La Tête de Normande St-Onge
Normande
Obsahy(1)
Dívka Normande St-Onge (Carole Laure) žije zvláštně uspořádaný život v bytě, ze kterého se musí brzy vystěhovat. Žije mezi nudnou prací a skupinkou svých blízkých. Jejího zevlounského milence Bouliana (Raymond Cloutier) doplňují podivní sousedé – bláznivá stařena Mme. Veilleux (Anne-Marie Ducharme), její dospívající vnuk-bicista Jéremie (Gaetan Guimond) a sochař bust (J. Léo Gagnon), který vytváří přesnou dívčinu kopii včetně vlasů a očních náhrad. Matka Normande, Berthe (Renée Girard), je držena v detenci, kam byla odsouzena za pobuřování a za útok na soudce. Normande se k tomu trápí i kvůli své sestře Pierette (Carmen Giroux), bezskrupulózní puberťačce, která se poflakuje ve špatné společnosti a tahá ze sestry peníze. Normande zkrátka zvládá všechno obstarat, většinu svých blízkých živí a ještě je žádoucí a radostná. Když potká iluzionistu Carola (Reynald Bouchard), který se živí jako praktikant v ústavu, v němž je držena její matka, její osud nabyde nečekaný spád: jednoho dne jí totiž Carol, pološílenou a náročnou matku, bývalou hvězdu lechtivých show, dovede přímo do jejího bytu. Kromě toho, že je stará paní náročná a depresivní, začínají skrze její přítomnost vyplouvat na povrch staré křivdy a je jasné, že se o Normande a její blízké brzy začne zajímat policie... (garmon)
(více)Recenze (4)
Pomalý zrod civilního surrealismu aneb ženské tělo jako krajina, v němž plynou potůčky z antidepresiv stejně kontrastní, jako divoká krajina Kanady sdílená Indiánem a jeptiškou zároveň. Subtilní, do šíře celého filmu absorbovaný kontrapunkt mezi převládajícím realismem a problesky realismu snad magického, který naznačuje, napovídá, připravuje, a skrze různé nemístné objekty (krysy, části figurín, kouzelník) možná snad i symbolizuje – rozčtvrcené tělo moderního člověka se skládá v procesu perfekcionalizace do umělého dvojníka, v procesu nepřímé úměry, jejímž inverzním produktem je imploze mysli a života člověka reálného: dá se sice zčásti souhlasit s postavou sochaře tvrdící, že jediná krása je v strnulosti, nehybnosti (ergo smrti), ale zároveň nezapomínat, že film jako takový rovná se pohyb a zde byl pohyb uchopen velmi přiléhavě: pomalý pohyb od zdravého k šílenému, reálného k nadreálnému. ()
Mé první setkání se zemí, kde i samotná jména jsou exotická a jazyk zní jak kdyby promlel franštinu mlýnkem na maso. Jiné fyziognomie, jiná barevnost exteriérů, jiná architektura, jiná móda, mytologie, věci v nichž se žije, i ty o kterých se přemýšlí; zajímavě jiné než obvykle je ustrojení příběhu a to jak je natočený. Velmi překvapivá je tu velkorysost zobrazení sexuality, silné jsou odkazy na minulost postav - o minulosti frankofonní Kanady, jejích zábavních podnicích a výchovném systému toho vím ještě míň. Příběh samotný je polystylový, začíná snad jako psychologické drama, pak se chvílemi zvrtne v kabaretní dětský muzikál, jsou zde takřka pornografické scény, své tu hrají skoro dada makety různých hlav a konec překvapí překrásně obrazově řešenou metaforičností. Film by měl být exhibicí především pro Carole Laure, ale ta tu má zdatné herecké spoluhráče, kteří si navíc jako postavy plně zachovávají svá tajemství. Zejména herečka představující matku má charisma jak blázen a mohlo toho být využito víc. Zrovna tak sexuální pnutí v bytě - celek se prostě na tu všeobecnou vymknutost drží ještě moc při zemi. V té rozprostraněnosti příběhů, pohledů a osudů mi to připomnělo až Tannerova Jonáše a v tom akcentu na svobodu i jeho Charlese; není to ale zdaleka tak vědomé; současných témat jak žít v systému a jak proti němu lze bojovat se film dotkne spíš mimoděk. A připomnělo mi to i dávný dětský kult, Dům plný strachu - snad kvůli té Kanadě, což je nablblý důvod, snad kvůli jisté surreálné hravosti, kterou si s ním spojuji. Jednu strhávám kvůli tomu, že tah v poslední třetině výrazně polevil. ()
Jako kdyby ta dívka nevěděla, co má vlastně dělat, jako kdyby se v životě ztrácela, a tak hledá nějakou cestu, jak se realizovat, jak se najít, třeba i v tom, že si najde pořádného chlapa a bude se oddávat příjemnostem. Trochu jsem doufal, že snímek bude odvážnější, ale na hlavní hrdinku se pořád velmi dobře koukalo. ()
Co se děje v mysli Normande St-Onge? Normanda je dívkou, která chce (snaží se) žít z lásky a pro lásku. Takové (tím myslím i muže) však vždy pronásleduje zástup lidí, kteří toho chtějí využít pro svůj prospěch. A tak se v jejím bytě postupně shromáždí řada postav, které interagují mezi sebou, ale především s Normandou, která je sice jejich středem, mnohdy však jen duchovním (i v polohách, ve kterých láska přechází v sex či násilí). Líbila se mi nejen Normandie, ale i charakteristiky ostatních členů "ménáže". ()