Sklizeň obilí

,,I don’t understand youg people nowadays.“ Tento Ozuův film je malinko jiný. Stejně jako v ostatních jeho filmech je i zde ústředním tématem rodina a její generační změny, řeší se tu jako obvykle svatba a z toho vyplývající stěhování se dcery od rodiny. Sklizeň oblilí ukazuje oproti ostatním Ozuovým filmům aktivní roli mladých žen okolo hlavní hrdinky, které se nebojí vzít osud do vlastních rukou. Rodinná pohoda a intimnost jsou tu maximální, velice rád jsem sledoval běžné, klidné činnosti vícegenerační japonské rodinky. Sklizeň obilí je dalším vlastně totožným filmem geniálního Ozua, které slouží jako balzám na nervy. (28.12.2019)

...Myslel som si (asi povedzme - trošku naivne), že dvojka bude predsa trochu viacej nadvädzovať na predchádzajúcu jednotku, nakoľko v tomto príbehu opäť vystupovala protagonistka Noriko, a to v podaní snáď nikoho iného, než práve tej úplne najpovolanejšej, Secuko Haraovej, pre ktorú sa zároveň zrejme jednalo i o jej »životné úlohy« , no musím následne skonštatovať, že tomu tentokrát tak celkom nebolo, a či je to k celkovému úžitku veci, alebo presne naopak, tak to najskôr ponechám len na priamej fantázii divákov, ktorí sa o tom môžu sami presvedčiť, samozrejme v tom význame, ak absolvujú v čo najkratšom čase, obidva diely tejto trilógie hneď rovno za sebou, keď ich k tomu čaká ešte i samotné vyvrcholenie v časti poslednej, a tak tým pádom budete mať na svojom konte «trilógiu Noriko» , kedy si môžete vzápätí pogratulovať v tom zmysle, že ste sa opäť priučili niečomu naprosto novému, čo v dnešných časoch, s vysokou pravdepodobnosťou, nikde inde nezažijete, aspoň minimálne v mojom prípade - určite áno. • V podstate to skoršie vyzerá iba tak, že spoločným menovateľom týchto troch filmov, bude len hlavná postava menom Noriko, žijúca v povojnovom Japonsku, s rodinným stavom - single, teraz už o rok staršia, ako predtým, a s podobným zameraním sa na medziľudské vzťahy vo viacgeneračných rodinách. • V origináli sme si vystačili s dianím, najmä, čo sa teda týkalo - otca a dcéry (ako som už minule spomínal), skrátka, vtedy som bol zväčša svedkom takého komornejšieho spracovania, ktorý na mňa vyvinul maximálny účinok, zatiaľ čo sa teraz režisér Ozu, zameriaval nielen na našu peknú sympatickú tváričku "Nori", ale súčasne dej rozvinul i takým rafinovanejším spôsobom, že doň »zakomponoval« aj ďalšie postavy, a to od najmladších až vari po tých najstarších, a niekde medzi nimi sa vyvíjali i nasledujúce charaktery jednotlivých postáv, čo bolo pre mňa trošku rušivým elementom, a z toho dôvodu, ako ste si mohli isto medzičasom všimnúť, neudeľujem 5-hviezdičkové hodnotenie, ktoré si snímok podľa mňa príliš nezaslúži, ale i napriek tomu som s jeho verziou dosť spokojný. • Trebárs, v nejakom »paralelnom vesmíre« , jestvuje ďalší užívateľ pod prezývkou - classic (čiže ja), ktorý má síce rozdielny vkus, než zrovna tento aktuálny (no, neustále si aj tak ide za svojim...), a takto sa treba pozerať i na túto Noriko, ktorá je na tom asi rovnako, len proste sa vždy nachádza v inom rozpoložení, aj keď sa pomerne stále jedná o to isté jadro problému... (29.01.2023)

