Zeď (neoficiální název)
-
Duvar
-
Mur, Le
(Francie)
Drama
Turecko / Francie, 1983, 117 min
Režie:
Yılmaz GüneyHrají:
Tuncel KurtizObsah
-
Nahlížíme do dětského oddělení turecké věznice v roce 1981, tedy v době, kdy zemi vládne tvrdou a krví potřísněnou rukou vojenská junta vedená generálem Kenanem Evrenem. Místní chlapci jsou nespokojeni s trýznivými podmínkami, ve kterých jsou nuceni žít, i s brutalitou strážných a žandářů, kteří si autoritu vynucují agresivními fyzickými útoky. V dětských hlavách se najednou probouzí mnoho otázek. Je život v jiných věznicích lepší? Je ředitel vězení ochoten naslouchat přáním a trápením malých trestanců? Nebo bude třeba vyvolat násilnou vzpouru? A je možné v ní uspět? (Niktorius)
Nahlížíme do dětského oddělení turecké věznice v roce 1981, tedy v době, kdy zemi vládne tvrdou a krví potřísněnou rukou vojenská junta vedená generálem Kenanem Evrenem. Místní chlapci jsou nespokojeni s trýznivými podmínkami, ve kterých jsou nuceni žít, i s brutalitou strážných a žandářů, kteří si autoritu vynucují agresivními fyzickými útoky. V dětských hlavách se najednou probouzí mnoho otázek. Je život v jiných věznicích lepší? Je ředitel vězení ochoten naslouchat přáním a trápením malých trestanců? Nebo bude třeba vyvolat násilnou vzpouru? A je možné v ní uspět? Komentáře uživatelů k filmu (2)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(12.5.2006)
-
Niktorius
Yılmaz Güney má s tureckými věznicemi velmi osobní zkušenosti. Za jejich brány ho několikrát přivedly jeho levicové názory a poté i vražda soudce. V Duvaru, snímku natočeném z relativního bezpečí francouzského exilu, se vypořádává s útlakem a brutalitou, kterou do žalářů plných politických věžňů přinesl vojenský převrat v roce 1980. Je zajímavé, že ačkoli film je zaměřený především na dětské vězně, kteří se vzájemně napadají, jsou brutálně biti a dokonce znásilňováni, nepůsobí film nijak přepjatě a vykonstruovaně, naopak je spíš emocionálně odtažitý a chladný. Jaký to rozdíl oproti symboličtějšímu a zadumanějšímu Yol, z něhož útlak a sklíčenost jen sálaly a divák si vyloženě oddychyl, když si na konci uvědomil, že sedí ve svém pohodlném obýváku a nemá nad sebou bič feudálních tradic a vojenské tyranie! Narozdíl od nejproslulejšího Güneyova díla v Duvaru také schází prvek citelného vnitřního boje ústředních postav, který dává určitou naději, že jejich neradostná součanost nabere lepší směr. Mladiství osazenstvo Oddělení 4 nesvádí zápas s vlastním svědomím, ale svůj boj od začátku směřuje ven - do pokusů o rebelili vůči režimu, která ovšem přinese jen kratičký úspěch. _______ P.S: Nepamatuju se, kdy naposled jsem v narativním filmu viděl takhle detailní a naturalistickou scénu porodu.(28.11.2010)
