Riziko povolania
Režie:
André CayatteScénář:
André CayatteKamera:
Christian MatrasHrají:
Jacques Brel, Emmanuelle Riva, Nadine Alari, Roland Demongeot, Christine Fabréga, Catherine Wagener, Dominique Zardi, Jacques Dynam, Muriel Baptiste (více)Obsahy(1)
Jacques Doucet se svou manželkou Suzanne tvoří harmonický manželský pár, ke štěstí jim však chybí vlastní děti. Jako oblíbení učitelé se ale realizují několik let na venkově v Normandii do doby, než do jejich poklidného života vstoupí obvinění ze znásilnění. S ním přijde jedna z Jacquesových studentek, Helene Arnaud, dcera místního vlivného stavebního podnikatele. Vzápětí se objeví další obvinění, a i když vychází najevo řada nejasností a zvláště do očí bijící fakt, že všechny údajné oběti znásilnění jsou děti rodičů zaměstnaných u pana Arnauda, celé městečko se postaví proti učiteli Doucetovi. Ten je uvězněn, zoufalé aktivity jeho manželky Suzanne jej nakonec přivedou zpět na svobodu, nový školní rok ale spolu zahajují v jiném kraji.
Téma justičního omylu prostupuje velkou část tvorby slavného režiséra André Cayatta, a i když film Riziko povolání (Les risques du métier) nepatří k jeho nejslavnějším dílům, vhodně zapadá do celkové koncepce jeho práce. Jako u většiny svých dalších filmů byl i tady autorem scénáře, který ovšem vycházel z literární předlohy spisovatele a právníka Jeana Corneca. Za zmínku stojí i obsazení hlavní role neprávem obviněného učitele, jíž byl pověřen populární šansoniér Jacques Brel. Film měl premiéru těsně před Vánocemi 1967 a jen ve francouzských kinech jej vidělo přes tři a půl miliónu diváků.
(argenson)
Recenze (4)
Ve skutečnosti velmi citlivé téma křivého obvinění svádí nejednou tvůrce k filmům, které vykalkulovaně útočí na divákovy city, aniž by se snažily obdařit je patřičnou logikou... teď už vím, odkud vzal Vinterberg námět na svůj brutálně přeceňovaný Hon, byť výchozí detaily a rozvíjení rozehrané situace se v něčem rozcházejí. André Cayatte naštěstí vzal do rukou příběh o lži a její následcích tak pevně a důkladně, že jsme po celý čas v první řadě svědky velmi pozoruhodné analyzy případu a psychologie hlavních postav. Byť si zpracování zachovává jistý odstup a soustřeďuje se i výrazně na prostředí věsnice a rodiče, přesto na mě postupně spadla v příběhu muže „v osidlech falešného obvinění“ obrovská dávka tísně a beznaděje, stejně jako podněty k zamýšlení nad tím rizikem povolání. Jacquese Brela v roli laskavého učitele si nešlo nezamilovat a vlastně snad ani věřit, že by někdo s tímhle charismatickým pohledem by mohl spáchat takové zlo, nicméně až do samotného konce jsem trnul, jak celé nekonečné vyšetřování dopadne a... tíha na duši přes uzemňující závěr stejně zůstala. Asi jako ve většině případů Cayatteho filmů, které nebývají veselé, ale snad pokaždé ve mě dokážou vzbudit silné pocity a svým způsobem se opět těším na ty další. 90% ()
SLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 6.5.1977 --- réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = SAMUEL IVAŠKA (7.2.2009) ()
André Cayatte uměl mistrně zobrazovat společenská dramata, na nichž pak bez obalu ukázal bigotnost, pokleslost, zlobu, upachtěné maloměšťáctví, justiční omyly a krutost lídí. Stačí jedno křivé obvinění, ale když jsou rovnou tři, rozjíždí se soudní mašinérie na plné obrátky, vyšetřovatel podsouvá obětem odpovědi, rodiče se bijí v prsa, matky si na rekonstrukci berou sváteční šaty a u kadeřníka si něchávají dělat účesy. Na malé vesnici je o vině rozhodnuto. Musím přiznat, že se u mě střídaly vlny vzteku a beznaděje, o to víc, že ústřední postavu učitele ztvárnil už od pohledu laskavý Jacques Brel. ()
Precizně natočené drama o tom, jak učitel, který měl své povolání rád, do ještě větší nouze přišel, a o tom, jak děti dovedou být zlé. Jacques Brel projevoval herecké vlohy už během pěvecké kariéry a jeho celovečerní debut je zcela bezchybný. Manželé Jacques a Suzanne Doucet učí na venkovské základní škole a svým svěřencům se věnují ze všech sil. Obvinění je tudíž zasáhne jako blesk z čistého nebe. Ne snad, že by na straně diváka byly jakékoli pochyby – těžko si představit, že by někdo s Jacquesovýma očima a zranitelným vystupováním dokázal prznit holčičky – jde jen o to, jestli se prokáže falešnost obvinění nebo dojde k hroznému justičnímu omylu. Zajímavé je i spektrum „obětí“ – Catherine je manipulativní blonďatý andílek, Josette přihlouplá nanynka a Helene emocionálně frigidní bestie. A jejich motivy naopak těžce banální. A nad chováním jejich rodičů rozum bere zpátečku. Při sledování takového filmu si člověk uvědomí, že pro pracovní úvazek ve školství je bezpečnější být ženou a mít studenty alespoň zletilé, když už ne normální. ()