Chrustaljove, vůz!
-
Chrustaljov, mašinu!
-
Хрусталёв, машину!
(Rusko)
Drama
Rusko / Francie, 1998, 137 min
Režie:
Alexej GermanObsah
-
Děj tohoto černobílého snímku se odehrává v Rusku v zimě roku 1953. J.V. Stalin je na smrtelném loži a proto je k němu povolán generál, vojenský lékař Jurij Glinsky. Film je doslova poskládán ze střípků zdálnlivě nesouvisejících scének a protkán mnoha dějovými zvraty. Neustále balancuje mezi komedií a tragédií zobrazující děsivou atmosféru Ruska padesátých let. Pro nezkušeného diváka může film působit značně zmateným dojmem, ale filmový fajnšmejkr ocení dynamičnost děje a neobvyklé zpracování. (Caleb)
Děj tohoto černobílého snímku se odehrává v Rusku v zimě roku 1953. J.V. Stalin je na smrtelném loži a proto je k němu povolán generál, vojenský lékař Jurij Glinsky. Film je doslova poskládán ze střípků zdálnlivě nesouvisejících scének a protkán mnoha dějovými zvraty. Neustále balancuje mezi komedií a tragédií zobrazující děsivou atmosféru Ruska padesátých let. Pro nezkušeného diváka může film působit značně zmateným dojmem, ale filmový fajnšmejkr ocení dynamičnost děje a neobvyklé zpracování. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Houdini
Zlatá Palma - výběr(16.9.2006)
-
Marigold
Germanovo dílo působí od počátku dojmem chaotické kakofonie zvuků, nesourodých dialogů, těžko rozeznatelných postav... Snaha vzbudit dojem nestylizovaného dění, ve kterém je kamera (a s ní i divák) jen na návštěvě, vyúsťuje do pocitů zmatenosti a zběsilého těkání, které pomáhá usměrňovat občasnými štěky jen postava chlapce-vypravěče. Dějová kostra se pod masivem falešných zvuků a střípků událostí rýsuje jen pozvolna, Rusko roku 1953 vyhlíží jako absolutní blázinec, jeho obyvatelé (v tomto filmu "zúženi" obyvatele jednoho domu) působí dojmem přehnaně afektovaných a nelogicky reagujících chovanců. Germanův pohled je typicky ruský, je v něm ironie, prudké zvraty do tragiky, bizarnost, zběsilý spád vyprávění, který může na "neškoleného" diváka působit jako zmatek, ale při bližším pohledu lze odhalit velký vypravěčský um a řád. Chrustaljove, vůz křísí atmosféru padesátých let v SSSR nejen z pohledu běžného občana (neustále smýkaný a ponižováný topič), ale i z pohledu elity (ústřední postava generála Glinského)... Spojuje je však krutá a manipulativní nadvláda moci, před kterou nelze utéct (černé vozy...). Do hry se s obdivuhodnou lehkostí dostávají zásadní otázky té doby, na odpovědi sice nedojde, ale koneckonců, tenhle kousek bazíruje na "dokumentární" hodnotě. Rusko-francouzský snímek podle mého pracuje se stejným druhem "zrealističtělé" metafory jako Kusturicův Underground, ačkoli zachází vskutku ad absurdum a z diváckého hlediska není ani zdaleka tak vděčný. Alexej German talent nezapře, ale přesto má jeho sdělení jen několik silných emotivních momentů (zejména znásilnění generála ožralými mužiky), jinak svým černobílým chladem, režijním odstupem a matoucí strukturou zůstává spíše filmem pro zvané. Což na druhou stranu není chyba.(18.1.2005)
-
Pohrobek
Údajně absurdní pohled do absurdní doby. Po pravdě řečeno nic absurdnějšího jsem dlouho neviděl a jestli bylo Germanovým záměrem vyvolat v divákovi především pocity nesmylnosti, údivu, nepochopení, víceméně marného hledání jasnějších souvislostí nebo i přehledného řádu, podařilo se mu to dokonale, potenciálnímu divákovi však připravil víc než těžko stravitelný pokrm, z kterého se bude hodně dlouho vzpamatovávat, aniž by si byl úplně vědom toho, co mu tak vadilo, co ho překvapilo, či co se mu naopak zalíbilo.(18.1.2005)
-
gudaulin
