Uctivá poklona, pane Kohn

Bohužel, i zde se ukázalo, že anekdoty se jako jedny z mála věcí nedají zfilmovat, nehledě na to, že na mém hodnocení se podepisuje fakt, že zatímco v dětství jsem tento druh ústní lidové slovesnosti hltal, tak dnes už jej beru spíše s rezervou. I přes určité nesrovnalosti ale ve srovnání s Kameňákem není tento cyklus tolik urážející a nadprůměrné herecké obsazení v čele s panem Brodským mě přinutilo se nejednou od srdce zasmát. 50% (01.07.2010)

"Co je Bohu sto tisíc let? - Sto tisíc let je Bohu jedna minuta. - A co je Bohu sto tisíc korun? - Sto tisíc korun je Bohu jeden haléř. - Poslechnou, archanděli Gabrieli, přimluvěj se u Pánaboha, aby mi dal ze svýho jeden haléř. - Rád se přimluvím, ale budeš muset holt minutu počkat." Mohli bychom vést nekonečné polemiky o tom, zda je vůbec reálné popularizovat anekdoty prostřednictvím televize nebo filmu, mohli bychom se přít, nakolik budou odpovídat původnímu znění a mohli bychom samozřejmě přemítat o potenciálním úspěchu či neúspěchu. Ani já nepatřím ke skalním fanouškům židovských anekdot, ale na druhé straně, jsou-li vyprávěny s patřičnou sebeironií a smyslem pro nadsázku, rád se jimi nechávám bavit. A tento záměr báječně naplňuje i pětidílný cyklus režisérky Jitky Němcové, kterou ovšem k realizaci celého projektu vedly zcela jiné pohnutky, než později např. Zdeňka Trošku k samoúčelnému vytvoření série Kameňáků. Židé a jejich prapodivný svět byl dosud chápán především jako nedotknutelné tragické téma, vyvolávající takřka bezpodmínečně apriorní vzpomínky na genocidu druhé světové války a odmítající připustit, že i Židé byli zcela obyčejní lidé se svými klady a zápory. Čili ano, i lakomí, závistiví, hašteřiví, někdy méně chápaví nebo naopak vychytralí. Osobně se domnívám, že otázka nestojí, zda bychom měli rozlišovat židovské vtipy a vtipy o Židech, protože jádro vychází ze stejného zdroje. Výborně poskládaná mozaika jednotlivých epizod, jež zasazeny do prvorepublikové atmosféry získávají neodolatelný punc, je pak maximálně podpořena špičkovým hereckým obsazením. Vedle Vlastimila Brodského, Miloše Kopeckého a Martina Růžka se tu vedle sebe objevili osobnosti ze zcela odlišných konců kulturní scény: herec a dramatik Arnošt Goldflam, režisér Břetislav Rychlík nebo zpěvák Karel Gott. Ohlédneme-li se zpět do doby, v níž seriál vznikal, musíme tvůrčímu týmu vyslovit svůj neskonalý obdiv a s patřičným respektem si KOHNA vychutnávat při každé televizní repríze, neboť tak mimořádného vrcholu dosáhneme v současnosti jen stěží. Málo platné, laťka byla nastavena velmi vysoko. (06.08.2010)

Kdyby tímto stylem udělal Zdeněk Troška Kameňák, vypadalo by to jinak. Ale to by tam museli hrát skutečné hvězdy velkého formátu jako Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký nebo Stella Zázvorková a muselo by se jednat o převyprávění inteligentních židovských anekdot. Pak by to mělo tak vysokou kvalitu, jako tento cyklus. Jen je škoda, že je pouze pětidílný, protože takto vám uteče až moc rychle, což je snad jediný nedostatek. (16.01.2012)

Samozřejmě, že nepoměrně lepší zpracování anekdot, než u Troškova Kameňáku, ale i zde si myslím je znát, že točit je moc nelze. Každou anekdotu přeci většinou vypravěč začíná okřídlenou otázkou: „A tuhle znáte?“ Je logická, anekdota je literární miniútvar s jepičím životem končícím sdělením pointy. Neumím si představit důvody, které mohou vést tvůrce k tomu, že stojí o to, aby jeho film byl ke shlédnutí jen jednou! Snad kromě masochisty. (11.02.2008)

Ledaže by byl taky takový.¬         Jako milovník (nikoli obdivovatel) židovské kultury a židovských vtipů (a přiznávám, i vtipů o Židech, které mohou překročiti uznávanou míru dobrého vkusu) je mi říci, že tvůrce scénáře a zároveň režisér televizního seriálu 'Uctivá poklona, pane Kohn', Jitka Němcová, se úkolu převésti Poláčkovu knihu židovských anekdot nezhostila dobře.¬                 Důvodem je jednak způsob podání, blízký spíše kultuře české, od židovského šmrncu dosti vzdálený, jednak — a to s tím souvisí — výběr herců; snaživost vecpati tam co nejvíce "celebrit" byl krok nesprávným směrem, převažují nežidovské typy, odstrašujícími příklady jsou Miroslav Donutil, Martin Růžek, Karel Gott, židovské typy se dostaly ke slovu jaksi druhoplánově, jako příklad mohu uvésti Arnošta Goldflama a Otakara Brouska st. Ponejvíce je ukazována jakási zprzněná židovská komunita degradovaná svým přílišným splynutím s národním prostředím českým.¬                 Okouzlen tímto nepovedeným dílem může býti pouze člověk zcela zaslepený námětem (může to býti i "módní" důvod), který o Židech neví podstatného nic. A já se ptám: Může býti umělec spokojený z potlesku od těch, kteří nerozumějí?¬                 Poznámka: Upozorňuji na místní zajímavost — oddechovou diskusi 'Židovské vtipy'. — Případné opoznámkování: uživ. Oskar. (12.05.2018)