Příběh začíná smrtí muže jménem George Barber, kterého jednoho dne policie nalezne zavražděného v jeho bytě. Neoloupeného, ponechaného na pohovce, pouze s odborně odejmutým mozkem, který policii zavede na stopu tajného neurologického výzkumu. Film kanadského režiséra rozplétá složité klubko o povaze a identitě lidského vědomí a představivosti a je úpravou stejnojmenné hry kanadského matematika, spisovatele a dramatika Johna Mightona, který na filmu také spolupracoval. (zazzou)
Těsně po shlédnutí jsem měl neurčitý pocit, že mě někdo celou dobu tahal za nos, k čemuž určitě přispěl závěr, jehož náznak je naservírován někdy kolem dvacáté minuty. S odstupem několika dní to vidím mnohem jasněji, totiž že Tilda Swinton se opravdu nehodí do role femme fatale, autoři zakryli všechny díry v příběhu ponurou atmosférou a nelineárním střihem, kdy ztrácíte pojem o čase i rovině, kterou právě sledujete – což může některým definovat nálepku mysteriózní, mě to způspobuje žaludeční potíže – a celý film čpí na sto honů "coby kdyby" patosem. Razím názor, že fantazie se nedá kritizovat, tahle však není pro mě.(7.8.2009)