Díky technologii klonování se stal svět nedaleké budoucnosti rájem na Zemi. Smrtelné choroby přestaly existovat, váš nový pes může být navržen tak, aby barevně ladil s pohovkou ve vašem obýváku, na které se vyzývavě protahuje ideální virtuální přítelkyně, hologram přesně podle vašich snů a představ. Aby se vědecký pokrok jako už tolikrát v historii neobrátil proti lidstvu, upravuje pravidla klonování přísný Zákon šestého dne, pojmenovaný podle Starého Zákona. Právě šestého dne od počátku světa stvořil Bůh člověka... Bývalý pilot bojové helikoptéry Adam Gibson (Arnold Schwarzenegger) se jednoho večera vrátí domů a zjistí ... (zobrazit celý text)
Zajímavý námět, ale slabý scenář, jenž se postupně zvrtává v parodii sebe samého. Ovšem některé futuristické vize jsou fajn a celkem uvěřitelné, ale ničím jiným film nezaujme. Napětí se nekoná, akce je vlažná a to stokrát omleté klišé ke konci je dost únavné. A tak tím nejzábavnějším na celém snímku je Arnoldovo pokoušení se o herectví. Ale i kdyby se přetrhl, jeho úsměv bude vždycky vypadat jako kdyby právě šlápl bosou nohou na připínáček.
V porovnání např. s takovým Sylvesterem Stallonem je Arnold Pan herec, přesto i on ve většině filmů, kde hraje, na mě působí nechtěně směšným, někdy (vlastně docela často) až trapným dojmem. 6.den je jeden z oněch filmů, kde se mu to opět povedlo. Arnoldova mimika je přece jen výraznější, než Sylvesterova, ale přesto mi to připadá, že má oproti běžným smrtelníkům ve tváři méně svalů (na "úkor" zbytku těla), než by mít měl, jelikož každý pokus o úsměv vyznívá ohromně křečovitě, asi jako když se pokouší o úsměv nějaký lidoop (ačkoliv ten se přece jen směje věrohodněji). Dále mě fascinuje to, že snad v každém filmu Arnold pronáší geniální, nezřídka i moralistické projevy (nebo alespoň věty), které v jeho provedení vyznívají stejně nepravděpodobně, jako když si ve výtahu, kde kromě vás je jen jeden člověk prdnete a pak se tváříte, že jste to nebyl vy. Podobně jako onen nepřiznaný pšouk mi "smrdí" všechny ty pokusy o výchovu diváka ve filmech, které jsou popcornovější než samotný popcorn, a to tenhle určitě je. Přinucení k zamyšlení nad správností či nesprávností klonování je sice pozitivní, ale tady je spíše nechtěně zparodováno, i díky podprůměrně zpracovanému scénáři. Co k filmu dodat jinak? Snad jen to, že věřím tomu, že Arnold skončil s natáčením filmů definitivně, stejně jako kdysi Ronald Reagan, jenž (při vší úctě k němu) byl asi stejně dobrým hercem, jako pan guvernér. Howgh.
Patrně nejstravitelnější Arnoldovka od Likvidátora. Scénář je průměrný, ale má pár skutečných vychytávek a co se týče Arnieho... celkově nic nehraje, což mu zaručuje velkou míru stravitelnosti...
Více než jako film o klonování se dá mluvit o filmu typu "víc Arnoldů, víc peněz". Což se "nečekaně" nepotvrdilo. Všechno kromě Arnolda je nezajímavé a i ten se chvílemi ztrácí v digitálním světě klonů, kteří jsou představování velmi obyčejně a nudně. Film je podprůměrný, nudný, nelogický a happy-endu se nevyhne.
Arnold Schwarzenegger hraje ve filmu, které přichází se zcela novým nápadem. Natočit film o klonech a o tom co by se mohlo stát kdyby se to zvrtlo!! Nijak zvlášť zajímavé sci-fi, v jehož příběhu se tak v půlce zmateně ztrácíte a poté sledujete Schwarzeneggera jak okolo sebe střílí hlava nehlava.
Akční hrdinové by si neměli fušovat do řemesla, a dvojrole v béčkových filmech měl vždycky rád Van Damme. Tadyto je fakt blbost s marnou snahou o vizuální vychytávky, kde všichni furt opakujou slovo "sinkording" a tvářej se přitom důležitě. Arnold se podle mě nemusel takhle ztrapňovat.
Snímky tohoto typu jdou zcela mimo můj filmový záběr. Přesto jsem neodolal a na snímek se koukl. Výsledek? Pokusím se jej ve zkratce shrnout.
Klady filmu: zajímavé (a relativně přijatelně podané) zamyšlení nad různými etickými problémy a dilematy: klonování, manipulace, právo na život a smrt etc., děj není infantilně jednoduchý a zároveň není překomplikovaný, snímek obsahuje pár opravdu dobrých vtípků (světe, div se - i já se zasmál).
Zápory filmu: špatné herecké výkony béčkového typu (hlavními postavami počínaje a komparsisty konče), ledabyle odvedené akční scény (střílení z bambitek, prostředí kolem akčních scén).
Shrnuto a podtrženo: Klady a zápory filmu vidím v poměru 50 na 50, tedy "fifty-fifty". Přesto: nelituji stráveného času.
Když si odmyslím trošku klasičtější průběh filmu, nemám mu vlastně co vytknout. Mně se líbil. Sice bez střílení a mlácení apod by to podle mě bylo mnohem lepší, ale to by hlavní roli musel mít Robert De Niro a muselo by to být komorní drama a ne akční SF. Kdyby to pojali podobně jako například Tři dny kondora s Robertem Redfordem, byl bych na vrcholu blaha. Teprve v takovýmhle filmu by se naplno dokázala rozvinout ta dickovská atmosféra neustálé paranoie a strachu. Občasný věci se mi tu nelíbily (nezdály), třeba naklonování během pár hodin a nebo snímání paměti mi přišlo taky trochu podivný. Ale pravda je, že to problém klonování nastolilo celkem zajímavě (a co si budeme povídat, mnohem lépe, než dřívější Jako vejce vejci s Michaelem Keatonem). I ten dnešní iracionální strach z klonů je tu pěkně ukázanej. Myslím, že až nastane doba, kdy bude možný lidi skutečně klonovat a přenést i jejich paměť, bude to stejná přelomová hranice, jako objev Ameriky nebo slezení ze stromů. A taky si umím představit ty boje za zrovnoprávnění klonů (stejně jako je tomu celou lidskou historii dodnes, kdy se různé skupiny snaží získat stejná práva, jako privilegovanější vrstvy). Ve filmu je spousta zajímavých nápadů (klonování zvířat, letadla atd). No, určitou chybu to má a to je ten strašně předvídatelnej konec přesně v duchu Hollywoodu. Ale co už, předtím nás čeká celých 100 kvalitních minut, takže proč si je neužít a nějakou chvíli po skončení snímku se i nezamyslet nad důsledky klonování?
