Pes baskervillský

Pro mě jednoznačně nejlepší ze všech adaptací mého oblíbeného románu. Místy volnější úpravy knihy nevadí, potěšila mě dvojice "Doyla" a "Makepeacové":)plus jejich happy end, pěkná hudba a ponurá atmosféra blat (denní, ty kašírovaný noční nemyslím:)) a pes/bestie byl/a (hlavně když si vzpomenu na dětství) celkem děsuplný/á...uuuááááá... (11.01.2009)

Tento film jsem viděl kdysi, když mi bylo 13 možná 14 a tenkrát se mi hodně líbil. Od té doby jsem viděl dvě další filmové adaptace (1939 a 1959) a četl knížku, takže když jsem se na to díval teď po druhé snímek už mě neměl moc čím překvapit, ale rozhodně to nevadilo. Doyllova románu se drží poměrně věrně, i když menší či větši odchylky se, stejně tak jako u každé filmové adaptace knížky, najdou. Na to, že to byl televizní film, tak byl moc pěkně udělaný. Odehrává se převážně v nádherných exteriérech - blata jsou krásná ve dne a nádherně tajemná, mlhou opředená v noci, herci jsou také docela v pohodě (duo Holmes - Watson docela dost přípomínalo Rathbona a Bruce), jen ten dabing to trošku kazil. (21.01.2009)

Za mě povedená adaptace. Má silnou atmosféru, dostatečně zajímavé postavy, dobře graduje, po filmařské stránce to je slušné i mimo rámec televizního filmu a je zde i spousta dobrých nápadů po všech stránkách. Navíc Ian Richardson opravdu působí jako Sherlock Holmes a Donald Churchill zase opravdu jako Watson. A i ty tajemné scény jsou celkem solidní, nakolik už celkem zestárly. Má to i svá slabší místa a ne vždy to šlape tak dobře jak by mělo, ale jinak jsem spokojený. 4* (25.05.2022)

„Chytíme ho při činu. Dostaneme ho, Watsone! Dostaneme! Dávno jsem si přísahal, že se bude třepetat v naší síti jako jeho ubozí, nevinní motýlkové. Pak špendlík, krabička a lístek, aby ozdobil naši sbírku v Baker Street..“ Dartmoorská kynologická legenda v lehce zastaralém televizním zpracování a s decentními odklony od literární předlohy. Oceňuji Holmesův smysl pro fair play, že se při absenci Dempseyho a Bodieho na chvíli zašil a tak alespoň částečně vyrovnal síly při klání vyšetřovatelských dvojic. Vítěz je nakonec jasný, ale Doyle si alespoň pro jednou užil, že po něm jde pes se žhnoucíma očima a není to Cowley.. (10.07.2022)

Nemá smysl opakovat už vyslovené. S Ianem Richardsonem i Donaldem Churchillem jako Holmesem a Watsonem jsem zcela spokojen, charismatičtějšího baskervillského psa jsem zcela jistě neviděl, humor je přítomen alespoň v dialozích, zdánlivě je tedy vše v pořádku. Přesto musím říct, že zatímco u verze Psa baskervilského z roku 1958 jsem si liboval, jak je přímočará, verze 1983 poslušně projde všemi slepými uličkami příběhu. Pietně zachovává všechny postavy, které Doyleovi umožnily zpracovat námět na povídku v rozsahu románu, i když příběh zhruba půlku z nich vůbec nepotřebuje. Všechny jsou dobře charakterizované (a často odlišně od starších verzí), jejich jednání je zdůvodněno, ale je jich zkrátka moc a aby se každá postava dostala ke slovu a každá doklopýtala ke své vlastní pointě, film se v druhé polovině místy příliš vleče. Znamení čtyř se stejnou dvojicí se mi líbila přece jen víc. 70% (29.11.2010)