poster

Richard III.

  • Velká Británie

    Richard III

Drama / Válečný

Velká Británie / USA, 1995, 104 min

Hudba:

Trevor Jones

Diskuze k filmu (1)

    • 23.5.2009  03:04
    Maglor
    (hodnocení, komentáře)
    Je docela paradoxní, že z kusu té nejnehoráznější a nejprolhanější tudorovské propagandy se stala "nadčasová" záležitost a nejúspěšnější a nejhranější divadelní hra historie. Shakespearův Richard III., starý mrzák, pletichář a skrz naskrz ničemný padouch bažící po moci a neštítící se žádného zločinu při cestě za svým cílem neměl se skutečným Richardem, vévodou z Gloucesteru, který se stal králem Richardem III v 31 letech v podstatě z nezbytnosti, když vyšlo najevo, že manželství jeho bratra Edwarda IV. s Elizabeth Woodvillovou bylo neplatné kvůli Edwardovu dřívějšínu tajnému sňatku s Eleanor Butlerovou, čímž se Edwardovi synové s Elizabeth stali nelegitimními a pro následnictví zcela nepoužitelnými, vůbec nic společného. Clarence nezavraždil Richard, ale ve skutečnosti byl popraven za velezradu na základě rozsudku parlamentu a na rozkaz Edwarda IV. Hektické, dramatické a poněkud zmatené události po smrti Edwarda IV. jsou dodnes pro historiky sporné, i když výklad sira Thomase Mora, ze kterého Shakespeare čerpal, je v mnoha ohledech dávno vyvrácený nebo zpochybněný. Zejména pokud jde o osud Edwardových synů v Toweru, panuje velká nejistota a objevují se zcela protichůdné názory na to, co se s oběma chlapci stalo a kdo v tom měl prsty. Richard měl sice příležitost i na pohled celkem uvěřitelný motiv se obou princů zbavit, ale mnohem lepší motiv a příležitost měli Henry Stafford, vévoda z Buckinghamu nebo lady Margaret Beaufortová, matka lancasterského uchazeče o trůn Henryho Tudora, se svým druhým manželem Thomasem Stanleym. Ti na zmizení chlapců mohli pouze vydělat, zatímco Richard by tím naopak dost riskoval a získat nemohl nic moc, jen tím mohl zbavit Woodvilly a jimi vedené vzbouřence z jižní Anglie jejich nominálního kandidáta na trůn, ale tím by si příliš nepomohl, protože nárok mohli vznést i jiní. To, že otrávil svoji ženu, je už zcela absurdní výmysl. Ale Shakespeare není v kurzu kvůli historické pravdě a přesnosti, nýbrž kvůli síle, poutavosti a nadčasovému poselství celého příběhu. V tom celý film nikterak neselhává a změnou časových a civilizačních reálií tento příběh odpoutává od jeho "historické předlohy", což lze v tomto případě vnímat spíše jako klad.