Bitva o Alžír
-
Battaglia di Algeri, La
-
Battle of Algiers, The
Drama / Válečný
Itálie / Alžírsko, 1966, 116 min
Režie:
Gillo PontecorvoHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Jean Martin, Brahim Hadjadj, Yacef SaadiPlakáty
Obsah
-
Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody."
Martin Jiroušek (oficiální text distributora)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (55)
-
xaver
Z války v Alžíru se nepoučili ani Američané ve Vietnamu, ani Rusové v Afganistánu a pak zase Američani v Iráku a tak pořád dokola. Nad národem, který bojuje za svoji samostatnost lze zvítězit pouze tím, že ho úplně vyhubíte a to si nemohou dovolit ani dvě největší světové velmoci. Vojáci jsou ale vylízané zelené mozky, které slouží ještě vylízanějším pracháčů, kteří na válkách vydělávají. Francouzský prezident De Gaulle se kvůli tomu, že stáhl francouzské jednotlky z Alžíru, stal terčem opakovaných atentátů ze strany militantních skupin, které chtěly pokračovat ve válce v Alžíru.(13.4.2012)
-
Mocoft
Výborný skorodokument se skvělou hudbou.(18.9.2005)
-
Prince
Děj je situován do Alžíru roku 1954, na počátek alžírského povstání. Sledujeme mladého ambiciózního revolucionáře Ali la Pointeho, který se stává stále více vlivnějším a zanedlouho se stane vůdcem Národní osvobozenecké fronty, bojující za svobodu proti 130 let dlouhé nadvládě francouzských kolonialistů. O dva roky později, v červenci roku 1956, dojde v centru Alžíru k několika teroristickým činům a situace se francouzské armádě vymkne z rukou. Proto je počátkem roku 1957 povolána 10. výsadkářská divize v čele s podplukovníkem Philippem Mathieuem, která má za úkol razantním způsobem zneškodnit teroristy a potlačit revolucionářské choutky Alžířanů...(6.5.2006)
-
Lestat
Povědomé. Bylo zvláštní sledovat přes 40 let starý film popisující události, které jsou, přestože se odehrály před půlstoletím v Alžírsku, dnes skoro stejně aktuální jako tehdy. Když plukovník Mathieu odpovídá na otázky francouzských novinářů otázkou vlastní: Měla by Francie v Alžírsku zůstat? Jestliže bude vaše odpověď kladná, pak také musíte přijmout všechny následky “, nepřipomíná vám to něco? K popiskům ostatních bych snad ještě připojil, že pocit syrovosti a autenticity je umocněn spolu s dokumentárním stylem vyprávění ( některé události jsou uvozeny nejen datem, ale i přesným časem konání ), pro mě docela zvláštním komentářem sestávajícím se z deklamací zmíněné Národní osvobozenecké fronty ( FLN ), zpráv novinářů, provolání lidu... Roli Djafara pak ztvárnil muž, který byl jedním z vůdců skutečného boje za osvobození Alžírska od koloniální nadvlády Francie. Snad i proto si francouzští diváci mohli Bitvu o Alžír “vychutnat“ až v roce 1970. Abych nezapomněl: hudba Ennio Morricone....(13.12.2006)
-
drankeryth
Podla nazvu filmu som ocakaval, ze vo filme pojde o nejaku poriadnu vojnovu bitku o mesto Alzir, ale film sa zaoberal o zotrocenych Alzircanov francuzskymi vykoristovatelmi pocas 50-tich rokov minuleho storocia. Francuzski zandari to v meste nemali na ruziach ustlane, barskto z obyvatelstva ich zabil bez mrknutia oka:) Potom sa to zvrtlo na bombove atentaty na rozne objekty a to sa uz francuzom nepacilo a tak zakrocili a vyhladali hlavnych vinnikov tohoto povstania. Film je skor potopeny do takej dramy, kde islo o samostanost a o oslobodenie sa od okupovania Francuzov. Film je vhodny na jedno pozretie, pretoze keby som to mal este raz pozriet, tak by ma uz nemal cim prekvapit.(29.10.2011)
-
sehe
