Obsah
-
Esteticky rozkošná atmosféra secese v mistrovské režii Huszárika vychází z literární předlohy dekadentního spisovatele Gyuly Krúdyho a hýří opojnou kamerou s krystalicky čistým obrazem. Tak trochu jiný pohled na středoevropskou secesi uprostřed Uher pod prizmatem atmosféry Pohádek tisíce a jedné noci. (Festival nad řekou) -
Adaptace povídek velmi psavého maďarského dekadenta a impresionisty Gyuly Krúdyho (v češtině vyšel výbor Příběhy Sindibádovy a román Červený dostavník), velkého milovníka tajemna, žen všech druhů (samozřejmě záběr z bordelu), všech ročních období i dobrého kvalitního jídla. Vše toto se ve filmu objevuje v podmanivě malířských kompozicích doby secese a rané moderny, kde hrdina - stylizován do postavy z Pohádek tisíce a jedné noci námořníka Sindibáda, přenesen do tehdejších Uher (to jest i dnešního Slovenska), putoval krajinou, která ho zanesla i na katolickou pouť (krásné záběry věřících stařenek). (raroh)
Komentáře uživatelů k filmu (13)
-
Hellboy
Nesmírně rozvleklý film, u něhož jsem celou dobu dumal, proč se hlavní postava jmenuje Sindibád. Tohle mi prostě nemůže nic dát. Sled obrazů, které dohromady horko-těžko dávají příběh?(30.7.2010)
-
Bebacek
Do sebe zahleděná evropská intelektuální sračka plná celkem škaredých a chlupatých nahých paní, všude samé odhalené poprsí a pojídání nechutně vypadajících jídel. Toť asi vše. Takže jediné poselství, které film nabízí, je, že tohle je pořádné šlápnutí do hovna. Velmi mělkého hovna. Nebrat.(2.12.2008)
-
raroh
Adaptace povídek velmi psavého maďarského dekadenta a impresionisty Gyuly Krúdyho (v češtině vyšel výbor Příběhy Sindibádovy a román Červený dostavník), velkého milovníka tajemna, žen všech druhů (samozřejmě záběr z bordelu), všech ročních období i dobrého kvalitního jídla. Vše toto se ve filmu objevuje v podmanivě malířských kompozicích doby secese a rané moderny, kde hrdina - stylizován do postavy z Pohádek tisíce a jedné noci námořníka Sindibáda, přenesen do tehdejších Uher (to jest i dnešního Slovenska), putoval krajinou, která ho zanesla i na katolickou pouť (krásné záběry věřících stařenek).(12.8.2010)
-
asLoeReed
Zoltán Huszárik, duší filmař-básník - ale i výtvarný umělec a grafik - označující své experimentální snímky jako piktografy (psaní v obrazech), pracoval do své sebevraždy v roce 1981 ve Studiu Bély Balázse, kde ovlivnil i řadu mladších kolegů krystalicky čistou filmovostí a prací s obrazem, jež se bohatě projevila i v jednom z mála dlouhometrážních filmů, které natočil, Sindibádovi, vzniklém podle bohémských autobiografických povídek Gyulyho Krúdyho. Dějištěm jsou venkovská zákoutí a plenéry ve všech poetických ročních dobách i interiéry domů, lokálů a nevěstinců ve stylovém období zdobné secese, krátké epoše jemných kostýmů, něžných linek a ornamentálních tvarů. Jimi prochází zestárlý labužník a milovník žen Sindibád, tvarovaný podle postavy z Pohádek tisíce a jedné noci, jenž se stává v Huszárikově pojetí subjektem celého vyprávění: jeho očima vnímáme a soustředíme se na detaily života, který již uniká a zčásti ožívá jen ve vzpomínkách na bývalá milostná vzplanutí, lahodné smyslové požitky, mládí a elán. Mozaikovitá struktura využívá barevné a světelné imprese, dekorativnost prostoru, přirozenou krásu květů, či zrcadlení na ledové plošině, kamera se pohybuje v prostoru, a záhy ji střídá montáž detailů a makrodetailů (především jídla). Film plyne dál a Sindibád chřadne, symbolicky jako Ježíš na kříži pak klesá k zemi v barokním kostele a film tiše uhasíná s ním.(17.1.2012)
-
Bajda
Kultovní maďarský film je adaptací povídek Gyuly Krúdyho. Hlavní hrdina v něm zažívá nespočet dobrodružství, ale o velké části z nich ve skutečnosti jenom mluví nebo sní. Kameraman Sándor Sára v tomto filmu dokazuje, že spektrum jeho možností je široké a že si dokáže poradit i s filmy méně realistického ražení. Populární herec Zoltán Latinovits se svojí role zhostil na výbornou, ale film jako celek mi příliš nesednul. Užíval jsem si netradiční asociativní střih i zajímavou kameru, ale děj mě nezaujal a po skončení projekce jsem si uvědomil, že k němu mám naprosto nulový emociální vztah.(20.2.2012)
-
giblma
