Perfekcionisticky Ichikawa inovuje tuto latku o mnoho stubem zminovanych zajimavych detailu. Cini tak za asistence nestora japonskeho filmoveho herectvi Kena Takakury a uzasneho moderniho vizualniho zpracovani.(25.1.2011)
Klasický příběh, tentokráte ovšem podaný dosti neotřele. Ichikawa vypráví klidným, nezaujatým tónem, "své" postavy neglorifikuje a vyhýbá se zbytečnému patosu. Nestrannost snímku (která tolik kontrastuje s typem příběhu) je tak důsledná, až divákovi sugeruje myšlenku, zda "to všechno nemohlo být vlastně jinak, než dnes míníme". S tím souvisí i další specifikum, kterým je absence první části děje, jenž v obvyklých adaptacích ukáže, jak jsou rozdány karty a nasměruje divákovy sympatie - v tomto případě však zůstáváme, spolu s režisérem, nezávislými pozorovateli (oproti běžnému pojetí, kdy bývá cílem spíše vtáhnout diváka "dovnitř 47-ky"). Po technické stránce je téměř zbytečné Ichikawu chválit - skvělých vizuálů dosahuje jak u svých "velkých filmů", tak i u menší produkce s nižším rozpočtem. Takakura se pro hlavní roli hodí, bez problémů obstojí i Ruriko Asaoka jako jeho žena, také Ko Nishimura je do role Kiry vhodně zvolen. Jediným problémem zůstává střihač, kterému se sice podařil husarský kousek a vměstnal děj do ca 2 hodin, leč skutečnost, že určitý objem děje se do určitého časového úseku zkrátka nevejde, změnit nemohl. Silné ****(19.3.2010)