Po duševní krizi se Rita Seidel vrací zpět do rodné vesnice a promítá si v duchu uplynulé roky. Její vztah s Manfredem Herrfurthem, o deset let starším chemikem, který jí kdysi dodal sebedůvěru a povzbudil ji ke studiu, trpí maloměšťáctvím Manfredových rodičů. Manfred je rozhořčený, když jeho podnik odmítne vynález, který sám vyvinul, a tak spatřuje jediné východisko v útěku do Západního Berlína. Rita ho na Západě navštíví a je jí jasné, že ani tam nemají společnou budoucnost. Snímek Rozdělené nebe je zdařilá elegická filmová adaptace stejnojmenného románu Christy Wolf o rozděleném Německu. Premiéra filmu připadla na období opatrné liberalizace, po skončení politické „oblevy“ byl pak tento film stále častěji vystavován ideologické kritice. Dnes je považován za jeden z nejdůležitějších filmů německé kinematografie. (Das Filmfest)
Zasa raz sa mi vynarali spomienky na mladsie filmy, ale co uz, ked som ich videla skor. Velmi prijemne prekvapenie - a to moj "respekt" k nemeckej kinematografii en bloc uz polavil (ale farebne 1970 len so zaviazanymi ocami). Melancholicka, tak trochu sentimentlna love story mladej studentky pracujucej vo vlakovom depe - vyrobni, poznacna NSR-NDR vztahmi a "ponukou" kazdej z nch. Kedze ide o DEFA film si netreba trikrat hovorit, v prospech ktoreho z nich. Vyrazne moderisticky styl retrospektivneho rozpravania a tiez vizualu niekde medzi Antonionim a sentimentalnejsimi frantickymi novovlnistami (aj s interpunkcnymi zabermi neba, ulice z vtacej perspektivy a vecernej ulice,..): pohybujeme sa pocitovo medzi momentami "doma a zalubena" a "odcudzenie Zapadu".(28.5.2009)