poster

Deník pro mé děti

  • Maďarsko

    Napló gyermekeimnek

  • slovenský

    Denník pre moje deti

  • anglický

    Diary for My Children

Drama / Psychologický / Historický

Maďarsko, 1984, 106 min

Scénář:

Márta Mészáros

Kamera:

Nyika Jancsó

Komentáře uživatelů k filmu (6)

  • Houdini

    Zlatá Palma - výběr(14.9.2006)

  • sinp
    *****

    Nastupující hrůzy stalinismu konečně jinak... Umělecké výpovědi o temnu padesátých let můžeme sčítat ještě za stávajících režimů, omezené jsou logicky stranickou direktivou.. Jsou to díla osobní, oprávněně trpká, většinou poučená a nezřídka poučující. Schopnost empatie a neagresivního pohledu na věc jsou proto vzácné domény „deníku“. Intimní zdroj vyprávění si nehraje na dějepisné kázání, leckdy útočící na diváka převážně hutným výčtem nesčetných krutostí. Tady je průvodkyní dospívající dívka, zajímající se sotva okrajově o tragickou proměnu společnosti, a do konce filmu nechápající většinu politických oplétaček, co mění život kolem ní. Juli má jiné starosti – hledá životní hodnoty a vztah k nové rodině či klukům, díky čemuž je pro dnešního nezatíženého pozorovatele daleko přirozenější než by byl agilní hrdina recitující Stalinovy teze pozpátku. Režisérka Maria Mészáros (popisuje zjevně samu sebe) dívku otevřeně připodobňuje k hrdince dánského sociálního románu Ditta, dcera člověka. Stejný je nenápadný půvab, vzdorový způsob jednání, částečně osud dívek (ostatně kousek adaptace Nexøho románu vidí Juli v kině). V nejobecnější rovině je možné film vnímat coby soubor črt konkrétních typů osob, co se různým způsobem zapletou s režimem. Jemný styl neukazuje nutně přímé vyústění, ale postavy jsou natolik čitelně vymezené, že člověk aspoň trochu obeznámený s nepřáteli/elitou komunistického útlaku jejich osud hravě předpoví. Černobílý pietně působící snímek přes estetickou náročnost naštěstí nenudí, plní cíl, totiž popsat současnému divákovi subjektivní kontakt s hrůznou dobou. Není vyloučené, že v publiku sedí podobná Juli/Ditta, co by se po vzoru hrdinky prvně zamilovala takřka pod potrétem Stalina a smála se s rodinou u jídla, nevnímajíc Rákosiho („maďarský Gottwald“) nenávistné spílání imperialistům v rádiu. Nejviditelnější (dokud se jí zlovůle osobně nedotkne) jsou mrazivé oslavy různých výročí a zjištění, že namísto Ditty bude v kině příště běžet budovatelský škvár. A nic si nenamlouvejme, nejsme-li v zájmu o politiku přiměřeně sběhlí, jsme na tom stejně, nejen v krizových situacích. Lidská stránka je důvod, proč místy mlčícímu filmu (doba nedovolila vše) dávám plné hodnocení + nevyléčitelně miluju Dittu;)(1.1.2012)

  • d-fens

    ocenenia : MFF Cannes 1984 - Špeciálna veľká cena poroty(9.2.2013)

  • radektejkal
    ****

    Takových a podobných (a mnohem závažnějších a napínavějších) příběhů se dělo v období válek a revolucí nesčetně. Ale i v tomto náročném "konkurenčním" prostředí vyniká film Márty Mészárosové svojí upřímnou zaujatostí. Mladá Juli (podobně jako podobné hrdinky) tuší, že pravda existuje, ale netuší, jak se jí dobrat. - Dokud (až v samém závěru) nezjistí, že skutečně záleží pouze na pravdě jejího vlastního života. Dokud si nenajde své vlastní místo ve víru lidí a událostí. Dokud nenajde jistotu, že někam patří, že toto místo je její, že jí na něm záleží, a že o něj dokáže i poprat.. - Co řekne její deník jejím dětem? - Nemohu se ubránit, abych slovy přešel rozdíl v přístupu, jakým tuto a podobnou problematiku řeší česká kinematografie = podivnou směsí sarkasmů, ironie, výsměchu a zesměšňování, na efekt vypočítaných dialogů či monologů, zkrátka "svěrákovskou" nádivkou...(2.7.2015)

  • babka
    ****

    Film byl uveden ve Filmovém klubu Alfa Sokolov v sezoně 1989/90.(18.6.2014)

  • StaryMech
    **

    Citlivě natočený "deník" z hnusné doby trpí všeprolínající schematičností, již lze odpustit nezávazné osobní výpovědi, méně už filmovému dílu vyšší kategorie.(29.8.2014)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace