Bitva o Alžír
-
Battaglia di Algeri, La
-
Battle of Algiers, The
Drama / Válečný
Itálie / Alžírsko, 1966, 121 min
Režie:
Gillo PontecorvoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean Martin, Brahim Hadjadj, Yacef SaadiObsah
-
Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody." Martin Jiroušek (oficiální text distributora)
Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody."
Martin Jiroušek Komentáře uživatelů k filmu (48)
-
Houdini
Oscar (1967) 1 nominace: Cizojazyčný film + 2 nominace (1969): Režie, Scénář. . . Zlatý Lev(21.4.2004)
-
Renton
Scénář: Gillo Pontecorvo, Franco Solinas(7.12.2009)
-
Anthony
SOUNDTRACK: Ennio Morricone. 80% - jedna z raných Morriconeho prací zaujme militaristickým tématem a pak nádherným jednoduchým tématem Aliho, které se objevuje ve dvou verzích. Kromě toho ovšem (jak je Morriconeho zvykem) najdeme na soundtracku i několik skladeb, které jsou spíše silně disharmonické (téma konspirace či mučení).(8.1.2007)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $822,941║Tržby Celosvetovo $-║(4.12.2008)
-
DaViD´82
"How to win a battle against terrorism and lose the war of ideas." Něco vám to připomíná? Vězte, že nejde o popis současné situace v některých arabských zemích, ale o zaznamenání pohnuté historie vyhrocených vztahů Francie s Alžírem. Podivné na tom je, že se do toho míchá Ital a ani ne čtyři roky od zobrazených událostí. Nakonec proč ne, třeba bude mít patřičný odstup, který by sotva kdo z francouzských tvůrců získal tak časně, pokud vůbec kdy. Zda ho opravdu nakonec získal není zase až tak podstatné (mnohé však napoví zákaz promítání ve Francii a ohromná vlna kontroverze a diskuze, kterou snímek vyvolal všude ve světě). Podstatné je, že vytvořil parádní rekonstrukční drama natáčené dokumentární formou - pravda, sledujeme události retrospektivně a nikoli v reálném čase, ovšem jinak je naprosto jasné z čeho vychází Greengrassův proslulý styl z Krvavé neděle či Letu 93. Asi není náhoda, že to vzniklo pouhý rok po tom co základy tohoto žánru položil Capote ve své knize Chladnokrevně. Na celkové působivosti má nemalou zásluhu i hudební složka vzešlá ze spolupráce Pontecorva a nikoho menšího než nejlepšího skladatele, samotného Ennia. Bitvu o Alžír se tedy vyplatí vidět v současnosti snad více než kdy jindy. Byla mrazivě aktuální včera a nejinak je tomu i dnes. Brrr. A teď, když mě zamrazilo a řekl jsem si jak je to strašné, se můžu v klidu vrátit k žabomyším půtkám našich politiků, svému šálku studeného Granka a strachu z dnešní návštěvy zubařky. Což je mnohem větší brrr než to první.(18.4.2008)
-
Kulmon
Tento film vás nenechá na pochybách, že cesta za nezávislostí Alžírska byla nějak pokojná. Přestože je natočen z alžírské strany a Alžířané tu jsou hrdiny, pocity sounáležitosti ve vás nevzbudí. Teror je svinstvo. Nedivím se, že je ve Francii film zakázaný.(11.5.2009)
-
Madison
Z tohto filmu mám rozporuplné pocity. Chápala som pohnútky alžírskej moslimskej komunity, ktoré ich viedli k získaniu vlastného nezávislého štátu, ktorý nebude pod nadvládou iného mocnejšieho nepriateľa. Na druhej strane mi násilný spôsob, aký presadzovali k nastoleniu vlastných pravidiel, pripadal zbytočne krutý. Keď indický Gandhí dokázal cez sebaobetovanie a mierumilovný prístup dosiahnuť svoje nemalé ciele, prečo je pre ostatných krutá teroristická propaganda, kde sa terčom stávajú nevinní ľudia v kaviarňach, jedinou účinnou alternatívou? Myslela som, že mi vodca revolúcie vlezie pod kožu, pretože všetky veľké veci a túžba zmeniť vekmi zaužívané si revolúciu vyžaduje, no jeho chladnokrvné spôsoby ma totálne iritovali. Tiež si myslím, že napriek môjmu nesúhlasnému postoju k jeho politike mohol režisér divákom viac priblížiť jeho život a konkrétne motívy, aby neskončil v mojich očiach len ako bezduchý neľútostný terorista. Filmársky je to zvládnuté dobre, politicky to chvíľami nudí najmä vďaka nepresvedčivým hercom a ide skôr o dokumentárnu snímku než historickú drámu.(19.8.2010)
