Legenda o Suriyothai

Ryze čistokrevný film z thajského prostředí z tamější atmosféry 1/2 16. století. Určitě je příjemnou změnou sledovat historické "řežby" s přítomností národních zvířat Siamu, kdy proti sobě bojují ozbrojení jezdci v brnění na slonech. Tento prvek v ostatních filmech z různých částí světa jen těžko uvidíme. A to z pochopitelných důvodů. Na druhou stranu je zde mnoho věcí, které tu prostě nefungují. Zbytečně dlouhá stopáž. Chaotický děj, kterému by slušelo určité zpomalení tempa hlavně v dynamice několika palácových převratů, kdy v dané rychlosti absolutně nejde stíhat, kdo, kdy, koho a proč zrovna svrhnul, nebo zavraždil. Zkrátka průměr. (21.02.2016)

Vyprávění jak ze starých kronik, kterému bohužel chybělo vysvětlení v čem spočívá legenda o Suriyothai. Děj plyne, Suriyothai se usmívá, pak padne. Nějak mi unikl její celkový význam, krom toho, že ovlivňovala svého mírumilovného manžela. Možná, že ve zkrácené verzi chyběly ty správné osvětlující momenty, ale spíše jsem nakloněna věřit tomu, že tam žádné nebyly. (19.07.2010)

Filmy s podobnou tématikou mám opravdu rád a tak jsem, i vzhledem k nominaci na festivalu Sundance a producentovi filmu, se shlédnutím tohoto dílka neváhal. Leč přišla studená sprcha.Velmi ubohé herecké "nevýkony", "absence" scénáře, zmatek a naprostá nepřehlednost dění na plátně , trapné bojové scény, prostě jedna velká nekončící nuda.Hlavně v prvních dvou hodinách film silně připomíná inscenované výpravné dokumenty BBC o egyptských pyramidách. To byl možná také jediný důvod, proč jsem vydržel až do konce. Bral jsem Legendu jako historický exkurz do života v Siamu 16. století. Jedna hvězdička za výpravu a exteriéry. (03.01.2007)

Zatímco jiná thajská legenda (ano, ta krvavá o Bang Rajan) je jednoduchá a přímá jako seknutí mačetou, Legenda o Suriyothai přivádí na scénu (v pečlivě datovaných sekvencích) velké množství postav, z nichž většina splétá palácové intriky. Bez soustředěné pozornosti hrozí, že se divák v ději přestane orientovat a nastoupí zmatek a nuda. A to jde o výrazně prokrácenou verzi, kterou na světový trh uvedl F.F.Coppola, originál dosahuje délky téměř čtyřhodinové. Mně se tahle historická exotika líbí. (31.08.2007)

Suriyothai je v zásadě nadšenecký projekt natáčený s partou kámošů doma na dvorku. Jediný rozdíl spočívá v tom, že tentokrát autorem není uhrovatý filmový fanda z amerického předměstí, ale příslušník thajské královské rodiny, takže díky pomoci tetičky královny byl oním dvorkem královský palác. Když odhlédneme od toho, že tvůrci měli vysoký rozpočet a kupu statistů, vykazuje film veškeré neduhy amatérské filmařiny – naivně hloupoučký scénář, nulová dramaturgie a formální negramotnost ozvláštněná špetkou nápadů (v tomto případě se redukují na to, že štáb dostal do vínu hračku jménem kamerový jeřáb, takže každý druhý záběr je jízda, ale bohužel vždy se stejnou trajektorií). (19.08.2008)