Obsah
-
Ozuův poslední snímek lze chápat i jako jeho uměleckou závěť; postarší vdovec Hirajama žije se svou dcerou a synem poklidný život. Jeho "bezproblémovost" ale začne narušovat vědomí, že dcera by se měla vdát, mít děti a rodinu a opustit otce. Ačkoliv si Hirajama tuto skutečnost nechce plně připustit, je si vědom, že jiné cesty, než jeho postupné osamění, není. začíná se učit být sám. (oficiální text distributora)
Ozuův poslední snímek lze chápat i jako jeho uměleckou závěť; postarší vdovec Hirajama žije se svou dcerou a synem poklidný život. Jeho "bezproblémovost" ale začne narušovat vědomí, že dcera by se měla vdát, mít děti a rodinu a opustit otce. Ačkoliv si Hirajama tuto skutečnost nechce plně připustit, je si vědom, že jiné cesty, než jeho postupné osamění, není. začíná se učit být sám. Komentáře uživatelů k filmu (6)
-
belldandy
český název: Chuť makrel, ze série "ročních období"(22.7.2006)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(25.1.2009)
-
Foma
Ach, jak jen psát o takovým díle? Popisujte Rembrandtův obraz, účinek Brahmsovo symfonie nebo pohled na Nanda Devi! Poslední Ozuův film, podle některých poznamenanej smrtí jeho matky, rozhodně více emocionální než obvykle, více vtahující do děje (rozuměj, v rámci Ozuova stylu). Příběh je podobnej jako v Pozdním jaru (Banshun), otec usiluje o provdání svojí dcery, která se tomu víceméně brání a když se nakonec provdá, tak si otec uvědomí, jak mu bude chybět. Taky je zde silnej vedlejší příběh stárnoucího profesora, kterej zase svou dceru ze sobeckých důvodů neprovdal a štěstí to nepřineslo ani jednomu. Po filmařskej stránce všechno nádherný, pěkná hudba a strhující Chishu Ryu. Pocit lehounce bolavý krásy nám zůstává v srdci.(30.12.2007)
-
troxor
Krásná, ale poněkud rozvláčná a nudná sonda do života běžné japonské rodiny počátku 60. let, (nejen) o tom, že se stářím přichází i samota. Dokumentární hodnota filmu je obrovská, Evropan má konečně možnost nahlédnout, jak to vypadalo doma u generace prarodičů současných Japonců, což udrželo i mou pozornost, nevím ale, jak se film líbil japonským divákům v době svého vydání - kromě velmi věrohodného záznamu reality nic víc nenabízí (tím nemyslím, že by realismus byl nějak špatný, třeba Ozuův Příběh z Tokya je geniání mistrovské dílo). Pokud si chcete dopřát vrchol japonské filmařiny, doporučil bych vám spíše už zmíněný film, pokud jste ho ale již viděli, máte Ozua rádi a zajímá vás tradiční japonská rodina viděná pohledem sedícího hosta, nedejte na mě a na Chuť makrel se podívejte.(12.3.2009)
-
cimigo
Z posledního Ozuova filmu je výrazně cítit tvůrcova narůstající senilita a určitá existenční krize. Zpracovává podobné téma jako v Pozdním jaru, ovšem tentokrát nejsou režisérovy sympatie cíleny na vzpírající se dceru, která je tentokrát upozaděna, ale spíše na starého učitele v první polovině filmu, a v té druhé na jejího otce. Učitel i otec nacházejí jakous takou útěchu v alkoholu, který je zde tak často, že až působí jako symbol - oba starci se po vypití většího množství mění v ubohé postavičky, na které doléhává v těchto chvílích celý jejich život se svými radostmi a starostmi ale zároveň je činí více citlivými k tomu, jak je jejich okolí netečné k ubíhajícímu životu. Konec filmu je neskutečně silný - otec, ačkoli provdal dceru, což byl jeho cíl, je úplně pohlcen vlastní samotou, zrovna když je v nejsilnějším alkoholovém 'opojení' za celý film.(4.4.2010)
-
Svadbos
Kontemplatívna štúdia samoty a pocitu prirodzenosti života, o vdovcovi zo strednej triedy (Chishû Ryû), ktorý oddane chystá svadbu svojej dcéry. Séria podzápletiek sa zaostruje na rôzne charaktery, ktoré sú akýmsi spôsobom spojené so sobášom. Posledný Ozuov film.(24.10.2011)