-
Falko
Premyslal som, ci mam tento film ohodnotit az na 5 hviezdiciek, ale nielen pribeh podla skutocnosti, ale aj sposob, akym bol film natoceny ma donutil dat aj tu piatu. Bolo citit, ze uz v ranych zaciatkoch dokazal Ennio Morricone poskladat skvelu hudbu, ktora sa do filmu hodila, ale aj tvorcovia si dali zalezat na tom, aby ukazali brutalne sposoby pomsty a boja o nezavislost Alzirska. V podstate nemate komu drzat palce, pretoze ani jedna strana sa nechce vzdat ani za cenu desiatok mrtvych, ci uz Francuzov alebo Alzircanov. Trosku mi to pripomenulo aj dramu BAADER MEINHOF KOMPLEX (2008), ktora bola podobne autenticka, tiez plna nasilia, len s tym rozdielom, ze v zapadnom Nemecku v 70-tych rokoch nenechavali teroristi vybuchovat bomby kvoli rezimu, ktory by ich obmedzoval, ale bojovali proti systemu, ktory im nevyhovoval. Bitva o Alzir je na rok 1966 velmi kvalitny snimok a bol som nad ocakavania spokojny. Necudujem sa, ze sa uz dlhodobo zdrziava aj v topke IMDb na 193. mieste. ________ Brahim Hadjadj - (Ali La Pointe) +++ Jean Martin - (Plukovník Mathieu) +++ Yacef Saadi - (Djafar) +++ Samia Kerbash - (Jedno z dievčat) +++ Ugo Paletti - (Kapitán) +++ Fusia El Kader - (Halima) +++(15.7.2011)
-
sportovec
Každá, byť dodatečně sebevíce věnčená válka páchne. A to nejen při pohledu zblízka. Fanfáry, které ji provázejí, nejsou sice vylhány, ale nelze se na ně dívat jinak - chceme-li zůstat nepředpojatými - než jako na špičku špičky pomyslného ledovce věcné skutečnosti a fakt. BITVA O ALŽÍR je z tohoto pohledu jakýmsi cestovním mezníkem: při pohledu zpět se nám vybaví krutá, až dokumentární věcnost Roselliniho filmů PAISA nebo ŘÍM OTEVŘENÉ MĚSTO, při pohledu dopředu, k naší současnosti, drastické scény současné špičky tzv. akčních filmů. Že Francouzi byli v Alžírsku letitými okupanty a příživníky, je zřejmé. Stejně tak je pravdou, že stovky tisíc francouzských kolonialistů se chovaly vůči Alžířanům ať berberským, ať arabským slušně, což kultivovalo do značné míry vzájemné vztahy obou etnik, neměnilo však nic na faktu francouzské takřka 130leté okupace. Bojovalo se - za těchto vyhrocených okolností - o mnoho. Chtěl-li se kdo udržet a nepřipustit do akce extrémní islám, který v celém Maghribu dřímá pod povrchem jako časová bomba, neměl na vybranou. Totéž ovšem platilo i pro druhou stranu. Dezliuze z války, v níž mladí spolunastavovali své krky, aniž vlastně věděli za koho a proč, byla neúnosná. Na konci čtyřicátých let, když namísto slibované nezávislosti byla patrné zvůle Paříže tuto surovinově bohatou kolonii si udržet stůjcostůj, jejich trpělivost přetekla. Výsledkem je po evianských dohodách dnešné rozporuplná alžírská současnosti jednoho z nejbohatších arabských států s mnohaletou občanskou válkou mezi modernisty a "otci návratů" ke kořenům militantního islámu dob Mohamedových a mnoha jejich spolupracovníky ("bílí odpověděli založením teroristické tajné organizace Organizace tajné armády, která se v průběhu první poloviny šedesátých let opakovaně pokusila o atentát na francouzského národního hrdinu generála Charlese de Gaulla. Z černobílé syrovosti tehdejší alžírské skutečnosti, podávané ve filmu, mrazí i dnes. Přál bych si, aby toto více než varovné memento bylo a zůstalo nadčasovým a hlavně nenapodobovaným.(29.4.2008)
-
gudaulin
