Jediný syn (neoficiální název)
-
Hitori musuko
-
Only Son, The
Drama
Japonsko, 1936, 87 min
Režie:
Yasujirô OzuHrají:
Shinichi Himori, Chishû RyûKomentáře uživatelů k filmu (2)
-
Artran
První Ozuův zvukový film začíná odbíjením hodin. Pak následuje rachot tkalcovských stavů, pípaní kuřat a hrčení mlýnku na mouku. Poté promluví chlapec Rjosuke a po něm jeho matka. Téma hovoru je vzdělání. Ale tím už také synovo odloučení a matčina oběť, její osamění. Rjosukův učitel totiž navrhuje, aby se jeho žák zapsal do školy v Tokiu. Peníze na synovo studium musí matka vydřít sama - manžela nemá, je vdova. Uběhne dvanáct let. Rjosuke vyroste, ožení se, stane se otcem. Rjosukova matka přijede za ním na návštěvu. Bude konfrontována - s čím? Se synovým nízkým platem, bytem v hlučném slumu a jeho malomyslností. Jak už říká motto filmu: "Tragédie v životě začíná již poutem rodiče a dítěte". A nebyl by to Ozu, aby se tím zároveň neuzavřel jeden existenční kruh. Matka syna přese všechno pochválí a vrátí se zpátky domů. Rjosukeho sice vyburcuje její laskavost k novému cíli, ale divákovi nezbude než se dívat na její upracované ruce od rejžáku, ztěžklou tvář a stářím sehnuté tělo - opuštěnou bránu, která se zavřela.(8.5.2008)
-
Foma
Vztah mezi matkou a jejím synem je živej a emocionální (rozuměj v japonských a Ozuových "možnostech"), sledujeme jeho vývoj a klademe si otázky. Je synův život skutečně neúspěch? Vidí to tak i matka? Je to Ozuova kritika sociální situace, kdy taková spousta lidí skončí daleko před svými sny? A je v matčině obětování i kus sobectví, kdy čeká, že syn bude úspěšnej a zabezpečí ji? Stejně tak - "Kup za tyto peníze něco mému vnukovi." - je to vlastně takový to rodinný sobectví, kdy snacha je tak trochu vetřelcem, ale vnouček už ne, ten je "náš"? A chtěl tohle Ozu říct nebo si tady jen tak plácám?(18.2.2012)
