Propast

Opravdu rok 1989 ? Nemohu uvěřit vlastním očím jak atraktivní a přitažlivý vizuál film má. Tipoval bych tak rok 2005, škoda, že i horory v 80 letech nebyly na tak vysoké technické stránce jako právě Abyss. Zpočátku jsem si myslel, že se bude jednat o vesmírné Sci-Fi, nakonec se film odehrává v jaderné ponorce( což příliš nemusím), ale naštěstí byl film okořeněn mimozemskou návštěvou i spousta jinými prvky, které mi sedí. Ke své stopáži má film slušné tempo a nenudí. Highlightem je pro mě emotiviní resuscitace a průzkum dna oceánu Edem Harrisem. Jako mínus vnímám pouze, že thrillerová psychóza se nevyvinula v nějaký ráznější masakr. 80% (03.06.2015)

Evergreen mého zasněného dětství. Velký manivest míru a lásky reflektující konec studené války. Pohled do zrcadla temné propasti, která naši pozornost opětuje. Přelomové efekty (celý snímek je vlastně symbolickým setkáním moderních technologií, tedy morfingu a tradičních postupů výroby filmových efektů na prahu digitální revoluce), dokonalá práce s napětím, výtečná atmosféra, skvěle napsané postavy, maximální řemeslná preciznost. Propast ztělesňuje to nejlepší na vysokorozpočtové hollywoodské produkci, je esencí sofistikovaného blockbusteru, který je stejně opojný pro davy i kritickou obec. P.S. SE verzi doporučuji všemi deseti. (07.04.2007)

Cameron ma ako diváka vtiahol do svojej hlbočiny filmového umenia a držal ma v nej až do samého konca. Skvelá práca v podmorskom svete, kde Cameron ukazuje ako kráľovsky si vie poradiť s obmedzenými priestormi. Efekty na výbornú, sci-fi línia je triezvo zvládnutá, i keď záver bol trošku priškrtený. Navyše skvelý psychopatický Michael Biehn, Harris a Mastrantonio sa skvelo dopĺňali, najdojemnejšia scéna tesne po polovici deja, najnapínavejšia takmer na začiatku, aj to sú faktory originálnosti, ktoré som zožral aj s navijákom. 90%. (05.03.2006)

Již předchozí Cameronovy filmy nesly jeho rukopis a zrcadlily jeho talent a řemeslnou bravuru. Ale až "Propast" představuje první plnohodnotně cameronův počin. Jednak zde nebyl limitovaný rozpočtovými kompromisy (jako v "Terminátorovi") ani návazností cizí franšízy (jako ve "Vetřelcích"). Hlavně ale už zde vidíme klasické atributy celé jeho nadcházející osobní tvorby v čele s prostými, až banálními příběhy o jasných stranách dobra a zla, ambicemi posouvat realizační možnosti média i osobní fascinací podmořským světem. Vedle toho "Propast" opět nadchne propracovanými a dobovým normám vzdálenými ženskými figurami, ale stejně tak i jejich mužskými protějšky. Cameron je mistr vytváření iluzí, protože dokáže před diváky rozprostřít a zpřítomnit do nejmenšího detailu promyšlený svět. Byť v něm vypráví veskrze tradiční příběh o znovuustanovení ústředního páru, díky neschematické dynamice obou ústředních postav a poutavým peripetiím se mu daří držet diváky zainteresované až do samotného kýčovitého finále. V jistém ohledu představuje neprávem upozaďovaná "Propast" absolutní vrchol Cameronovy filmografie. Jelikož počítačová grafika tehdy byla ještě v plenkách, nemohl se spolehnout jen na "berličku" animace jako v případě svých nejnovějších počinů. V nich jeho fantazie už nemá mezí, zatímco tady vynaložil vše na to, aby ve zdánlivě omezujících mantinelech natáčení na film, s herci a na lokacích vytvořil co možná nejméně kompromisní ekvivalent svých vesmírných vizí. Díky tomu a ambicióznímu natáčení disponuje "Propast" fascinujícím realistickým rozměrem, který žádná digitální technologie nezprostředkuje. Hlubinná temnota obestupuje postavy na plátně a slívá se s temnotou sálu, čímž vtahuje diváky a nechává na ně dolehnout fascinaci i všudypřítomné ohrožení světa za hranicemi naší každodenní zkušenosti. Podobně jako "Ponorka" také "Propast" díky své bravurní symbióze všech výrazových prostředků filmu dokáže i ve velkém sále, navíc osazeném jen hrstkou diváků, navodit neskutečně klaustrofobní atmosféru. Při tom můžeme říct, že celý film vlastně existuje kvůli tomu, aby maximálně fungovala jeho vrcholná sekvence. Ta představuje jeden z nejdramatičtějších a fyzicky nejintenzivnějších momentů v historii média právě díky tomu, že se v ní sbíhají a zužitkovávají všechny elementy, vyprávěcí linie tohoto vyprávění, filmu i vize. Cameron není žádný Bergman či Tarkovský a jeho sestup do propasti nevyjevuje velké pravdy o lidském bytí či zneklidňující zákoutí našich myslí. Všechna jeho vyprávění jsou ryze prostinká a vlastně až naivní. V jejich jádru stojí vztahy a pouta mezi lidmi. Cameron ale využívá veškeré své řemeslné mistrovství k tomu, aby nás znovu dostal do kolen a přesvědčil o platnosti onoho pojmu láska. (08.01.2023)

Cameron si vždy prosadí svou a jak si dupne, tak to prostě všechno bude. Od systému natáčení, stavby mizansceny, hereckého obsazení až po ty nejdrobnější dekorace a drobnosti. Režisér je to však naprosto geniální a co se potenciálu týče, zřejmě v Hollywoodu jen těžko existuje nějaká konkurence. Propast má především v závěru nesmírnou sílu a dvojice Harris - Mastrantonio je typově tak dokonale zvolená, že se tomu až věřit nechce. Přítomnost komplikovaných vizuálních efektů nikterak nebije do očí a vše je přesně tak, jak má být. (28.10.2003)