životných peripetiách a radostiach. Každá jedna scéna, ktorá sa dotýka určitej témy - či už je to pohreb, oslava, detský spev, alebo deň voľna v meste - to všetko je na snímané a ozvučené neuveriteľne emotívnym spôsobom, čim vyvoláva v divákovi presne tie emócie, ktoré si scéna na dotvorenie atmosféry vyžaduje. Shindo vytvoril poetický, pomalý film, ktorý je vo svojej podstate krásny a veľmi ľudský - postavený na detailoch, v ktorom formálna stránka je rovnocenná s príbehovou. Pre mňa veľmi príjemný zážitok.(3.4.2012)
-
Mulosz
Kdyz pominu to, ze sledovat pul hodiny v kuse postavy nosici vodu (ano, je mi jasne, ze tim chtel autor ukazat, jak moc tezky zivot obyvatekle ostrova maji) je vice nez utrpeni, nesedela mi na filmu jina vec, a sice naprosta neochota bojovat proti tomuto starovekemu zpusobu zivota. Kousek cesty lodkou je civilizace, rmuz se zenou vsak i presto tupe prijimaji svuj udel, aniz by se v zajmu vlastnim i v zajmu svych deti, jejichz detsvi timto jde uplne do kytek (a nemluvim uz o zivotnich potrebach ohledne sveho zdravi - viz jedna pasaz filmu), jakkoliv snazila neco zmenit. Naval vzteku, kdy sem tam padne nejaka facka anebo se breci a vzteka, rozhodne nevede k ceste za lepsim zivotem. Pokud to mel byt neorealisticky film, postradam tam tuto logiku. V realnem zivote by postavy rozhodne nebyly takto motivovany. Takto to spise vypada jako inscenovana realita za ciste filmovymi ucely. Nicmene z ciste formalni strany je ten film naopak perlou, proto ty dve hvezdicky.(26.8.2006)
-
Terva
Tohle bylo naprosto nádherné, kruté a zajímavé.(5.9.2011)
-
agathon
Soužití člověka s přírodou. Přijetí svého osudu bez ohledu na jeho rány. Dvě snad nejotřepanější klišé (nejen) filmové historie. Něco, u čeho máte pořád pocit, že tohle už jste v různých obdobách viděli stokrát. Tenhle film - spolu s dejme tomu Dovženkovou Zemí - je ale legendou; dílem, které ono "přírodní" klišé pomohlo do filmových dějin vecpat tak razantním způsobem, že vám to vezme dech. Hrdinové se pohybují pozvolnou, skoro odevzdanou, ale o to ve skutečnsti odhodlanější chůzí napříč naprosto oddynamizovanými záběry. Klid, prostota filmového obrazu kameramana Kiyoshi Kurody dokonale souzní s melancholií a existenciální prostotou postav. Drama se neodehrává na povrchu, ve vnější akci, ale v jakémsi meditativním meziprostoru na pomezí lidského nitra a okolního světa; světa který nám umožňuje žít, ale současně naše žití v každém jeho okamžiku ovlivňuje a beze slov řídí. Tragédie přicházejí a odcházejí provázené (a fatálně předznamenávané) tklivou hudbou Hikaru Hayashiho, aby v dané chvíli lidský život bolestně převrátily a vzápětí ho svou bolestností znovu nastartovaly... Filmová báseň jen sotva převoditelná do slov, protože se právě bez nich obejde.(28.7.2006)
-
fuckme
Velmi prostý a přitom monumentální výsek ze života izolované rolnické rodiny sází pouze na vnější a výhradně obrazové sledování a přesto v divákovi probouzí tisíceré myšlenky a hlubokou úctu a alespoň na hodinu a půl mu poskytuje dotek neochvějné přirozenosti, i když vpravdě trochu melancholický, jelikož moderní civilizace je pomalu na dosah a je jen otázkou času, kdy tento panenský kus půdy zůstane napospas přírodním živlům či nějaké komerční aktivitě. I když popis děje může někoho silně odradit, přesto by měl film zkusit, jelikož se jen málokdy vidí, jak obraz skrytě až podprahově promlouvá o samotné podstatě lidského bytí. Konečný pocit i přes své nesmlouvavé poselství pak stoprocentně stojí zato.(18.12.2010)
-
d-fens
ocenenia : MFF Moskva 1961 - 1. cena Grand Prix (spolu s filmom "Chistoye nebo")(16.9.2010)
-
Niella
Ano, je to nudne, ano, je to roztahane. Ale co sa da cakat od japonskeho nemeho filmu, ktory mapuje tazky zivot rodiny na ostove bez pitnej vody??? Ja som bola pripravena a prave vdaka opakujucim sa scenam boja o prezitie som s hrdinami tento boj prezivala aj ja, drzala som im palce, nech sa voda nerozleje a obcas som si zazufala, ze den, co den je rovnako tazky a rovnako umorny a stale rovnaky... Postavy neprehovoria ani slovo a v scene, ked sa zena hystericky a zufalo rozplace, pocitujete tento plac ovela intezivnejsie, prave vdaka predchadzajucemu tichu...(1.8.2006)
-
black.mao
Nádherná vizuální báseň v které padne prvních a posledních pár slov po 50 minutách filmu. Jsme svědky drsného života rolnické rodiny, která mlčky obhospodařuje pustý ostrůvek kdesi u pobřeží Japonska. Vodu k zavlažování musí brát na pevnině a každý litr s vypětím sil vynosit strmou strání na pole, zde zalít zeleninu a znovu odplout pro další vodu k zavlažování. Ačkoli tito lidé touto zdánlivě nesmyslnou dřinou utrácejí své životy, stejně jako zdánlivě nesmyslně lijí vodu do věčně vyprahlé země, přesto jejich život nepostrádá krásu, pokoru a smysl.(3.11.2008)
