Barva ráje

Melancholický skvost - příběh slepého chlapce, kterého se chce vlastní otec zbavit, aby se mohl znovu oženit. Myslím, že asi nelze necítit smutek a zoufalství společně se stále znovu opouštěným chlapcem - vždyť každý z nás je dítětem, které touží, aby jej rodiče milovali a přijali i s jeho chybami a nedostatky. (05.05.2012)

Kinematografie Blízkého východu produkuje zázraky, tohle je jeden z nich. Nejistý otec (jeho situace je v rámci místní tradice svízelná), moudrá babička (která ví, že v nebezpečí je její syn, nikoli vnuk), dvě zdárné dcerky a geniální přející a toužící slepý synek Mohammad tvoří personální strukturu děje typu "lis na slzy". Kde se bere tolik porozumění, sympatií, vcítění, a na druhé straně filmařského kumštu v zemích, které se u nás považují za doupata terorismu, a které si někde pod kopci (poutavě znázorněnými ve filmu) bastlí atomovou bombu. (05.06.2014)

Silný príbeh, plný emócií a smútku. Je strašné, keď dieťa zavadzia svojmu rodičovi, nehľadiac na to, či je zdravé alebo choré. Len tie choré to vnímajú ešte intenzívnejšie, pretože tej lásky potrebujú viac a keď jej niet, tak je to potom len veľké trápenie... Za najsilnejšiu scénu považujem dialóg chlapca s tým slepým učiteľom tesárom. Tam bola vlastne pár vetami a veľmi emotívne zhrnutá celá podstata tohto smutného námetu. Páčilo sa mi aj prostredie iránskej vysočiny, ktoré spolu s pekným soundtrackom a slušnou réžiou, umne dotváralo chlapcov smutný osud. Slušný nadpriemer. 80/100 (05.06.2017)

Mé druhé setkání nejen s Íránským filmem, ale také s režisérem Majidem Majidi. Jeho film, který jsem viděla už dříve, Božské děti, mě velmi zaujal, a proto jsem se sehnala i Barvu ráje. Tento film bohužel má očekávání nesplnil, ale to jistě proto, že byla příliš vysoká. Přese všechno je to krásný, kvalitní, zajímavý a nanejvýše poutavý film, v němž jsou citlivě vykresleny osudy slepého chlapce, který to v životě rozhodně nemá jednoduché. Snad u každého člověka vyvolá nějakou citovou odezvu, protože nejde se na něj dívat s odměřeným přístupem a chladným srdcem. (11.12.2009)

Majid Majidi mě opět přesvědčil. že umí. Silný a velmi smutný příběh malého a slepého Mohammada je jeden z těch, kde si člověk opravdu silně uvědomí, jak nádherné je vidět "Barvy ráje". Víte co je horší? Mít v pořádku zrak a nevidět. Velkým plusem považuji i to, že hlavní roli hrál chlapec, který takto postižen skutečně je. I to dokáže dodat na působivosti, což si zřejmě Majidi při výběru herců do filmu dobře uvědomoval. To všechno je podtrženo opravdu nádherným soundtrackem. (09.09.2012)