Legendární film o jedné z posledních koloniálních válek, vedené oboustranně s mimořádnou zarputilostí. Výrazně politický film v duchu nejlepších tradic italského neorealismu. Na úspěch filmu měl mimo režiséra podíl i scénárista Franco Solinas ( známý spisovatel ). Film je zpracovaný dokumentaristickou metodou,měl vyvolat dojem autentického dokumentu. Jedním z koproducentů byl i přímý člen povstání Yacef Saadi.(23.6.2006)
-
NinadeL
Stejná generace vojáků, která prošla koncentračními tábory... Silné.(16.3.2009)
-
Vitex
Bez ohledu na ideovou stránku a historickou věrohodnost : strhující, dostatečně ne-černobílý snímek, který v závěru možná dojme až k slzám.(2.3.2010)
-
RHK
Jeden z TOP 250 filmů mezinárodní filmové databáze IMDb http://www.250films.net. Jeden ze 100 filmů, které musíte vidět, než umřete. Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire.(19.9.2009)
-
Crocuta
Pontecorvo nenechává nikoho na pochybách na čí straně jsou jeho sympatie, přesto se však úspěšně snaží o zachování maximální míry objektivity - zvěrstva obou stran jsou zobrazena s nečekanou otevřeností, oběti pumových útoků na obou stranách jsou stejně tragické a hodné soucitu. Ani plukovník Mathieu není podán jako nějaká bezcitná stvůra, ale jako francouzský vlastenec a zároveň pragmatik, který dělá profesionálně svoji práci, přičemž účel světí prostředky. Stejně přesvědčivě a s porozuměním pro jejich postoje jsou zobrazeni členové FLN. Z některých scén tohoto i dnes nesmírně aktuálního snímku (kati v kápích popravující gilotinou alžírského odsouzence, ženy rozmísťující bomby mezi nic netušící civilisty atd.) doslova mrazí, k jejich mocnému účinku značnou měrou přispívá i nezapomenutelná hudba, kterou spolu s E. Moricconem napsal sám režisér.(17.11.2007)
-
jonyyy
85%(21.11.2010)
-
Pedestrian
Nadčasové. Vliv italského neorealismu je tu jasně patrný (neherci, dokumentární styl, točení v reálných podmínkách). Co mě ale nejvíc fascinuje, je spád a rychlost filmu. Žádné politické kecy okolo, jde se rovnou na věc. Kde by dnes bez Bitvy o Alžír byly filmy jako Baader Meinhof Komplex nebo Spielbergův Mnichov? 4,5*(3.10.2011)
-
MrCreosote
Těžko říct, do jaké míry Pontecorvo a spol. stranili arabským teroristům a revolucionářům, pravdou ale je, že se Bitva o Alžír snaží podat celou pohnutou historii co nejobjektivněji a ze všech stran, v čímž jí pomáhá i vhodně zvolený polodokumentární styl natáčení. Hrůzné metody používají obě strany, každá ale ale za svým účelem, který chápeme - u arabských obyvatel je to snaha o odtržení, u Francouzů zase udržet si svou kolonii za každou cenu. Oba nepřátelské tábory mají své zbabělce a hrdiny, záleží tak především na divákovi, do jaké míry bude sympatizovat buď s jedněmi, nebo s druhými. Já byl napjatý od začátku do konce - velký podíl na tom má i hudba složená společně Pontecorvem a Morriconem.(2.8.2011)
-
sinp
Jedná se o zajímavý pohled na samotnou (dozajista krvavou a fanatickou) revoluci z pohledu levicového režiséra, což je občasně silně vidět. Kolonie už v druhé polovině dvacátého století vzbuzovaly spíš odpor a u koloniálních občanů pocit okupace (i dnes aktuální), a proto bylo postupně rozmeteno. Film vlastně líčí vzestup revolučního hnutí a činí to s akčními sekvencemi, kde nuda neprosákne. Herecké výkony zcela přesné, především Brahim Haggiag jako Ali, jenž potvrzuje, že vůdce hnutí nemusí mít inteligenci, jen schopnost strhnout dav.(11.5.2007)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(26.1.2009)
-
YURAyura
10/10 Hustota - na takoveto drsne podani skutecnosti by se amici se svou korektnosi ted uz nikdy nezmohli - ja jsem jenom valil oci, jak neco takove vubec mohlo vzniknout. Nehlede na to, ze latka terorismu a souziti narodu je aktualni porad - frantici se snazi byt objektivni a umi, jak dokazali pozdeji v La Haine. Hustota a ten Jean Martin s cigem je fakt fyborny.(23.8.2009)
