Raný snímek Yasujiroa Ozu, mistra japonského filmu první poloviny dvacátého století, představuje úsměvnou satiru, která konfrontuje hierarchickou strukturu patriarchální společnosti dospělých se světem malých chlapců, kde postavení jednotlivce určují síla a vychytralost. (JFL)
Rodina úradníka žije na predmestí Tokia, aby mal otec bližšie do práce. Jeho dvaja synovia prežívajú problémy so šikanou miestnych chlapcov a keďže chodia do rovnakej školy, odmietajú do nej chodiť. Prelom v ich detskom živote nastane, ak stratia úctu k svojmu otcovi, ktorý "šaškuje" pred svojim šéfom... Práve táto dimenzia čiernobieleho nemého snímku robí nečakaný zvrat v deji a posúva ho do sociálnej roviny. Gro príbehu však tvorí rozprávanie o problémoch a ich vysporiadaní sa so skupinou domorodých chlapcov. Režisér nazerá na svet cez optiku detí, chápe ich, rozumie im. Je to milý film, ktorý je natočený na svoju dobu veľmi kvalitným spôsobom.(14.3.2012)
Jeden z mých nejoblíbenějších od Ozua, jehož cit pro dětský svět, jeho podobnosti i odlišnosti se světem "dospělých", se ukázal být vpravdě mimořádným. Geniální a svým způsobem shrnující je scéna (následuje malý spoiler), kdy otec chlapce nažene do školy - kam se kvůli konfrontacím s místní partičkou bojí - s tím, že pokud budou agresory ignorovat, ti jim nemůžou nic udělat. Chlapci si posléze povídají a jeden říká: "Myslím, že když je budem ignorovat, stejně nás zbijí." Druhý: "Taky si myslím. Já bych byl radši, kdyby ignorovali oni nás, až je budem mlátit." Naprosto ideální úvod do mistrova díla.(16.2.2011)
Kolko filmov natocenych v ´praveku´ filmarciny pritom s modernym lookom poznate? Ozu take filmy tocil. Neme, ciernobiele, vizualne aj obsahovo nadcasove.(5.2.2008)