Rekonstrukce

Krom Formana tu je na hony znát Passer. A některé passerovské momenty bych zkracoval. Napětí mezi idiocií těch co se už spustili se systémem a dětskou hravostí obou mladých protagonistů také nedrží celou dobu. Dnes už je absurdita plíživější - snad jen policie a armáda dodnes dostává svému jménu stejně. Film je nesmírně hravý technologicky - ba bych řekl drzý. Godard se může jít schovat. A ano: závěr je tu hnusný stejně jako je tu ženství idiotské. Vše to v oné hrůze vidí snad jen zcela zničený, vyblitý starý profesor. Šmah závěru mi evokoval cosi jako Popel a démant. Divadlo národa v kostce. Silné komparzy v závěru! Festovně manýristická ruchová stopa! (24.05.2022)

Rekonstrukce rvačky dvou přátel, která se točí na kameru jako výchovný film pro mládež. Mrtvolné prostředí vylidněné vesnice (všichni jsou na fotbale), neenergický herecký projev, skromné dialogy, čas filmu odpovídá času reálnému, který je limitován fotbalovým zápasem. Film má, stejně jako zápas, dva poločasy - při návratu z fotbalu se krutě mění celé vyznění filmu, lhostejnost je nahrazena tragičností a rozpor mezi mladou a starou generací (v úvodu akcentován jen lehce karatelským přístupem režiséra a dalších při natáčení rekonstrukce) je ostře vyhrocen. (15.11.2005)

Prostý příběh podaný velice civivilně. V popředí není velká akce, hodně místa dostává síla okamžiku vystižená dokumentární kamerou. Postrádala jsem ten kousek navíc, něco, kvůli čemu bych chtěla pustit si film znovu. Rozhodně pozoruhodný snímek, který stojí za vidění. Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (23.04.2015)

Vrcholné dílo rumunského filmu natočil Lucian Pintilie podle knihy Horii Patrasca, který byl očitým svědkem popisovaných událostí. Jednodenní historku o dvou mladících obviněných z výtržností, kteří jsou poté nuceni na místě za přítomnosti filmového štábu incident znovu přehrát, se už ze svojí podstaty více nabízí zpracovat do podoby filmu. Vyjádření k despotickým, opresivním praktikám totalitního režímu je tu zároveň komentářem estetických imperativů socialistického realismu, který nahlížel umění jako v první řadě užitkové, návodné a bezvýrhadně sloužící stranou prosazovaným idejím. Formálně odvážný snímek přetváří události v něco víc než jen izolovanou tragickou frašku: důmyslné využití zvuků/ruchů bouřícího obecenstva sledujícího fotbalové utkání (nacházející se kdesi na pomezi diegeze) dává jednotlivým momentům nečekaně silný náboj. Přestože se děj odehrává na odlehlém místě, je nám neustále připomínáno, že je doslova veřejnou arénou – kolbištěm společnosti. (19.01.2013)

Pokud jsem dal Formanovi za první české filmy pět hvězd, pak tady nemohu váhat. A to i když zníněné Formanovy filmy jsou zábavné, a tady si to divák musí protrpět. Je to ale jedna báseň: nápad, scénář, řežijní vedení postav (nejen hlavních, ale i vedlejších, od mladé dívky v bikinách, zmateného učitele, až po horský potok a rozletivší se husy), zvuk (fotbal, popmusic) a - a asi především - " la morale de cette histoire" (moji Rumuni tomu rozumějí)... (13.08.2014)