Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Mladé dievča Juli (Zsuzsa Czinkóczi) prišla ako dieťa o svojich rodičov v Sovietskom zväze. Po roku 1945 sa spolu s ďalšími maďarskými emigrantmi vrátila domov a prisťahovala sa k jednej z emigrantiek, Magde (Anna Polony), ktorá získala vysoký post. Magda je strnulá a nedôverčivá a jej nálada zodpovedá pocitom prevládajúcim v komunistickej strane. Juli život s ňou znáša iba ťažko a jej jedinou zábavou je kino. Okrem toho trávi rada čas aj s voľnomyšlienkárskym Jánosom (Jan Nowicki), ktorý jej umožní uniknúť zo sivého a stiesneného sveta.
Režisérka filmu Márta Mészáros dostala za svoje dielo Veľkú cenu poroty na festivale v Cannes (1984). (Incantator)

(více)

Recenze (7)

MM11 

všechny recenze uživatele

Nastupující hrůzy stalinismu konečně jinak... Umělecké výpovědi o temnu padesátých let můžeme sčítat ještě za stávajících režimů, omezené jsou logicky stranickou direktivou.. Jsou to díla osobní, oprávněně trpká, většinou poučená a nezřídka poučující. Schopnost empatie a neagresivního pohledu na věc jsou proto vzácné domény „deníku“. Intimní zdroj vyprávění si nehraje na dějepisné kázání, leckdy útočící na diváka převážně hutným výčtem nesčetných krutostí. Tady je průvodkyní dospívající dívka, zajímající se sotva okrajově o tragickou proměnu společnosti, a do konce filmu nechápající většinu politických oplétaček, co mění život kolem ní. Juli má jiné starosti – hledá životní hodnoty a vztah k nové rodině či klukům, díky čemuž je pro dnešního nezatíženého pozorovatele daleko přirozenější než by byl agilní hrdina recitující Stalinovy teze pozpátku. Režisérka Maria Mészáros (popisuje zjevně samu sebe) dívku otevřeně připodobňuje k hrdince dánského sociálního románu Ditta, dcera člověka. Stejný je nenápadný půvab, vzdorový způsob jednání, částečně osud dívek (ostatně kousek adaptace Nexøho románu vidí Juli v kině). V nejobecnější rovině je možné film vnímat coby soubor črt konkrétních typů osob, co se různým způsobem zapletou s režimem. Jemný styl neukazuje nutně přímé vyústění, ale postavy jsou natolik čitelně vymezené, že člověk aspoň trochu obeznámený s nepřáteli/elitou komunistického útlaku jejich osud hravě předpoví. Černobílý pietně působící snímek přes estetickou náročnost naštěstí nenudí, plní cíl, totiž popsat současnému divákovi subjektivní kontakt s hrůznou dobou. Není vyloučené, že v publiku sedí podobná Juli/Ditta, co by se po vzoru hrdinky prvně zamilovala takřka pod potrétem Stalina a smála se s rodinou u jídla, nevnímajíc Rákosiho („maďarský Gottwald“) nenávistné spílání imperialistům v rádiu. Nejviditelnější (dokud se jí zlovůle osobně nedotkne) jsou mrazivé oslavy různých výročí a zjištění, že namísto Ditty bude v kině příště běžet budovatelský škvár. A nic si nenamlouvejme, nejsme-li v zájmu o politiku přiměřeně sběhlí, jsme na tom stejně, nejen v krizových situacích. Lidská stránka je důvod, proč místy mlčícímu filmu (doba nedovolila vše) dávám plné hodnocení + nevyléčitelně miluju Dittu;) ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Takových a podobných (a mnohem závažnějších a napínavějších) příběhů se dělo v období válek a revolucí nesčetně. Ale i v tomto náročném "konkurenčním" prostředí vyniká film Márty Mészárosové svojí upřímnou zaujatostí. Mladá Juli (podobně jako podobné hrdinky) tuší, že pravda existuje, ale netuší, jak se jí dobrat. - Dokud (až v samém závěru) nezjistí, že skutečně záleží pouze na pravdě jejího vlastního života. Dokud si nenajde své vlastní místo ve víru lidí a událostí. Dokud nenajde jistotu, že někam patří, že toto místo je její, že jí na něm záleží, a že o něj dokáže i poprat.. - Co řekne její deník jejím dětem? - Nemohu se ubránit, abych slovy přešel rozdíl v přístupu, jakým tuto a podobnou problematiku řeší česká kinematografie = podivnou směsí sarkasmů, ironie, výsměchu a zesměšňování, na efekt vypočítaných dialogů či monologů, zkrátka "svěrákovskou" nádivkou... ()

Daddko 

všechny recenze uživatele

Najprv som si pozrel film a až potom som si prečítal obsah od autora Incantator. To som potom videl asi iný film ! Režisérka Márta Mészáros je tvorkyňou prvého maďarského filmu, ktorý režírovala žena (Eltávozott nap 1968). Je známa najmä tým, že kombinuje autobiografiu a dokumentárne fakty v ktorých žila. Prelamovala bariéry a cenzúru Kádarovho gulášovho socializmu a bola vnútorným hlasom maďarskej kinematografie. A teraz k filmu. Začnem exkurziou do histórie. Maďarsko po 1 a 2 svetovej vojne bolo porazenou krajinou. Po 1. svetovej vojne prišli o 72% Uhorska, 2 sv. vojna priniesla okupáciu Červenou armádou a nastolenie komunistickej diktatúry. Ťažké straty na životoch vo vojne po boku fašistického Nemecka, masívne vyvražďovanie židov po nástupe Šípových krížov, masové znásilňovanie žien ˇvojakmi ČA. Povojnové prvé slobodné voľby vyhrala síce Maloroľnícka strana, ale v Maďarsku vládla ČA a tak nastupuje teror Matyáša Rákosiho (pôvodné židovské meno Rosenfeld). Asi si zobral za vzor revolucionára a súkmeňovca Lea Trockého (Bronštein), po nástupe k moci 1000 nepohodlných nechal popraviť, 100.000 pozatváral. A tu sa začína príbeh filmu v stalinovskom Maďarsku. Zo ZSSR sa vracia ešte dieťa Juli a jej dedo. Návrat zariadila vzdialená príbuzná Magda, presvečená stalinská revolucionárka žijúca za zásluhy životom komunistickej verchušky. Je bezdetná a snaží sa o adopciu Juli. Problém je ale v tom, že Juli v podvedomí má z nej strach, jej odpor postupne silnie a dedo je na strane svojej vnučky. Ďaľšou neznámou je otec Juli (jej mama zomrela, to si pamätá), v rodine je tabu kam a za čo zmizol, ale Juli nestráca nádej a snaží sa zistiť jeho osud. Doba pokročila, začínajú sa vykonštruované procesy procesy. Rajk je prvým obetovaným (potom Slánsky a spol, Husák, Gomulka....). AVH (ŠtB) pritvrdzuje, ľudia sú väznení po tisícoch. Magda je povýšená na majora a stáva sa riaditeĺkov väznice. Za obeť padá aj Jánoš, komunista a rodinný priateľ v ktorom Juli pociťuje otcovskú oporu, ale pre dlhoročného súdruha Magda nepohne ani prstom. Nezhody sa prehlbujú a Juli napokon nájde silu a od despotickej Magdy odchádza aby hľadaľa svoj život a svoju pravdu. ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Citlivě natočený "deník" z hnusné doby trpí všeprolínající schematičností, již lze odpustit nezávazné osobní výpovědi, méně už filmovému dílu vyšší kategorie. ()

Reklama

Reklama