Legenda o Suramské pevnosti (festivalový název)
-
Ambavi Suramis tsikhitsa
-
Legend of the Suram Fortress, The
Drama
Sovětský svaz, 1984, 88 min
Režie:
Sergej Paradžanov, Dodo AbašidzeHrají:
Sofiko Čiaureli, Dodo AbašidzeObsah
-
Sergej Parajanov natočil tento film po po několikaletém pobytu v komunistickém lágru a v nepřízni sovětské státní moci. Jako předloha posloužila gruzínská lidová pověst o mladíkovi zazděném ve zdech pevnosti. Parajanov toto téma využívá k záplavě poetických obrazů, značně ovlivněn orientálními koberci a byzantskými mozaikami. Příběhu také dodává hlubší morální poselství o lidu věčně vzdorujícímu utlačovatelům. (troxor)
- komentáře
- zajímavosti
- ext. recenze
- galerie
- videa
- v bazaru
- ve filmotéce
- diskuze
Komentáře uživatelů k filmu (10)
-
Lhurgoyf
odpad!Hlúposť najvyššieho kalibru. Sergei Parajanov úspešne zabíja moderného diváka rozvláčnym nepochopiteľným dejom, strnulými nehercami a nezaujimavou minimalistickou výpravou. Výsledná patlanina tak vo výsledku vyzerá ako naivný pokus o art film netalentovaného tureckého režiséra zo 60. rokov.(1.8.2007)
-
Radko
Legenda o Suramskej pevnosti - po ťažkej perzekúcii zo strany sovietskej moci, nasledujúcej po natočení Farby granátového jablka si režisér odsedel takmer desať rokov v gulagoch. So 16 ročným odstupom dostal možnosť pokračovať v prerušenej filmárskej tvorbe. Záujem o vyjadrovanie sa pohyblivými symbolizujúcimi obrázkami, oživujúcimi staré tradície a korene gruzínskej kultúry, folklór, históriu, a pridané etické posolstvo, ostal. Dej sa stal pre diváka pochopiteľnejším, viacvýznamovosť ale čiastočne ustúpila prerozprávaniu legendy o pevnosti, ktorej základy sa stále borili a spevniť ju mohol len samoobetovací čin. Emocionálna sila granátového jablka sa však tentoraz nedostavila. Pre obdivovateľov perzskej a byzantskej kultúry nepochybne majsterstück, pre mňa síce pekná ale predsa len trochu zdĺhavá návšteva múzea starých kultúr, s výkladom v podobe povesti o láske, zrade, pokore a obeti, komponovaným do nadpismi oddelených samostatných obrazových kapitol.(10.5.2005)
-
Ajantis
První setkání se Sergejem Paradžanovem mě zastihlo zjevně nepřipraveného a směle se chopilo primátu nejnesrozumitelnějšího filmu, jaký jsem dosud viděl. Upřímně nemám nejmenší ponětí, o čem pojednává byť jedna z jeho mnoha částí, natož celý film. Možná je to tím, že nevím nic o oné gruzínské pověsti, jež je mu předlohou a o jejíž srozumitelné převyprávění se režisér nesnaží, nebo tím, že má pozornost s ubíhajícími minutami slábla a i když jsem zaslech jméno, které jsem z předchozího průběhu měl znát, nebyl jsem schopen je přiřadit. Ať tak či onak, z oněch "mnoha významů" jsem neobjevil ani jediný a z předlouhých 90 minut si odnesl snad jen poměrně silný dojem ze zvláštního vizuálního zpracování. Slabé ***.(28.7.2007)
-
Foma
Krásný, krásný nahlédnutí do gruzínský duše, všechno je správně a chyby nevadí, Co záběr, to většinou umělecký dílo a nádhernej příběh, i když je pravda, že musíme dávat pozor, abysme všechno stíhali. Skoro nikdy nekomentuju jiný komentáře a hodnocení, každej má nějakej vkus, ale pokud tomuhle filmu dá někdo odpad!, tak nechápu, proč se na to dívá, to ať se radši kouká na Novu. A kdybych si měl rejpnout, tak pokud tomu dá relativně známej "filmovej teoretik" tři hvězdy, tak snad radši tu filmovou teorii ani znát moc nechci. Ale dost žlučovitosti, ať žije Paradžanov!(17.4.2009)
-
vypravěč
Strhující hagiografické dílo Sergeje Paradžanova citlivě zpracovává starou gruzínskou legendu o mladém muži, který se obětoval, aby mohla znovu povstat pevnost klíčová pro ochranu/spásu vlasti. V tomto „oživeném obrazu“ (tato zeyerovská aluze není mimoděčná, i zde je neobyčejně vyrovnaný poměr mezi věrností předloze a vlastním vkladem…) se objevují témata národní (krása krajiny, ohrožení vlasti, člověk týraný politickou mocí, lidové zvyky), náboženská (rané křesťanství mísící se dlouhodobě doznívajícím pohanstvím; jeho plodem je čistá bytost obětující se pro druhé) i milostná, která se prostupují a utvářejí pevný, harmonický celek. Paradžanov nadto přejal symbolistický jazyk legendaristického žánru: děj vypráví pomocí samostatně působících scén či obrazů (zpravidla individuálně pojmenovaných), které se mezi sebou liší délkou, mírou (ne)dějovosti i převahou některé ze zmíněných tematických vrstev. Bohatá imaginativnost, koncentrace na nedějový, symbolicky prohloubený obraz, důmyslně volená hudba…, to vše film významově otevírá a naléhá na divákovu (interpretační) spoluúčast při hledání významu. Zatímco hlavní dějová linka je až krystalicky jasná, tepot v jejích hlubinách odhalí jen ti vyvolení.(24.10.2009)
-
troxor
Krásný film o obětech, odvaze a ztrátě naděje a vlasti, natočený podle Gruzínské pověsti. Mnohovýznamové rafinované obrazy, krásná hudba a morální poselství... Dílo bohužel trpí některými pro Paradjanova obvyklými chorobami. Rozvleklost a hlavně zmatenost a nepochopitelnost (Dalo mi dost práce zjišťovat o co zrovna teď jde, ale pro Gruzínce, kteří znají původní pověst, musí být film ještě lepším zážitkem.) Přesto musím doporučit, protože mnoho takových filmů se opravdu nevidí...(4.11.2006)
-
zona
Další geniální dílo velkého filmaře!(29.8.2007)
-
Joski
Veľmi špecifická atmosféra, ktorá určite poteší len zasvätených a filmového umenia chtivých divákov. Paradžanov podobne ako Tarkovsky tvorí silné dramaticko-poetické diela mimo náš čas i priestor. Vysoko náročný film ako všetky autorove diela. 90%(18.5.2011)
-
Mr.Ocek
http://www.youtube.com/watch?v=Fbi1-GJImtw&feature=related(21.12.2011)
-
toktokmokmok
Filmová báseň – snové, mystické, ako všetky veľké eposy starých národov. Originál, na ktorom si všetka fundovanosť vyláme zuby, pretože absolútne veci sa nedajú opísať ľudskými slovami.(5.4.2011)
61%
Hodnocení uživatelů
-
betelgeuse
-
Kordus
- Lhurgoyfodpad!
- JAnodpad!
-
sullafelix
-
Radko
-
Vitex
-
Ajantis
-
Fingon
-
pm