Ztracenci

Vynikající přepis jedné z Jiráskových povídek na filmové plátno se skvělým scénářem, režií i kamerou. Jeden z prvních filmů, které ukazovaly odvrácenou tvář války, její dopad na psychiku vojáků i na civilní obyvatelstvo. Také vyniká na svou dobu perfektním technickým zpracováním vč. takových detailů, jako správné nabíjení dobových zbraní a manipulace s nimi. Brdečka dělal nejen vyníkající komedie, ale i vážné filmy. Poznámka: několikrát se tu o tom nejistě zmiňují komentáře. Pro film to není ani důležité, ale dle povídky se děj odehrává v létě 1745 po prohrané bitvě u Ostřehoma (Striegau, též jako bitva u Hohenfriedbergu). P. S: Kdo psal tu zajímavost, že "Vítězství Pruska nad Rakouským císařstvím v této válce vedlo ke vzniku Rakouska-Uherska a pruské hegemonii" by zasloužil propadnout z dějepisu. Nejsme v roce 1866, ale ve válkách o rakouské dědictví o 120 let dříve. (26.09.2006)

Miloš Makovec mě svým filmem Ztracenci příjemně zaskočil, nečekal jsem to od něj. S literární předlohou Aloise Jiráska se vypořádal nadmíru zdařile. Protiválečné poselství získává díky vylíčené náladě psychologické naléhavosti jasné kontury a silný hlas vichru. Existencionalismus předkládá svůj pohled na život, bezútěšnost se opájí strachem. Přítomnost na pomezí mezi životem a nicotou upíná poslední zbytky sil k hledání smysluplnosti, alespoň jednoho opěrného místa. Zoufalství šmátrá po pevném bodu, ale záchytný pilíř se ze slov marnosti a pochyb nepostaví. Studie lidského chování v extrémních podmínkách samotné podstaty života je destruktivní pro vnější i vnitřní světy. Vratká udržitelnost jakékoli vznešenější hodnoty nenabízí bezprostřední možnost naděje, ale i tehdy se lze postavit na odpor proti nezvaným proudům vyšší politiky života. Lidský život jednotlivce nemá význam, lidství se zdá být vzdálenou ideou. Zapomenutou v krutosti strachu. První rovinou poselství je cynický kyrysník (dobrý Gustáv Valach), vyhladovělý pruský dezertér. Všudypřítomná smrt chladnokrevnosti plnění rozkazů mocenských hrátek vyvolává nejzákladnější otázky o smysluplnosti. Pud sebezáchovy a strach ze smrti, bolestné procitnutí, ztráta jistot a jedinou chatrnou ochranou se stává hořká jízlivost. Druhou rovinou je lehkomyslný Václav (velmi dobrý Stanislav Fišer), mladý rakouský pěšák. Hledá se ztracené mládí, jedinou nadějí byl pečlivě uchovávaný daný slib a výhled na budoucnost. Válka a všudypřítomná smrt, svůdně se prohne v bocích, rozverně zašvitoří a vysměje se bláhovým a okolnostmi zadušeným představám naplněného a šťastného života. Třetí rovinou je zádumčivý husar (zajímavý Vladimír Hlavatý), zkušený a zodpovědný rakouský voják. Obžalobou se stává tíživost vlastního svědomí. Krutá nesmyslnost války zde dostává nejjasnější tvar, pláče se u dveří a prosí za odpuštění. Čtvrtou rovinou je Jíra (dobrý Radovan Lukavský), Václavův kamarád z dětství a dospívání, a jeho manželka Baruška (zajímavá Alena Vránová). Praktická ukázka rozkladných dopadů válečných půtek na civilní obyvatelstvo a stav společnosti. Strach se stává pánem situace a nikoho nenechává bez proměny a nejzávažnějších následků. Z dalších rolí zaujme přepadený sedlák (Vladimír Huber) a jeho žena (Eva Očenášová). Ztracenci jsou protiválečným pohledem v komplexně rozšířeném pojednání, kdy každý další argument má zvyšující se váhu závažnosti. Herecká exprese naléhá stále hlasitěji a sugestivněji. Ztracenci jsou vynikajícím psychologickým dramatem. Navzdory době svého vzniku. (22.03.2018)

Slunečný den, příroda kypí životem. Veverka skáče z větve na větev, v trávě se honí divocí králíci a voják leží na zádech s očima dokořán a pozoruje letní oblaka. Ač život vůkol přímo bují, voják se neraduje, je totiž mrtvý. Úvodní scéna až nápadně připomene jednu z nejkrásnějších básní A. Rimbauda - Spáč v úvalu. A další mrtvý, další, další i s koněm. V horské krajině zmítané válkou se protnou osudy tří vojáků, kteří se pokusí najít útočiště na samotě, která ale možná není tak bezpečná, jak by se mohlo zdát. Kromě odsouzení války (já přísahal Bohu proti vaší armádě, ty proti naší. Je jich tedy více, nebo ten jeden touží po smrti nás všech?) dojde i na motiv nešťastné lásky. Všechny postavy jsou navíc v neustálém nebezpečí. Poetická i syrová černobílá kamera a výborná hudba dotvářejí atmosféru beznaděje a současně touhy přežít. Nevím, proč zdejší obsah vyzrazuje konec, i když z celkového ladění je jasné, kam příběh směřuje. Po všech stránkách solidní historické drama. (29.05.2019)

"Vojenské povídky" jsou jedním z mála Jiráskových děl, které se i dnes dá bez problémů přečíst a právě z této sbírky pocházejí i "Ztracenci". Miloši Makovcovi se z nijak výjimečné, ale dobré povídky podařilo vytěžit nadprůměrné drama s takřka westernovým syžetem, v němž podávají vynikající herecké výkony především Gustáv Valach (pragmatický kyrysník), Radovan Lukavský zosobňující nezlomný venkovský lid, půvabná Alena Vránová a nečekaně drsný Vladimír Hlavatý v roli protřelého válečníka, pronásledovaného vlastním svědomím. (28.09.2007)

Na 50. léta ojediněle zpracovaný snímek, jehož technická stránka fascinuje i dnes a herecké výkony jsou příjemně civilní )výborný S. Fišer). Je zde krásně vyjádřeno, jak bláhové je před válkou utíkat, vždy člověka dostihne (zají- mavé srovnání z úvodní scénou a scénou z obléhané stodoly). Bezesporu nejlépe zfilmovaný Jirásek! (19.12.2006)