Komentáře uživatelů k filmu (1)
-
bogu
Ach jo, jak si mám užít skoro tři hodiny s touhle skvělou limonádovou tragedií od Shakespeara, když snílka Romea hraje nesympatický a tak nějak samolibě odměřený Patrick Ryecart a Julii rezervovaná a monotónní Rebecca Saire? Vášnivá italská romantika po anglicku? Ne, děkuji. Mezi těmi dvěma nebylo po smyslnosti a erotickém napětí ani stopy. Balkonová scéna byl spíš jen takový nevázaný chat než strhující milostné dobrodružství. Poslední půl-hodinu jsem si už jen netrpělivě přál, aby to aspoň rychle skoncovali. Bohužel, jako všichni ostatní BBC Shakespearové, i tenhle je prakticky doslovný, a tak to trvalo opravdu dlouho... Nejotřesnější výkon ale předvedl Anthony Andrews jako hysterický, absurdně teatrální Mercutio – Andrews doslova rozstřílel Shakespearův verš na kousíčky ve svých příšerných výstupech, kde dramaticky vykřikuje Mercutiův text po dvou, třech slovech, nesouvisle a nesrozumitelně. Je ovšem zajímavé vidět Alana Rickmana v jeho první sympaticky nesympatické padoušské roli – jeho Tybalt vůbec není špatný. Michael Hordern jako roztržitý, excentrický Kapulet je taky dobrý a jeho koňské hýkání a řehtání mi tu rozhodně sedne víc, než v jeho Learovi o pár let později; delikátním čokoládovým bonbónkem je tu potom Chorus legendárního Johna Gielguda. Skutečným důvodem, proč tuhle adaptaci nemůžu jednoduše odepsat, jsou ale výkony obou ‘náhradních rodičů’ Romea a Julie, tedy Celie Johnson jako Chůvy a Josepha O’Conora jako Frátera Laurence – Johnson je roztomile šibalská babka plná rozmarů a vrtochů, ale vždy na sto procent okouzlující, O’Conor zase jako mnich splynul s modelem nenucené důstojnosti, rozvahy a moudrosti, která přichází až s věkem. Ti dva v mých očích tuhle adaptaci částečně zachraňují a jejich scény jsou vysoko nad průměrem nejen BBC. I tak jsou ale oba pouze vedlejší postavy, které by ideálně měly stát v decentním odstupu za bouřlivým, milujícím a troufalým mládím. To, že mě jejich scény zaujaly mnohem víc, než scény s ústřední dvojicí, není pro tuhle adaptaci zrovna moc dobré vysvědčení. // LEPŠÍ VERZE: Ani v Zeffirelliho, ani u Luhrmannově adaptaci se sice nedočkáte ani zdaleka takové věrnosti předloze, ale na rozdíl od téhle verze v nich rytmicky pulzuje život (jakkoliv zjednodušený), romantika a dobře zvládnutý patos. Klidně jděte i do parafrází: West Side Story a Shakespeare in Love jsou výborná, nápaditá přepracování téhle hry.(13.7.2009)
