Gymkata

V dalekém Parmistánu, kdesi u Ruska, se hraje každoroční zábavná hra smrti. Kvůli vlastním politickým zájmům Amerika do soutěže vysílá svého nejlepšího gymnastu, aby hru vyhrál (přežil), protože jedině tak se může na půdě Parmistánu postavit projekt Hvězdných válek. Gymkata (alias Asijská mise) je předchůdce Battle Royale, ale vznikl dokonce dříve než Running Man. Pravidla soutěží si jsou velmi podobná, takže tenhle film lze označit za jakýsi prototyp soutěžních survival filmů. Gymkata si mě získala také asi dvacetiminutovou horrorovou pasáží u konce. Soutěžící, aby se dostali k cíli, musí překonat les, skály, propast a nakonec město šílených lidí a to se tvůrcům rozhodně povedlo. Celá pasáž působí značně strašidelně a možná by obstála i v nejlepším horrorovém filmu. Gymkata je opravdu zvláštní film. Není nijak zvlášť dobře natočený, ale jeho špatnost je tak skvělá, až ji filmu vyloženě chcete prominout. Nutno poznamenat, že děj je naprosto šílený. Vůbec konání hry v Parmistánu pořádané ninjovským státem nedává moc smysl. Proč se pořádá? Ale především: kdo by takovou hru chtěl dobrovolně hrát? Hru, kde vás probodne ninja schovaný za stromem nebo šíp letící zpoza stromu. V případě gymnasty víme proč, ale co ostatní? Na akci je každopádně radost pohledět: hlavní hrdina svými výskoky, otočkami a kopy předvádí kvalitní gymnastickou šou. Věřil bych, že kvůli tomuto filmu byl v roce 1985 zřejmě rekordní počet přihlášek na gymnastiku. Hvězdičky jsou v případě Gymkaty nicneříkající. Tohle se musí vidět. (29.08.2015)

Ty nejbizarnější scény už tu byly vypsány a těžko k nim něco dodávat, snad jen citát: ,,To jsou dvacátníci! Mladí lidé, kteří bojují za to, aby se naše země připojila k 20. století!" Esence osmdesátek zabalená v nehorázně sračkovitý příběh o agentovi spojujícím to nejlepší z bojových technik západu (gymnastika) a východu (karate), který má samozřejmě svého mistra pronášejícího rádoby-chytrá moudra ve stylu ,,Musíš slyšet hvizd sekery!" a který samozřejmě musí pomstít svého otce a utkat se v podivné zemi uprostřed Ukrajiny v podivné hře, která nemá žádná pravidla. Děj dospěje přes jedno neuvěřitelné klišé za druhým až k poslední (napsané) větě o americkém jaderném programu, což je dostatečně tragikomická tečka za už tak dost tragikomickým filmem. (03.03.2012)

GYMKATU možno nazvať excelenciou béčkového kinoproduktu 80. rokov. Tu proste nikto nerieši scenár, alebo akýsi vývoj postáv ( mladík - gymnasta sa proste bez akýchkoľvek okolkov pustí do špionážnej misie, či má alebo nemá na to, aj keď ide o jeho otca ). Hlavný hrdina sa stane akýmsi mladým Jamesom Bondom s olympijským nadaním a to okolo toho sú už len frakcie akčných scén prameniacich buď z jeho talentu, alebo proste len z toho, že mu to nenáročný divák zhltne aj z navijákom. (09.08.2018)

Jako guilty pleasure nefunkční. Nejen, že veškerou humornou retardovanost vyseká v prvních dvaceti minutách, ale tu správnou trapnost tahá z filmu akorát hmatatelný osmdesátkový peklo, který ale neni tak agresivní jako třeba v Cool as Ice. Vyloženým zklamáním je i poměrně zdařilá (!) choreografie soubojů. Hlavní hrdina je spíš debil než vtipný debil a tak nějak to celý vypadá. Vyslovená hrůza je většina zdrhacích akčních scén, který jsou sestřihem (na akční film) neúměrně dlouhých záběrů, který se utnou až když všechny postavy z nich odejdou, což těžkej mouthfuck dynamiky a tedy se dostáváme k pointě - Gymkata je nudná. Doufám teda, že to není tím, že moje laťka na guilty pleasure zábavu je neúměrně vysoko postavená díky filmu Birdemic a produkci studia Asylum. (18.02.2012)

IT'S NOT OVER YET, SO PUT YOUR HARDWARE BACK IN YOUR PANTS! Lokace kdesi v Rumunsku byly sice slabší a kostýmy bohužel taky, ale jinak naprosto parádnická podívaná. Kdo by taky mohl být smutný u filmu, kde působí Tadashi Yamashita. Škoda jen, že neměl více prostoru. Hrdina Jonathan rozdává kopy po kterých praskají lebky, ale některé jeho kreace působily namyšleným dojmem. Snažil se předvádět, místo toho, aby protivníka jednoduše zneškodnil. To nevím, jestli by prošlo u mistra Yamashity. A princezna Rubali? Kvítek medový. Asi jsem se zamiloval. O té si nechám dnes v noci zdál. Dál už číst nemusíte, protože zbytek komentáře bude balada na nekonečnou krásu princezny Rubali. Ach, ty její ladné pohyby, úsměvy a gesta. Její půvab. Musím si někde sehnat její plakát a dát si ho na zeď, abych se mohl každé ráno probouzet a první co mé oči spatří bude ona. Možná si nechám vyrobit princeznu Rubalu v životní velikosti z kartonu, nebo si jí potisknu na povlečení a trička. Ó princezno Rubalo. Škoda jen, že bydlí v takové prdeli. (31.07.2019)