Narodil jsem se, ale...

Že je Ozu talentovaný režisér vím už nějakou dobu, ale že takhle krásně dokázal natočit i němý film, to jsem, přiznávám, trochu nečekal. Narodil jsem se, ale... je oproti Ozuovým budoucím filmům svižnější, méně vážné a se standardním tempem filmů své doby, ale spolu s tím nabízí skvěle napsaný scénář, kde se chytře mísí svět dětí a svět dospělých, povedeně vyváženuje mezi komedií a dramatem a každý záběr má tak pečlivě promyšlený, že jsem z některých byl nadšený i když měly jen tři vteřiny (třeba to zdánlivé "srovnání" šikanujících kluků od největšího po nejmenšího). Vůbec je tu filmařská stránka naprosto skvostná a nejedná scéna tu má tolik vrstev, že jsem se až divil. Jako jeden příklad za všechny bych uvedl tu s promítáním filmu, kde je zároveň hmatatelná melancholická rozlučka s kouzlem éry němého filmu (a přitom stále v němém filmů), první uvědomění si jinakosti filmového a skutečného světa a spolu s ním uvědomění si reality, jak ze strany bratrů (kteří vše chápou po svém a jinak), tak že strany jejich rodičů (kteří si jsou všeho jasně vědomi, ale nemají možnost to svým dětem komplexně vysvětlit). A spolu s tím je to stále příjemná komedie o dvou dětech v novém městě, která svým humorem a atmosférou až připomíná některé klasické československé dětské filmy. Poskládané je to opravdu geniálně a já nemůžu jinak, než dát plný počet. Tohle se Ozuovi opravdu povedlo, i když ne vše mi sedlo na 100%. A Čišú Rjú mi s každou další rolí přijde stále lepší a lepší. Slabých 5* (30.09.2023)

"Going to school is interesting and so is coming back from school... It's the bit in-between that I really don't like."     Priznávam, prekvapilo ma, že Jasudžiró Ozu nakrúcal aj nemé filmy (a ešte aké množstvo!). A ešte viac ma prekvapilo, ako veľmi ma tento film bavil, keďže doteraz som mal k filmom tohto slávneho režiséra taký trochu rezervovanejší vzťah. Rovnako neobvyklé pre mňa bolo vidieť režisérovho dvorného herca (Čišú Rjú) v takom mladom veku. Táto komediálna dráma je hlavne o konfrontácii sveta detí so svetom dospelých, ktorá je podaná v realistickej forme, s prepracovanou psychológiou postáv. Dvaja malí bratia sa v novom prostredí snažia zapadnúť čo najvyššie v detskej hierarchii, čo vyžaduje v dosť neľútostnom svete značnú dávku úsilia, umu i šikovnosti. K svojmu otcovi pritom vzhliadajú ako k veľkému vzoru. Ich svet ale dostáva značné trhliny, keď zistia, že ich otec nie je žiaden veľký hrdina, ale naopak je až príliš úslužný voči svojmu šéfovi. Výborné sú najmä scény s detským gangom, ktorého prostredie poskytuje množstvo humorných situácií (boj o vodcovstvo gangu). Silnými stránkami filmu sú parádna kamera a priliehavá hudba. (27.03.2023)

Čarodej zo zemi Mu. Človek ktorý doslova z ničoho vykúzlil niečo absolútne fascinujúce. Tento film ďaleko prekonáva stovky súčasných filmov v základnej veci. Motív. Ozu, žiaden nepotrebuje, nachádza ho v nepovšimnutých gestách, charakteroch a spoločnosti. Dokonale tu (ako aj inde) pretvára naoko bezvýznamné otázky (nielen) detského sveta prostredníctvom filmu (výpovede), do odpovede pravdivej skutočnosti. K hodnote tohto filmu, po tech. stránke prispieva aj fakt, že vo svojej dobe použil pomerne liberálny spôsob točenia scén vo výške detských hercov. Docielil tým nenásilne atmosféru detského sveta natoľko autentickú (až sugestívnu), že si to človek ani nevšimne, keď ho príbeh vcucne a cíti sa ako jeden z chlapcov. (28.10.2013)

Nádherný príbeh o deťoch a dospelých z dielne Jasudžiró Ozua. O chlapcoch, prežívajúcich starosti každodenného života na predmestí, kde sa ladne snúbia svety nemej grotesky a poetického realizmu. Jednoduchá, priezračná a roztomilá, taká je krása obrazov detstva, školy, rodiny a spoločnosti. Kedykoľvek sa k Umarete wa mita keredo vrátim - a to veľmi rád. 100% (30.12.2014)

Jeden z mých nejoblíbenějších od Ozua, jehož cit pro dětský svět, jeho podobnosti i odlišnosti se světem "dospělých", se ukázal být vpravdě mimořádným. Geniální a svým způsobem shrnující je scéna (následuje malý spoiler), kdy otec chlapce nažene do školy - kam se kvůli konfrontacím s místní partičkou bojí - s tím, že pokud budou agresory ignorovat, ti jim nemůžou nic udělat. Chlapci si posléze povídají a jeden říká: "Myslím, že když je budem ignorovat, stejně nás zbijí." Druhý: "Taky si myslím. Já bych byl radši, kdyby ignorovali oni nás, až je budem mlátit." Naprosto ideální úvod do mistrova díla. (16.02.2011)