Karneval duší

U nás méně známý nezávislý horor platí v anglosaském prostředí za kultovní dílo, které, pravda, ve své době zapadlo, velice záhy si však vydobylo patřičnou pozornost do té míry, že se k jeho vlivu hlásí taková jména jako George Andrew Romero nebo David Lynch. Neplést s nuzným remakem shodného jména z druhé poloviny 80. let, za jehož produkcí nestál nikdo jiný než Wes Craven. Karneval duší představuje starobylý artefakt, který v sobě uchovává zeitgeist minulých dekád a působí nepřístojně svým vsazením do 60. let podobně jako je dle tradičních vzorů ztvárněná Maska démona (1960) Maria Bavy nebo v našem kulturním prostředí Mrazík (1964), jenž by klidně mohl být potomkem budovatelského rozpuku 50. let. I americký film Karneval duší v sobě nese něco z nízkorozpočtových fantasy či science-fiction filmů období studené války: invazi všudypřítomného nebezpečí vtěleného do archetypu monstra (zde v podobě umrlčího přízraku ztvárněného samotným režisérem Herkem Harveyem), které ohrožuje hodnoty maloměstského bílého Američana, zasaženého paranoidním, až hysterickým strachem; jeho zkroušený psychický stav – respektive její, v hlavní roli výtečná Candace Hilligoss – ujařmený do typicky klaustrofobicky těsných, nebo naopak zcela vyprázdněných prostor americké periférie. Rozpolcenost hlavní hrdinky, míšení dobra a zla, odcizení muže a ženy, všeobecně pochmurný tón snímku a šerosvitná městská obrazivost jej zase prolínají s tradicí noirového labyrintu. Aby těch zákrutů nebylo málo, Karneval duší sice pracuje se syrovou realitou každodennosti, ale také s výraznou umrlčí stylizací dovolávaje se tím nejen universalovských nízkorozpočtových hororů, nýbrž i děsivé grotesknosti německého expresionismu. Dokola přehrávaná varhanní hudba pak pouze zintenzivňuje zádušní atmosféru filmu, jenž z dnešního pohledu občas může působit úsměvně, přesto však neztrácí nic ze své přitažlivosti. (12.11.2013)

(Obsahuje spoilery). "Woow. On je duch"- povedalo si milióny ľudí, keď dopozerali Šiesty zmysel. Kto vie, či by boli takí prekvapení, keby pred tým videli o viac ako 30 rokov starší Karneval duší. A nieje to len oná pointa, ktorá robí tento horor výnimočný. Ba naopak, film skvelo funguje ako celok a na rozdiel od svojho novšieho bratčeka poznanie pointy nezabraňuje tomu, aby ste si ho mohli naplno vychutnat aj viac krát. Nádherné nedoslovné rozprávanie, veľmi intenzívna hororová atmosféra, divák viac ako sleduje, skutočne prežíva temný osud hlavnej hrdinky. Horor, ktorý predbehol svoju dobu. (9/10) (28.02.2009)

Díky znalosti pozdějších filmů, které se "Karnevalem duší" nechali inspirovat, jsem pointu brzy celkem správně odhadl, ale za to tento snímek opravdu nemůže. Candace Hilligoss chvílemi na můj vkus poněkud příliš tlačila na pilu, ale to je všechno, co lze tomuto hororovému kousku, v němž se smazává hranice mezi snem a realitou a který disponuje vynikající hudbou a kamerou, vytknout. (21.11.2010)

Popravde, čakal som niečo menej poctivé. Niečo, čo "naozaj" inšpirovalo Romera. Lenže toto je serióznosť ako hrom. Krásne natočené, atmosféra bravúrne budovaná, postupné šialentvo hlavnej hrdinky precízne vystavané. Miestami som mal skôr pocit, že pozerám niečo od Hitchcocka než predchodcu zombie filmov... V podstate je tu len jedna scéna evokujúca naháňanie človeka mŕtvymi, ale aj tá je v úplne inej významovej rovine... (24.11.2014)

"Carnival of Souls" patrí medzi tie filmy, ktoré budú mať vždy rezervované miesto v pomyselnej horrorovej sieni slávy. Je to čiernobiely snímok s tajomným príbehom, mrazivou atmosférou, pôsobivými hudobnými doprovodmi, výbornou kamerou a skvelou Candace Hilligoss v hlavnej úlohe. Na svoju dobu veľmi progresívne dielo. **** (21.09.2008)