Slávny poľský film nakrútený podľa poviedky Zofie Posmysz je návratom k téme vojny a okupácie. Režisér Andrzej Munk počas práce na ňom havaroval a zomrel. Jeho film s použitím archívnych fotografií z nakrúcania dokončil o dvadsať rokov neskôr jeho blízky spolupracovník Witold Lesiewicz. (oficiální text distributora)
Luxusní loď na cestě z Jižní Ameriky do Evropy. Němka Lisa (Aleksandra Slaska) se velice těší do své vlasti. Avšak v Southamptonu přichází na palubu žena, o které se Lisa domnívá, že je Martou, Polkou (Anna Ciepielewska), s níž se setkala v Osvětimi, kde byla před lety dozorkyní. Ve třech retrospektivách si připomíná svoji minulost. Nejprve to jsou pouze cáry vzpomínek, ve druhé verzi, již vypráví svému muži, který toho o ní příliš neví, se snaží postavit do nejlepšího možného světla. Teprve napotřetí se pravda ukazuje v celé své nahotě...
Film, jenž se s realitou koncentračního tábora vyrovnává pronikavými, kmitajícími obrázky, je posledním dílem polského režiséra Andrzeje Munka (1921-1961). Jeho tragická smrt přerušila práci na filmu, jejž dokončili jeho přátelé až o dva roky později. Nenatočili ani o metr více, i když bylo známo, že Munk chtěl lodní scény provést ještě jednou. Byly použity fragmenty fotografií, čímž podle mínění některých kritiků vznikl dojem "vnitřního napětí a estetické podrážděnosti". Díky své neúplnosti se film těžko hodnotí a není příliš lehce stravitelný.
Zaujímavý film (retrospektívne rozprávaný príbeh dozorkyne a židovky) , u ktorého je škoda, že ho režisér nestihol dokončiť pred svojim úmrtím. Pôsobivé sú najmä herecké výkony oboch hlavných predstaviteliek a stvárnenie koncentračného tábora. Ešte raz škoda, ze ho Munk nedokončil, ale na druhej strane tým, že divák nevie ako by príbeh v určitých fázach ďalej pokračoval, získava film určitú komplexnosť a náročnosť, ktorú by pri dokončení mohol stratiť.
Proslulý nedokončený film Andrzeje Munka, který v době natáčení tragicky zahynul. Žena - bývalá dozorkyně z koncentračního tábora - spatří na lodi ženu (Martu), již považuje za vězenkyni, kterou kdysi poslala na smrt. Retrospektivní záběry z doby války kontrastují se statickými fotografickými obrazy ze současnosti, které jsou torzem Munkem nasnímaného materiálu. Vypodobnění koncentračního tábora je pečlivé a ve výsledku tudíž působivé. Film navíc ponouká k otázce, zda je možné označovat ho zcela za dílo Munkovo. Už jasnější je odpověď na otázku, zda je apel tohoto díla stále aktuální. Viníků a svědků však žije stále méně... Ve kvalitním českém dabingu účinkují Jaroslava Adamová a Jiří Adamíra.
