Bad Timing

Zatím nejzajímavější z Roegů, z těch co jsem viděl (a díky Bruggám dám asi druhou šanci "Don´t Look Now"). Temnější znepokojující vztahovka v lehce artovém obalu, hodně stojí na Therese Russell, (ta herečka je baba a ještě umí hrát) a typicky roegovsky (viz Walkabout) ostrém přestříhávání a spojování dvou časových rovin. P.S. Bude uvedeno na letošním MFF KV v rámci sekce Pocta Nicolasi Roegovi (13.05.2008)

Jak na závěr řekl obstarožní manžel hlavní ženské hrdinky Mileny: Abys mohl být s tak složitou ženou, musíš ji milovat víc, než vlastní důstojnost. Aneb chcete-li žít se vzrušující, ale nezralou a sobeckou mrchou, podívejte se, jaké to může být. Negativní manuál pro partnery nestandardních partnerek:-) (20.03.2013)

Nicolas Roeg obsadil do hlavní role po Jaggerovi (Performance) a Bowiem (Man Who Fell On Earth) třetího zpěváka - Art Garfunkela. Hraje psychoanalytika chyceného v hraničním bouřlivém vztahu s femme fatale Milenou Vognik (v jednom záběru je její jméno napsáno v původním znění jako Vodníková). Ten končí jejím pokusem o sebevraždu, který vyšetřuje Harvey Keitel alias komisař Netušil. Rozehrává se tu určitá nejistota ohledně rolí a jejich multiplicita, psychoanalytik je zároveň agentem, který donáší na vlastní milenku. Milenka jezdí tam a zpět mezi Bratislavou (manželem) a Vídní (milencem), chameleonsky několikrát během filmu změní vzhled. Navíc se kolem ní motá někdo, kdo možná je, a možná není, její bratr. Detektiv pak pro změnu chvílemi působí spíš jako imaginární psychoanalytikův Fight Club dvojník. To vše v krásných zakouřených bohémských interiérech starých secesních bytů s vysokými stropy, s důrazem na rudou barvu a nelineární vyprávění. Vše má totiž mít začátek, střed a konec, ne však nutně v tomhle pořadí. Podprahový příběh o posedlosti, žárlivosti a ovládání, blízkosti a vzdálenosti, žáru a chladu. Nezapomenutelná je scéna, při kterém se kolem nich začne rozpíjet okolní svět a kdy se jejich rozhovor i okolní ruchy vynořují a zase ztrácí v klavírním doprovodu. (04.04.2024)

Klasický a přece jiný Roeg. Opět se objevuje až obsedantní fixace na červenou barvu, ve filmu takřka nenajdeme záběr, kde by alespoň v nepatrném množství nebyla. Roeg si tradičně dává velmi záležet na mizanscéně a tentokráte ji propracoval k dokonalosti. Tu rozbíjí jednotu tvarů (mezi trojúhelníky umístí jeden kulový útvar), tu jednotu barev, když do laxní šedi zasadí výraznou rudou. Znovu skvostně využívá paralelismus, přepíná mezi tady a teď, mezi on a ona, většinovou spojnicí je iluze metronomu. Roeg předkládá příběh dvou komplikovaných osobností, kdyby se více věnoval vyšetřujícímu policistovi, mohly to být rovnou příběhy tři. Bad Timing vede diváka spletitou cestou, hází mu pod nohy vějičky falešných či neúplných informací a nechává díky tomu v něm příběh zrát. Milena je impulsivní, požitkářská a především nedospělá. Alex chce vlastnit dobyté území, chce být úplným a výhradním pánem. V Alexovi dřímá zloba, touha podmanit si, což se projevuje i potřebou odhalit z Mileniny minulosti i to, co o ní neví ona sama. Uvědomíme-li si rok, v němž Bad Timing vzniknul, můžeme, ba dokonce musíme, přejít drobné chyby, jichž se Roeg dopouští ve vztahu k Československu. Ať již je to podivné jméno Milenina manžela, které by v psané podobě zapadlo spíše na Balkán, ale vyslovuje se Vodnik, nebo podivuhodný způsob studia Vodnika, jenž nápadně připomíná angloamerický formát, mimo jiné na Univerzitě Praha. Na druhou stranu však musíme ocenit reálně znějící češtinu na konzulátu a nelze si nepovšimnout zabalené oplatky s českým nápisem. Zajímalo by mě, zda Roeg tušil, jakého vtípku se dopustil ten, kdo pro něj připravoval seznam na celnici. To, co určitě nejen tušil, ale přímo záměrně připravil, byla tajuplná pavučina kolem Mileny, do níž tak krásně zapadá i nejvýraznější odbočka, v níž si pohráváme s myšlenkou, že Milena je špion. (12.11.2022)

Ponurý noir situovaný do Vídně a zčásti i do normalizačního Československa mi svou halucinační atmosférou i výbornou hudbou připomněl třeba Coppolův Rozhovor - dějový minimalismus, postupné noření se do chorobných zákoutí mysli až na samou hranici, za níž začíná šílenství - ale dokážeme si uvědomit, že jsme tuto hranici sami v sobě překročili a je v našich silách vrátit se zpátky, jako by se ptal Roeg? Kriminální zápletka a špionáž jsou tady vedlejší, Roega zde zajímá milostný vztah mezi pedanticky se sebeovládajícím psychoanalytikem (Art Garfunkel) a živelnou nymfomankou (Theresa Russell), vztah, který je předem odsouzen k zániku - a jeho postupný rozpad sledujeme jako geniální skládačku celý film až do strhujícího závěru. I když je ten film tak nějak "nemocný", intezita vyprávění nedovolí přestat se dívat, od filmu si nemůžeme přát víc... P. S. Vyčítat Roegovi trochu pokroucený pohled na československé reálie je zbytečné, vypořádal se s nimi docela obstojně. Art Garfunkel i Theresa Russell jsou jinak vynikající, jen Harvey Keitel jako vídeňský detektiv Netusil mi sem moc nesedí (jak Keitela vidím, jsem rázem někde v New Yorku). (24.08.2013)