Písečná žena
-
Suna no onna
-
Piesočná žena
-
Woman in the Dunes
Drama / Thriller
Japonsko, 1964, 123 min (Director's cut: 147 min)
Režie:
Hiroshi TeshigaharaHudba:
Tôru TakemitsuHrají:
Eiji Okada, Kyōko Kishida, Koji MitsuiObsah
-
V českých kinech se směl tento kafkovsky laděný film, jenž patří k nejlepším podobenstvím v dějinách kinematografie, objevit až na podzim 1968. Jde o nejslavnější snímek režiséra H. Tešigahary (1927–2001). Scénář napsal Kobo Abe (1924–1993) podle vlastní stejnojmenné novely, která byla přeložena také do češtiny. (LFŠ 2006) (oficiální text distributora)
V českých kinech se směl tento kafkovsky laděný film, jenž patří k nejlepším podobenstvím v dějinách kinematografie, objevit až na podzim 1968. Jde o nejslavnější snímek režiséra H. Tešigahary (1927–2001). Scénář napsal Kobo Abe (1924–1993) podle vlastní stejnojmenné novely, která byla přeložena také do češtiny. (LFŠ 2006) Komentáře uživatelů k filmu (38)
-
Bigrambo
Velice zajímavé téma „uvěznění“ - kritiky režimů omezujících svobodu člověka. Celkový dojem ovšem značně sráží zbytečně dlouhá stopáž. Kdyby byl film tak o tři čtvrtě hodinky kratší (viděl jsem dvou a půl hodinovou verzi), tak s plným počtem neváhám!(25.11.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
GigaPudding
K literární předloze Kobo Abeho jsem se ještě nedostala, takže nevím co je v čem "lepší" nebo "horší" nebo jak je ta kniha adaptována v tomto filmu, ale filmová verze Písečné ženy se vyznačuje hlavně velmi tísnivou a beznadějnou atmosférou, která je navíc podtrhována jen tichem nebo tajemně strašidelným hudebním doprovodem. Hned v prvních záběrech, kdy hlavní hrdina putuje pískem, hudba vytváří stejný dojem jako například v Planetě opic, kdy se ještě celá posádka vesmírné lodi snaží dostat přes poušť a hory. Když se nakonec dostane do "domácího vězení" na dně písečné díry, tak zkouší v zoufalství cokoli, aby se dostal ven, ale nakonec dopadne asi jinak než by sám čekal, jenže spousta scén je taková trošku vleklá, tak to třeba bude na pětku až po přečtení knížky nebo po druhém kouknutí.(18.7.2010)
-
kagemush
To mi takhle jednou jedna kámoška kouká přes rameno a povídá- ,,když už si čteš něco,tak si k tomu ještě přečti Abeho Písečnou ženu." A já na to ,že zas nemám tolik času. A vona na to,že to jsem ale velkej chudák,a ať si teda alespoň někde seženu film. Film jsem si sehnal a zjistil jsem že jsem velkej chudák.Teď sháním knihu.(na rozdíl třeba od Přeletu nad kukaččím hnízdem,se mi tady na konci nedostalo ani té špetky naděje,-ale třeba to nebylo vo mě,vo nás(obecně),- a jestli má polovička říká něco o prozření tak já něco o vyhnití!)(13.6.2010)
-
liquido26
Naprostý orgasmus pro nás pro všechny, kteří jsme si jako malí rádi hráli na písku, tady bysme se teďka asi vyblbli :-))(19.8.2010)
-
ScarPoul
Piesočná žena sa radí ku kafkovsky ladeným filmom. Čo značí príbeh človeka, ktorý sa dostane do bezvýchodiskovej situácie a v tejto neistote a stiesnenosti žije a prežíva. Piesočná žena je poeticky koncipovaný film v ktorom vynikajú detailné zábery na piesok, hmyz, vodu a ľudské telá dvoch hlavných protagonistov uväznených v jame a nútených odhrabávať piesok aby mohli prežiť. Potom tu máme ešte ďalší - hlbší aspekt príbehu. Čo je vlastne tá jama? Čo predstavuje a prečo tam žije žena, odsúdená robiť túto nekonečnú prácu? Film je existenciálnou výpoveďou o ľuďoch súdobej spoločnosti žijúcich v neustále zhone a posadnutý zháňaním určitého uznania - nech je akokoľvek drobné (hlavný hrdina chce objaviť nový hmyzí druh a tak sa dostať do encyklopédie). V jame sa nachádza pokoj, jednotvárnosť ale zároveň aj krása a impulzívna vášeň. Teshigahara vytvoril veľmi pôsobivé dielo hlavne po formálnej stránke. Tá roztiahla jednoduchý príbeh do skoro dva a pol hodinovej dĺžky a priblížila nám tak hľadanie samého seba na pozadí vymyslenej , surrealistickej situácie, v ktorej sa nachádza viacej realizmu ako sa môže na prvý pohľad zdať.(17.4.2012)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1965 - Nominácia na najlepší zahraničný film(1.2.2012)
-
dANo
Silný filmový zážitok! Piesočná žena je film o tom, ako človek v ťažkej situácii (osamotená žena žijúca na dne pieskovej duny) môže konať voči iným ľuďom, ktorí sa vyskytnú v jeho blízkosti a je tam nejaká šanca to využiť. Pochváliť musím okrem silného emotívneho zážitku aj veľmi dobrú obrazovú stránku filmu.(13.10.2008)
-
Borec3