Zrovna dnes Alžír odmietol žiadosť občana alžírska o pochovanie svojho syna,vraha 7 ľudí,strelca alžírskeho pôvodu,ktorý chladnokrvne zavraždil i deti vo francúzskom Toulouse.Dnes som videla film natočený pred 46 rokmi a viem,že ten boj teroristov o svoju krajinu neskončil.Dokumentárne zachytený boj o nezávistlosť Alžírska s dokonale sediacou hudbou Ennia Morriconeho a čiernobielym vizuálom natočeným talianskym režisérom má výpovednú hodnotu i v roku 2012.Nesympatizovala som samozrejme s nikým,ale i tak ma film zasiahol.(29.3.2012)
-
Marek 11
Tahjá al-Džazá’ir volali Alžířané bojující za svoji nezávislost. Výsostné postavení v tomto boji zaujímala Fronta národního osvobození (Front de Libération Nationale, FLN). Právě jejímu působení ve čtvrti Qasba v alžírské metropoli se věnuje Pontecorvův snímek. Nejedná se o rekonstrukci dějin odporu proti evropským kolonialistům, ale spíše o nahlédnutí do fungování organizace a samotné sociopolitické situaci v městě Alžíru ve druhé polovině padesátých let minulého století. Metod odporu proti stávající vládě existuje několik, ilegální FLN, vědoma si své nedostatečné vojenské síly, se vyhýbala přímým střetům s armádou a uchylovala se k teroristickým útokům. Ač předlohou výtečného, syrového snímku byla kniha čelného představitele FLN Jásifa Sadího (dokonce si ve filmu zahrál jednu z titulních postav), autoři dokázali zůstat relativně nezaujatí. Kladem filmu je i výběr neherců a neznámých tváří, které napomáhají k dotváření hodnověrnosti tohoto válečného dramatu.(2.8.2011)
-
Mikino00
Velmi silný film o období, o kterém se ve škole neučí a tudíž není moc v povědomí. Film vykresluje jako hrdiny Alžířany, ale nemůžu si pomoct, já v tom vidím jenom odporný terorismus. Rozhodně Francie nikdy neměla nechat Alžír se osamostatnit, když měla vítězství na dosah. Ale natočeno je opravdu velmi dobře, jedním slovem neorealisticky.(28.4.2011)
-
FISSSH
Film jsem sice neviděla celý, asi polovinu, ale i to stačilo... nádhera(12.12.2005)
-
old salt
překvapivě výborná rekonstrukce se snahou o objektivitu ...(26.11.2007)
-
jack_scott
Luxusní historický "skorodokument". Film si nehraje vůbec na nic, a i když mu pomalu táhne na padesát, myslim že ze své syrovosti nikdy prostě neztratí. Navíc svým zpracováním revoluce je hodně nadčasový, takhle revoluce proti okupačním mocnostem probíhali, a asi i budou...Zpracování je super, jak dobovou technikou a výpravou, tak hereckými výkony, scénářem a režií konče. Vlastně jsem na tom nenašel nic, co by se mi výžně nelíbilo. Dávám tedy plné hodnocení.(26.4.2011)
-
PauloGrane
Tak kdo sů větší mrchy? Arabáši nebo Franticí? Arabáši. Těsně.(1.1.2008)
-
S120
Výborný snímek z doby Alžírského boje za nezávislost. Jak zde již bylo řečeno, je až neuvěřitelné, jak se toto dílo snaží být objektivní. Snad i proto není divu, že byl film ve Francii rychle zakázán.(17.2.2008)
-
Andrew1987
Jeden z najlepších vojnových filmov, ktoré som kedy videl. "Bitka o Alžír" dokonale podáva obraz o vtedajšom boji Alžírčanov za nezávislosť od Francúzska. Za vysoké pozitívum možno ohodnotiť objektivitu, keďže počas sledovania má divák pocit, že FLN, rovnako ako aj francúzska armáda, páchali zverstvá proti civilnému obyvateľstvu. Okrem toho tento produkt možno považovať za vysoko kvalitný sfilmovaný dokument vysvetľujúci guerilový spôsob boja partizánskych skupín proti armáde svetovej mocnosti.(11.3.2009)
-
de-andre
Téměř reportážní drama nastiňující průběh guerillového boje za osvobození města od západních vlivů za doprovodu vynikající hudby E. Morriconeho a G. Pontecorva. Jean Martin podává v roli Colonela skvělý výkon a i díky tomu působí jeho postava jako největší klaďas a máte chuť fandit Francouzům a jejich osobním zájmům o udržení si turistické destinace. Ani se nedivím, že film se stal inspirací nejen budoucím filmařům, ale i mnoha vojákům a bojovníkům za svobodu (viz. Baader). Těžko uvěřit, že je film z poloviny šedesátých let.(26.3.2012)