Komentáře uživatelů k filmu (3)
-
stub
Jeden z pilířů díla Keisukeho Kinoshity i japonské kinematografie jako takové. Známý příběh (když starým vesničanům začnou docházet síly, dobrovolně odcházejí zemřít do hor..tedy někteří) o síle tradic a jejich střetu s osobními emocemi a vlastním životem, ve stylu divadla Kabuki (a místy i trochu Bunraku). Předloha je sice smyšlená, existence podobných tradic v různých částech světa je však průkazná (příkladem budiž různé indiánské kmeny), příběh nicméně samozřejmě není třeba brát doslovně. Čistý, nerozmělněný děj bez zbytečných kudrlinek, naprosto dokonalá audiovizuální stránka, harmonická a ladně plynoucí, přesto však intenzivní a naléhavá atmosféra. V r.83 tentýž příběh zpracoval také Shohei Imamura.(11.6.2010)
-
seeker23
Film na smyšleném příkladu odnášení starých lidí na horu Narajama, kde jsou ponechaní na pospas osudu, zkoumá vztah japonců k tradicím. Samotný nápad má předobraz ve staré japonské literatuře, nicméně není potvrzeno, že by se tento krutý zvyk někdy skutečně praktikoval. Západní divák by snad podle tématu očekával psychologické drama o krutosti a bezohlednosti vůči starým lidem, nicméně dostane se mu spíše satirické kritiky lpění na tradicích; samotná ústřední stařena se snaží, aby ji syn na ono místo odnesl co nejdříve, protože se to bude líbit bohům a protože mu tak nebude zbytečně na obtíž - samotný syn by tradici nejradši porušil. (v protikladu k tomu je tu i komická figurka jiného starce, který se tomuto zvyku urputně vzpírá). Vše díky divadelní stylizaci (barevné svícení, filtry i záměrně nerealistické dekorace) sledujeme s odstupu. To je podpořeno i uspořádáním mizanscény; kamera vše snímá v celkových záběrech, často navíc zvláštně rámované stromy či keři v prostředí - i závěrečné emocionálně vypjatější scény budují napětí hlavně pomocí vizuální stránky a hlasu - nedočkáme se jediného detailu či polodetailu obličejů protagonistů. Zvuky tradičních nástrojů ještě prohlubují onu zvláštní směs komična a tklivé, baladické atmosféry.(4.12.2007)
-
e.Xit
/Anotace/ Keisuke Kinoshita vypráví příběh Balady o Narajamě, podle autora Shichirô Fukazawy. Babička, které nabudoucí rok bude 70 let, si velmi přeje odchod na posvátnou horu, v době festival smrti. Na horu ji musí odnést její syn Tatsuhei, který se ale se svoji matkou ještě nechce rozloučit. Ta aby přesvědčila, že už nastává její čas si např. vyláme několik zubů, jelikož je ve svém věku má stále všechny pohromadě. Film je doprovázen zpívajicím doprovodem, který objasňuje děj nebo jen zpívá píseň o babiččiných ďábelských zubech. Na celém filmu mi přišla krásná celá ta divadelní kompozice, která navozuje určitý dojem pohádkovosti.(16.6.2011)