"Hrabete písek, abyste žila, nebo žijete, abyste hrabala písek...?"(30.11.2007)
-
blueskin
Od novely spisovatele Kóbó Abeho jsem čekal něco na způsob Fowlesova Sběratele, ve skutečnosti mě ta knížka ale spíš zklamala. O to větší radost mi ale udělala její filmová adaptace, která mi svou temnou a místy až hororovou atmosférou vyloženě sedla.(15.9.2005)
-
yarrod
Film Suna no onna je něco jiného, než na co jsme zvyklí (i když mně osobně připomněla Trierovo Dogville). Má svíravou atmosféru, která v průběhu děje pro mě nebyla natolik patrná. Až po konci filmu, kdy se pocity ustálily, jsem měl možnost ho náležitě ohodnotit. spoiler Od poklidného začátku, kdy se začíná rýsovat problém, až k vypjatému konci děj plynule gradoval. Největší zadostiučinění pro mě bylo, když jsem si na konci říkal, že by měl v jámě zůstat a čekat, koho mu přivedou zpět, kdy už by byl právě tak semletý jako jeho "žena". Nicméně Abé si s tím poradil mistrně. Hledání smyslu života v řádu. Jak prosté(4.6.2011)
-
art
Napětí od začátku až do konce. V podstatě střetnutí dvou naprosto odlišných náhledů na svět v jedné písečné díře. Žena má jen svoji písečnou díru a smyslem jejího života težit z díry písek a by jí nezasypal dům a nedokážíc si představit, že by ho měla opustit. Muž, který je zde lstí uvězněný, chce zpět do Tokia, kde je uznávaným entomologem, a který se odmítá smířit s tím, že by ona písečná díra měla být celý jeho svět. Víc nemá cenu prozrazovat. Typická japonská hudba výborně podbarvuje deprimující černobílé záběry. Hlavně záběry horní kamery jsou excelentní.(30.1.2006)
-
pepino
Film o snaze dostat se z pasti která se mění v zoufalost a fatalitu kterou zažívá hlavní hrdina obestřen jen pískem. Snaha osvobodit se je tu stavěna do protikladu se stále se zvětšujícím poutem mezi entomologem a ženou. Celý film je zasazen do vyjímečné atmosféry, ktrerá je tak typická pro japonské filmy 60 a 70 let jako je Onibaba nebo třeba filmy Akiry Kurosawy. Silně kontrastní kamera, mystické až hororové prvky a hlavně výstavba charakteristická určitým stereotypním prostředím v tomto případě dřevem a pískem (u např Onibaby to bylo rákosí).(30.7.2006)
-
spacylemon
V příštích dnech se asi všem dětským pískovištím vyhnu obloukem...(10.8.2008)
-
mazic
Opravdu si nemůžu pomoci, ale mě na tom nic strašidelného nepřišlo. Z čeho jsem byl nadšený byla kamera (záběry padajícího písku). Nevím, zda to bylo unavou, ale já jsem se dost nudil.(8.8.2006)
-
Al44...
Na jednu stranu velmi dobrý příběhový nápad, tísnivá psychoidní atmosféra a velmi dobré herecké podání. Na druhou stranu ale velmi dlouhá a postupně nudu vzbuzující podívaná s malým počtem příběhových zvratů. Chtělo by to zkrátit stopáž (film je dlouhý cca 2 a půl hodiny) a přidat více vyhrocených nebo akčnějších scén (znásobit například počet pokusů o útěk). Určitě by si tento příběh zasloužil novější a modernější filmové zpracování.(18.3.2011)
-
End3R
Japonský masterpiece. Na jedné straně se příběh o muži, který je uvězněn v domě, okolo kterého se zvedají písečné stěny, podobá vězeňským dramatům ala Shawshank, Půlnoční expres a další. Je to napínavé, a já jsem ubohému entomologovi držel palce více než komukoliv jinému v dějinách 'útěkových' filmů. A víte proč? Kvůli tomu písku, dámy a pánové. Ach, ten písek. Nekonečný, suchý, škrábavý, vleze všude a nedá se proti němu bojovat. Částečky o velikosti půl milimetru, které jsou schopny pohltit celá města. Ten písek je symbol, víte? Symbol času, neporazitelného, všudypřítomného. Vzpomeňte si na přesýpací hodiny. Hrdina, který noc co noc odhrabává písek ze svého domu se tedy dá vnímat jako člověk, který se snaží vzepřít entropii, stárnutí, a smrti____ Pokud 'útěkovost' byla jedním z aspektů filmu, pak druhým je silná poetičnost, artovost, která se líbila i Andreji Tarkovskému. Přesně v jeho stylu se nesou ty detailní pohledy na stékající vlnky písku, na všmožné druhy brouků, které v poušti žijí, a které se vlastně svým údělem neliší od hlavních hrdinů. I oni se totiž stali zvířaty, brouky, žijcící v nehostiném prostředí, které tímto musí vykonávat nesmyslnou sisyfovskou činnost ke svému bezesmyslnému přežití.(7.7.2011)
-
josmart
Minimalistický snímek s tíživou atmosférou, kterou podtrhuje psychedelická hudba nikoliv nepodobná Planetě opic. Ve filmu se toho příliš neděje, je to spíše o pocitech a vnitřním boji. A vzhledem k solidní délce filmu to asi nebude film pro každého.(21.9.2009)
