Muž, který stál v cestě

Velmi těžká látka na pozření. Těžko posoudit, jak daleko je ztvárnění události daleko od skutečnosti, ale pokud by to bylo takhle, tak Husáka a Svobodu rozřezat do nudlí. Všichni ti borci až na Fandu obětovali republiku. Problém ale nelze vidět v jejich nedobrovolné návštěvě Kremlu. To celý národ měl držet při sobě, nasadit politiku totálního nihilismu, ano, i hladovět, zastavit veškerý pohyb obyvatelstva, nechodit do práce, nedělat nic. A zmrdi by odtáhli. Je tu zmiňován Mnichov, ale ve skutečnosti byl srpen 1968 jedinou skutečnou prohrou čs národa. Z postav se mi nejvíc líbil (samozřejmě Topfer) Přemysl Bureš. (03.10.2023)

Z konečného výsledku mám velmi rozporuplné pocity, a to hned z několika důvodů. V první řadě mi přišlo, že si tvůrci nemohli vybrat, jestli se film bude věnovat pouhému popisu historických událostí a rolí klíčových osob v těchto zásadních událostech roku 1968, nebo se zaměří jen na samotného Františka Kriegla, jehož život je vskutku pozoruhodný. Nakonec z toho vznikl takový kočkopes, mix obou těchto postupů, což se nakonec ukázalo jako ne úplně šťastné rozhodnutí. Film se jmenuje Muž, který stál v cestě, avšak samotného Františka Kriegla je tu zoufale málo, větší prostor dostávají úplně jiné postavy, což je velice matoucí a pro mě i docela nepochopitelné. Snímku moc neprospěly ani časté časové skoky, malinko to kazilo určitou ucelenost příběhu. Na vizuálu byl hrozně poznat nízký rozpočet, i celkové zpracování působí spíše televizním ražením. Na druhou stranu je nutné zmínit, že vesměs všichni herci odvedli dobrou práci, Tomáš Töpfer je výborný, Adrian Jastraban by mi více sedl do role Dubčeka, i tak ale svou roli zvládl perfektně. Film má hned několik silných momentů, ze kterých člověku není vůbec příjemně, tyto momenty jsou pak umocněny povedeným hudebním doprovodem od Michala Novinskiho. Z mého pohledu se jedná o čistě průměrné televizní historické drama, které zaujme především hereckými výkony, jinak toho zas až tak moc nenabízí, na jedno zhlédnutí to ale ujde. Málem bych ještě zapomněl na naprosto tragický zpětný dabing všech(!) postav, to byl místy fakt solidní bizár. 5/10. (08.10.2023)

Mimořádně kvalitní (na české poměry dvojnásob) film, který však nelze docenit bez hlubší znalosti kontextu. I přes mnohá zjednodušení bude pro mladou generaci, která možná tuší, kdo byl Dubček, těžko stravitelný. Se znalostí kontextu se však jedná o dle mého názoru skvělý snímek, který velmi věrohodně vykresluje tehdejší situaci. I přes mnoho kritiky směřované na (na první pohled) omezenou práci s hlavní postavou je film nadprůměrně povedený. Naopak více času věnovanému Krieglovi bych vnímal možná na škodu, protože bez důsledného vykreslení okolností a vztahů, které logicky zvyšuje čas vedlejším rolím, by film mohl působit jednotvárněji a nebavil by tolik. Co bych však vytkl, tak nevyužitý potenciál scén vzdoru v podání hlavního hrdiny, kde bych očekával významnější zapojení emocí a důrazu. Ústřední take home message vyznívá i dlouho po závěrečných titulkách - "co jsme měli udělat jinak? - Nepadnout na kolena a neposrat se". Byl jsem na promítání v neděli večer, končilo to k jedenácté hodině v noci a i přes to sedělo skoro celé kino bez hnutí až dojedou titulky (v doprovodu skvělé hudby). (05.06.2023)

Komunistický převrat v osmačtyřicátém vyplynul i z reality tehdejšího života a dozvuků "sociální spravedlnosti" první republiky, rozuměj tvrdému kapitalismu, kde dělník byl zejména spotřebním zbožím. Zjednodušující pohledy nejen na onu dobu jsou dnes in. Takhle oklikou jsem se ale chtěl dostat k osobnosti Františka Kriegela, zapáleného komunisty, který právě komunistický převrat a následnou vedoucí funkci KSČ nadšeně podporoval. Iluze mu vzaly až právě události v osmašedesátém.  Víc než trochu mne tu tedy pak zarazila jeho věta (ale mohu se mýlit), že chtěl vždy budovat demokracii a ne diktaturu. Diktatura proletariátu byla myslím jedním ze základních tezí KSČ jako takové, čili zrovna téhle formulaci se zdráhám věřit, působí spíš jako moderní  až lehce manipulativní anachronismus, stejně jako výhradně démonické postavy Sovětů či až směšná zbabělost Bilakovy kliky. Ale to spíš jen tak na okraj. Jinak se  Nikolaevovi jeho "Dny zrady" docela povedly, při sledování mi totiž hned naskočily ty Vávrovy a celá ta trilogie, kde si komunisté připsali hlavní zásluhy za osvobození Československa.  Takže docela bych uvítal další dvě části, pochopitelně Sametovou revoluci a za pár let doufám i ve zfilmování čtvrté pražské defenestrace, která se v dohledné době odehraje ve Strakově akademii. Tomáš Töpfer mne pak nepřekvapil, civilní role, která mu skvěla sedla a byla radost se na tu jeho vyholenou ale neskloněnou hlavu dívat.  on vůbec celý ten herecký ansámbl byl povedený. Třeba  Švehlíkova kreace staré struktury Ludvíka Svobody a Jastrabanův  až démonický Husák patří k tomu nejlepšímu, co se dá v současném českém filmu vidět. (12.01.2024)

Podívej se Gusto, jak je tady husto! Film spíše o slovenském knězi komunismu Husákovi. Celkově slovenská stopa je tam personálně silná (Dubček, vlastizrádce Bilak). Také se opět ukazalo, že společný stát se Slovenskem byl sice zajímavý strategický Masarykův tah, ale vskutku dlouhodobě nekompatibilní SK mentalita s CZ je nepopiratelný fakt 🤷. Celkově slušný film, který mohl mít dramatičtější atmosféru. 60%. (28.09.2023)