český název: Sklizeň obilí, ze série "ročních období". V klidném tempu vyprávěný příběh Noriko, která právě překročila třicítku a nastal proto nejvyšší čas se vdát. Noriko se nebrání domluvenému sňatku. Ví, že rodina si přeje pro ni to nejlepší. Nakonec však vykoná svou (nenápadnou sice, ale přesto) vzpouru. Typický Ozu v té nejlepší formě. Sedí se tu na tatami, kamera je postavena nízko, kompozice záběru se táhne do široka. (22.07.2006)

Čím víc toho od Ozua vidím, tím víc si myslím, že jeho nejslavnější film (Příběh z Tokia) je zbytečně přeceňovaný a jeho největší klenoty jsou méně známé jako právě Sklizeň obilí. Ten film opět pojednává o střetu tradic s (tehdy) moderní dobou a točí se také okolo toho, že se skoro třicetiletá Noriko nechce vdávat, i když ji do toho všichni nutí a když už si pečlivě vybere toho pravého, všechny to zaskočí a jí zase dochází, že se nechce odstěhovat pryč od rodiny. Jsou to taková Ozuova klasická témata a s oběma už jsem se v jeho tvorbě minimálně jednou setkal a to jsem od něj viděl zatím jen 7 filmů (s tímto 8), ale přijde mi, že tady to Ozu zase podává odlišným způsobem, s poznatelně jinými postavami a s takovou propracovaností, která mě na tom natolik nadchla, že nakonec nemůžu jinak než dát plný počet. Tady jsem snad poprvé nevnímal žádný záběr jako zbytečný nebo zbytečně dlouhý, naopak, všude je vidět, jak měl Ozu vše pečlivě promyšlené a přesně věděl, kam vše chce gradovat a kdy s čím přijít. A hlavně zde skvěle dokázal pracovat se všemi postavami a žádná nebyla přebytečná. Ani se teď těm 88% nedivím, ten film si je právoplatně zaslouží. A nejvíc mě na tom všem asi těší fakt, že už jsem se konečně dokázal naladit na Ozuův styl, u kterého jsem dříve jeho kvality dokázal posuzovat jen tak, že je tam vidím, ale neprožívám je. Tak tady musím říct, že jsem od toho celé dvě hodiny nedokázal odtrhnout oči, jak mě to vtáhlo do děje. Samozřejmě je to i precizně natočené, ale to už u Ozua asi nemusím rozpitvávat... Btw, nejvíc se mi z celého filmu stejně líbila scéna, ve které dědeček jde na procházku, zrovna jede vlak, tak si sedne kousek od spadených závor, kouká na projíždějící vlak, závory se zvednou a místo toho, aby šel, ještě nějakou chvíli sedí na místě a pozoruje okolí včetně mraků... Naprosto přesně jsem tu scénu chápal :-) Slabých 5* (30.04.2023)

3,5  Dráma s úsmevným podtónom o konflikte medzi tradíciou a modernosťou. Táto druhá časť "Noriko trilógie" prináša drobné rodinné drámy, pekne vykresľuje pomery v japonskej rodine, od tých najmenších členov až po tých najstarších. Film nesie typické znaky štýlu režiséra Jasudžiróa Ozua, ako sú zábery krásnej ČB kamery pekne "od podlahy", početné scény v interiéroch, s prestrihmi na krajinku, či idúci vlak. Musím uviesť, že sa mi tento diel trilógie páči podstatne viac ako ostatné diely (Banšun / Late Spring, Tōkyō monogatari / Tokyo Story), konečne tu totiž fungujú emócie. Omnoho lepšie tu znášam tú všadeprítomnú strojenosť, dokonca tu je znesiteľná aj Secuko Hara, ktorá je inak pre mňa stelesnením falše (rozdáva falošné úsmevy na všetky strany). Hudba je ako obyčajne trochu vtieravá, ale človek si na ňu po čase zvykne. Veľmi príjemne som bol prekvapený humornou stránkou filmu, najviac sa mi páčilo to vtipné doberanie medzi slobodnými a vydatými ženami ("Neeeé"). (30.01.2022)