Strážce návěstí

Nejdříve jsem si přečetl povídku " Hlídač " od Charlese Dickense a ta mě nehorázně odrovnala. Televizní film The Signalman je podle oné povídky a má výbornou houstnoucí atmosféru, která prostupuje celým dějem. Atmosféra tunelu a nádražního domku, stejně i venkovské přírody staré Anglie je zachycena parádně. A oba herci ve svých rolích jsou skvělý. Ale jak už to ve většině případech bývá, knižní předloze se málo kdy co vyrovná. (18.03.2015)

Doplnil jsem si jednu z velkých mezer mého dětství. Kdysi v 80. letech, když jsem byl malý capart, jsme se na to dívali večer na chatě se sestrou, sami, oheň v kamnech, vítr venku, zkrátka ideální. Když se zjevení objevilo podruhé a odhalilo svou mrtvolnou tvář, psychicky jsme to nevydrželi, vypnuli televizi a pohroužili se do depresivních snů. Pak už jsem na to nikdy nenarazil, ale pořád mi to zůstalo v hlavě. Teď, když jsem si na to zase vzpomněl, řekl jsem si, že si to musím konečně vidět do konce a tak se stalo. Typicky anglická ponurá věc, která nepotřebuje krvavé efekty, masky ani jiné laciné propriety, které používají netalentovaní tvůrci, co si pletou hrůzu s nechutnostmi. Stačí jeden domek, ponurá rokle, mlha, tunel a vlak. (13.12.2019)

Literární předloha patří k jedněm z nejlepších a nejpůsobivějších horrorových povídek, co kdy byly napsány. Jsem velmi potěšen (nejen jako nádražák, ale i horrorový fanda), že to pochopilo i toto televizní zpracování a vznikl tak velmi působivý a strašidelný bezmála hodinový film. Jednoduché prosté, příjemné, velmi působivé a strašidelné. Atmosféra se dá krájet. Denholm Elliott výtečný. Miluji to. Jsem velice rád, že jsem si tuto opovrženíhodnou mezeru zaplnil. (02.11.2012)

Dickensova povídka patří k absolutní klasice žánru a její televizní zpracování by si zasloužilo to samé. Středometrážní pojetí jednoduchému příběhu vyhovuje, takže neztrácí ten správný tah na bránu a směřuje přímo k nádherně infarktovému závěru. Nejsilnější stránkou je bezesporu atmosféra anglického venkova, v mlze a tmě utopeného polozapomenutého údolíčka a, i přes své umístění, útulného drážního domečku. A že jsou oba herci bezchybní? To je snad samozřejmé... (15.03.2009)

Snímek režiséra Clarka se může opírat o celou řadu „pilířů“, které z něj udělali nezapomenutelný divácký zážitek, kterému se nedá vytknout skoro nic. Precizní výběr prostředí dokázal vytvořit ono potřebné „kouzlo“ k vytvoření skvěle propracované ponuré atmosféry, kterou každý „duchařský“ příběh potřebuje. Strážní domek, jednokolejka, výstražný semafor a temný tunel jsou těmi správnými ingrediencemi, které navíc skvěle doplnily bezchybné herecké výkony. Když si navíc pořádně pohrajete i s dialogy, které ve vás dokáží probudit pocit pochybnosti svým mysteriózním nádechem, je úspěch téměř zaručený. Obrovský podíl na tom měl samozřejmě i sám Dickens. (05.12.2012)