Parametrická narace těžící z mozaikovitých momentek. Kontinuální není ani střih, ani diegetická hudba, tyto prvky vytvářejí mentální subjektivitu s náhle se vynořujícími vzpomínkami hlavního hrdiny, hedonického Sindibáda. Secesní přelom století, dívky i zralé ženy oděné jak do lehkých krajek a šifónů, tak do těžkých sametů a kožešin. Rozkvétající poupata zjeměné měkkým světlem, průstřihy na detaily prostředí měšťanských bytů, ale i gotických kostelů nebo přírody ve všech ročních obdobích, všudypřítomných žen.(8.1.2012)
-
Terminus
Melancholický příběh z počátku 20. století podle povídek Gyuly Krúdyho - titulní hrdina potřebuje neustálý pohyb, změnu, intenzivní prožitek, například v náručí žen. Stejně jako vyhasínají uhlíky ve statických záběrech, vyhasíná i milostný a životní elán Sindbáda. Film okouzlí jedinečnou atmosférou, nezapomenutelná je scéna z restaurace, kde Sindbád požije morkovou kost ("horkou jako srdce milenky") s papričkou, masovou polévku s chilli paprikou a bažanta s okurkou a bramborovou kaší.(21.7.2005)
-
Renesco
Tématy 'Sindibáda' jsou konzum pomíjivých zážitků, které však mají silnou emocionální intenzitu a jimi promarněný život s již nedostižnými, pozdě stanovenými cíli. Huszárik nalézá pro tato témata formu obrazoborecké symfonie, v níž nám s pozoruhodným vizuálním citem předkládá roj efemérních impresí. Určité záběry a pohyby se stále navracejí jako refrén (Sindibádovy ženy se pro svou vnější podobu stávají snadno zaměnitelnými, sdílejí i stejný pohyb odhalování ňader). V této mnohosti, kvantitě žen a pohybů, které mají společnou motivaci, se ztrácí jedinečnost prožitků – přesto díky Huszárikovu poetickému stylu působí Sindibádův život jako listování albem překrásných momentek, na rozdíl od výjevů z upocené životní mechaniky Felliniho 'Casanovy', či gurmánské 'Velké žranice' Marca Ferreriho. 'Sindibád' je v sousedství politizujících maďarských filmů osvěžující výjimkou, obracející se ke kořenům masové kultury, bující v exponovaném období secese ve velkoměstech - to je však prostor, kam nás 'Sindibád' nezavádí a možná proto je Huszárikova reflexe konzumu a kýče tak „přírodní“, vystavěná ze záběrů autentických a fotogenických přírodních jevů a makrodetailů na známky života.(9.2.2012)
-
IdaHutt
Životní rekapitulace zestárlého uherského dunchuána z éry La Belle Époque. Hodně dlouho na mě snímek působil pouze jako vizuálně vytříbená a v souladu s historickou atmosférou i patřičně dekadentní mozaika, která však jako by neměla žádné poselství. Sindibád se bezstarostně promiluje a projí svým životem, milenecké avantýry postupně nahradí debužírováním, jak už to bývá (pravda, když peněženka dovolí). - Diváci, kteří zrovna drží redukční dietu, nechť asi v půlce filmu při scéně hodování v restauraci odejdou, ostatním doporučuji, aby sledovali snímek s plným žaludkem. Až potud mě tedy dílo ničím zásadním neoslovilo. Pak ale přišel závěr - a veškeré milkování a obžerství rázem dostalo nový význam v novém kontextu: jaký smysl měl vlastně takový život? Tváří tvář stáří a blížící se smrti dospívá Sindibád k pozdnímu zmoudření a začíná kajícně hledat - co vlastně? A tak z dekadentního konce 19. století lze přeskočit přímo do konzumního 21. století, aniž by bylo třeba pokládat jinou otázku.(12.7.2011)
-
see_sawandrew
Parametrická narace na základě evokací nálad podle estetických principů v audiovizuálním materiálu - jak "srozumitelně" film popsal Bordwell. Nepochopený styl, mnou rovněž... ?%(4.1.2011)
-
WwiwW
Sled záběrů a obrazů přírody, květin, nahých žen nás uvádí do příběhu o postarším muži, který se jmenuje Sindibád. Parametrická narace nám ukazuje jeho život a to zejména jeho milostný a nezávazný život. Dozvídáme se, jak která žena vypadala, jakou měla povahu, jaký příběh ji pojil se Sindibádem a zda byl do některé z milenek Sindibád vůbec zamilovaný. Sám Sindibád se zamýšlí nad svým životem a uvažuje o jeho smyslu. Pro mě byl film ve výsledku celkem zmatený a velmi nezábavný, prakticky docela utrpení.(17.2.2012)
-
Azrael515
S pribudajúcimi rokmi a diváckymi skúsenostami možno hodnotenie porastie no k 14.02.2012 sa jedná o najútrapnejšiu projekciu mojho života. A to som myslel že po Jancsóvom triptychu o utrpení už nejde zájsť dalej. Ergo forma nieje všetko.(14.2.2012)
-
Juklitz
Impresionismus v barvách podzimu. Film je hodně silný ze začátku a ke konci, škoda že se jeho střední část trochu utápí v nic neříkající vzpomínce na Sindibádovy ženy, díky čemuž nevynikne z plné síle sonda do myšlení hlavní postavy, kterou přehezky zachytává posledních 20-25 minut. Filmu by pomohla trochu živější kamera.(21.3.2010)
