Uctivá poklona, pane Kohn

Především si nemyslím, že „mám rád židovské anekdoty“ je věta, kterou byste měli uslyšet prakticky od každého snoba. Nepochybuji, že v tom něco snobského může být, pokud tuto větu vysloví snob. Nemělo by to však být důvodem pro odsouzení celého díla. Za sebe mohu říct jediné, určitě nejsem snob, a proto neříkám, že „mám rád židovské anekdoty“. Já je prostě miluji. Ono to totiž ani tak nejsou anekdoty, jako koncentrované životní zkušenosti a filozofie jednoho z nejstarších národů. Jsou v tom zamíchány dílem zkušenosti, dílem kus života, kus lidskosti, kus vypočítavosti, kus lidských povah, dobrých i zlých. To vše, podáno s nadhledem a s humorem, tvoří neuvěřitelně pravdivé lidské příběhy. Možná právě proto mají křesťanství a islám dodnes problémy se židovstvím, i když dlužno dodat, že samotní Židé toho udělali dost málo, aby se jim dostalo ze strany křesťanů a muslimů pochopení. Každopádně seriál židovských anekdot je úchvatný, o co se zasloužily v nemalé míře skvělé herecké výkony protagonistů. Je jenom škoda, že jich bylo natočeno tak málo. Dávám za 5. A přidávám jednu parádní židovskou ze života navrch. Ptá se Kohn Roubíčka. Líbějí prominout Roubíček, mají rádi takové ty postarší ženy s velkou, tlustou prdelí. Ne odpoví Roubíček. A takové ty se šedivýma vlasama a kalnýma očima. Ne diví se Roubíček. A takové ty s povadlýma prsama a dojitou bradou. No to už vůbec ne odpoví Roubíček, co si to vo mně myslí. Tak líbějí prominout Roubíček, proč mi potom chodí za Sárou? (04.03.2012)

Moc fajn záležitost z doby, kdy ještě žilo hodně herců ze "staré gardy" což se zákonitě projevilo na kvalitě seriálu (dnešním rádobyhercům bych nedal roli ani v instruktážních videích). Kavárna Daubner, rybí hlava, krásné nové kolo, zázrak v Lurdech, vepřové hody ve vlaku a do toho všeho vetešnictví na každém kroku, obligátní onikání a mnoho humorných situací...nic jiného než jedna velká nadsázka která vždy potěší. (29.08.2013)

Kdyby tímto stylem udělal Zdeněk Troška Kameňák, vypadalo by to jinak. Ale to by tam museli hrát skutečné hvězdy velkého formátu jako Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký nebo Stella Zázvorková a muselo by se jednat o převyprávění inteligentních židovských anekdot. Pak by to mělo tak vysokou kvalitu, jako tento cyklus. Jen je škoda, že je pouze pětidílný, protože takto vám uteče až moc rychle, což je snad jediný nedostatek. (16.01.2012)

"Co je Bohu sto tisíc let? - Sto tisíc let je Bohu jedna minuta. - A co je Bohu sto tisíc korun? - Sto tisíc korun je Bohu jeden haléř. - Poslechnou, archanděli Gabrieli, přimluvěj se u Pánaboha, aby mi dal ze svýho jeden haléř. - Rád se přimluvím, ale budeš muset holt minutu počkat." Mohli bychom vést nekonečné polemiky o tom, zda je vůbec reálné popularizovat anekdoty prostřednictvím televize nebo filmu, mohli bychom se přít, nakolik budou odpovídat původnímu znění a mohli bychom samozřejmě přemítat o potenciálním úspěchu či neúspěchu. Ani já nepatřím ke skalním fanouškům židovských anekdot, ale na druhé straně, jsou-li vyprávěny s patřičnou sebeironií a smyslem pro nadsázku, rád se jimi nechávám bavit. A tento záměr báječně naplňuje i pětidílný cyklus režisérky Jitky Němcové, kterou ovšem k realizaci celého projektu vedly zcela jiné pohnutky, než později např. Zdeňka Trošku k samoúčelnému vytvoření série Kameňáků. Židé a jejich prapodivný svět byl dosud chápán především jako nedotknutelné tragické téma, vyvolávající takřka bezpodmínečně apriorní vzpomínky na genocidu druhé světové války a odmítající připustit, že i Židé byli zcela obyčejní lidé se svými klady a zápory. Čili ano, i lakomí, závistiví, hašteřiví, někdy méně chápaví nebo naopak vychytralí. Osobně se domnívám, že otázka nestojí, zda bychom měli rozlišovat židovské vtipy a vtipy o Židech, protože jádro vychází ze stejného zdroje. Výborně poskládaná mozaika jednotlivých epizod, jež zasazeny do prvorepublikové atmosféry získávají neodolatelný punc, je pak maximálně podpořena špičkovým hereckým obsazením. Vedle Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého a Martina Růžka se tu vedle sebe objevili osobnosti ze zcela odlišných konců kulturní scény: herec a dramatik Arnošt Goldflam, režisér Břetislav Rychlík nebo zpěvák Karel Gott. Ohlédneme-li se zpět do doby, v níž seriál vznikal, musíme tvůrčímu týmu vyslovit svůj neskonalý obdiv a s patřičným respektem si KOHNA vychutnávat při každé televizní repríze, neboť tak mimořádného vrcholu dosáhneme v současnosti jen stěží. Málo platné, laťka byla nastavena velmi vysoko. (06.08.2010)

Fóry mám rád. Patřím k těm šťastlivcům, kteří si je pamatují. V hlavě jich mám vážně kupu a hrozně rád se na nějaké akcičce vždy potkám s někým stejně založeným. Pak dojde na ,,souboj'' to když se snažíme navzájem sobě říci ten nejlepší fór. Zjistíme při tom, že řadu vtipů známe stejných, nebo jen lehce upravených a tak otvíráme všechny ty šuplíčky v hlavě, kde máme ty policajtské, o blondýnách, zvířátkách, Pepíčkovi, Sv. Petrovi a nakonec dojde na nejvyšší ligu na - židovské. Každej kdo má rád fóry ví, že židosvké jsou ty nej. Ale těm už se každý nesměje. Někdy jsou tak chytré, že je třeba se nad nimi důkladně zamyslet. Když před časem přišel režisér Troška s nápadem natočit film plný vtipů (ano znalci už vědí šlo o Kameňák 1), říkal jsem si že by to mohlo fungovat. Dnes nejen znalci, ale i já víme, že to nefungovalo. Tedy on už se natáčí tuším Kameňák 9, ale já jej obloukem obejdu.... A přeci z fórů natočit film, dokonce seroš jde! Uctivá poklona, pane Kohn ! je toho jasným důkazem. Do nedávna jsem o existenci tohoto seriálu neměl tušení. Dnes jsem viděl několik dílů a byl jsem nadšen. Jednoznačně je to dáno velkou moudrostí ve vtipech, ale i nasazenou tehdejší plejádou velmi skvělých herců, kdy i ,,mistr'' Donutil mi při sledování nezpůsoboval bolestové kroucení palců u jnohou... ------ A tenhle znáte? Do masny v Jeruzaleme vejde Arab a cosi rekne. Prodavajici Zid povytahne oboci a pta se: "Salam a co?" --- .-))). * * * * (05.07.2014)