Italský neorealismus vtrhl do čínského filmu v devadesátých letech a s nezmenšenou intenzitou působil i v minulé dekádě (Beijing Bicycle, Balzac a malá švadlenka, Stolen Life, Suzhou River, Lost in Beijing a mnohé jiné). Film Seventeen years sleduje osudy jedné rodiny, kterou postihl zločin. Je to subtilní drama, které sice má technicky amatérský vzhled, ale dokáže vydolovat poměrně uvěřitlené postavy a emoce. Jen se domnívám, že tvůrci šlo spíše o to, aby se divák zamyslel nad penologií, trestem a zločinem obecně. K čemu je, že někdo hnije ve vězení sedmnáct let, život to nikomu nevrátí,trestance to zlomí, zničí to všechny blízké v jeho okolí. Derou se mi na pamět slova W. Saroyana, milosrdnější je někoho zabít, než ho držet jako zvíře v kleci po řadu let. Mohlo by se zdát, že nemám žádné výhrady k filmu, ale už jsem viděl působivější filmy na dané téma.(11.1.2011)