Ruská a sovětská historie patřily už od dob střední školy k mým koníčkům, takže o stalinistickém Sovětském svazu, případu židovských lékařů a Stalinově skonu jsem měl velmi slušné informace a měl jsem pocit, že film Alekseje Germana bude jen zajímavou konfrontací režisérových uměleckých představ o dané době s těmi mými. Popravdě řečeno, po prvním shlédnutí jsem měl pocit, že jsem brouk, který zabloudil v mraveništi, protože ani po hodině zoufalé snahy jsem se ve filmu a ve sledu obrazů a postav, které mi režisér předkládal, ani v nejmenším nevyznal. Nedokázal jsem film dokoukat a původně zde figuroval odpad. Po druhém shlédnutí jsem se už náležitě připravený a poučený, co mě asi očekává, dokázal propracovat až k závěrečným titulkům a můžu změnit hodnocení na férovější dvě hvězdičky. German nemyslel na diváka a podřídil filmovou strukturu svému uměleckému záměru, který bude ale pro většinu diváků, obávám se, nestravitelný. Jeho snímek je silný v detailech, v jednotlivých scénách, kde dokáže postřehnout a zachytit absurditu života v pozdně stalinistickém Rusku, selhává ale jako celistvý příběh, který by měl diváka zaujmout a poskytnout mu celkový obraz doby a země. Z tohohle pohledu je daleko lepší sáhnout po takových titulech, jako je Unaveni sluncem či Baltazarova hostina. Celkový dojem: 40 %. Je to typicky festivalový, resp. klubový, film bez šance uspět u širšího publika. Existuje nicméně divácká menšina, která přistupuje k filmovému dílu jako k rébusu, který je nutné vyluštit, a ta bude mít patrně z Germanova filmu upřímnou radost, protože pochopit chaos a vnést do něj řád je úkol na dlouhou dobu...(25.6.2006)
-
Fingon
Dalo mi opravdu HODNĚ práce dokoukat to až do konce...(16.5.2006)
-
Crocuta
Divácký zážitek z tohoto Germanova snímku se (zejména zpočátku) podobá chaotickému putování generála Glinského labyrintem zchátralých klinik a přelidněných bytů. Defilé bizarních a nezařaditelných postav je stejně matoucí jako absence jasné dějové linky v první části filmu. Postupně se ale absurdní juráčkovská atmosféra vytrácí a příběh získává jasnější kontury, spolu s nimi se ovšem ke slovu dostává všechen marasmus a ubíjející tíha stalinské epochy. Přímočaré scény vzbuzují chvílemi doslova fyzický pocit hnusu (odpudivý výjev s eskortou, umírající Stalin, ale už i bitka s výrostky na nádraží), které jsou naštěstí odlehčovány takřka lyrickým snímáním města a krajiny a řadou černohumorných pasáží. "Chrustaljove, vůz" tak vyznívá především jako tragikomická, groteskní, ale přesto silná výpověď o dané společnosti a době a nakonec působí (alespoň na mne) vcelku mnohem optimističtěji, než bezútěšný smutek režisérovy "Prověrky osudem".(29.4.2009)
-
Pacco
Né, né a ještě jednou né, nevermore! (první část prospána, u druhé jsem málem vydala obsah svého žaludku pánovi záchodů) Nepochopené "umění" a první ruský film, co ve mě vzbudil krvelačnou nenávist (led na hlavě a nohy v teple to snad spraví). Už nikdy nepiju kafe.(24.8.2007)
-
cinefob
Podobně jako mnozí kolegové zde na ČSFD, i já jsem Germanův počin napoprvé nezvládnul (to je to správné slovo). Před očima se mi míhaly prapodivné postavy a postavičky, které pronesly větu nanejvýš dvě, jeden přeplněný pokoj střídal jiný, do toho nečekané prostřihy na noční ulice, kde se cosi dělo (co?), prostě nepřehledná změť obrazů, která ne a ne ustat. Zhruba po půl hodině, co můj mozek běžel naplno, mě rozbolela hlava (doslova) a já to musel vzdát, upřemýšlel bych se k smrti, navíc zbytečně. Chtělo to prostě několik dalších diváckých zkušeností a zejména uvědomění si faktu, že film, aby vypovídal něco podstatného, nemusí být nutně přehledný a poskytovat sdostatek informací umožňujících divákovi snadno si v hlavě poskládat smysluplný příběh. Právě naopak, poslední dobou se stále víc utvrzuji v přesvědčení, že ty nejdůležitější věci se nedají vypovědět či ukázat přímo, je potřeba je všelijak zohýbat, pokřivit, zlehčit i zveličit, aby se ukázalo, čím skutečně jsou. Při druhém zhlédnutí jsem se již tolik netrápil hledáním příčinných souvislostí, nechal jsem obrazy plynout, přicházet a odcházet, jen tak na mě působit (teď si uvědomuji, že jsem byl dost pasivní;), a je potřeba říci, že to byl přístup správný. Začala se objevovat, v rámci možností, jasná struktura, to by však na pět hvězd nestačilo. Ty dávám za pocity a dojmy, které se filmu ve mně podařilo evokovat. Germanov zde dokázal zprostředkovat atmosféru doby takovým způsobem, že při zmínkách o Sovětském svazu 50. let, Stalinově smrti či spiknutí bílých plášťů se mi napříště budou v mysli vybavovat právě jeho černobíle obrazy.(6.9.2010)
-
Aquarius
No, mne ten film prišiel celkom zaujímavý a je to opäť čosi celkom iné... Tie dlhé chaosné zábery pôsobili avntgardne a postupne som začal odkrívať aj príbehovú zložku(aj keď mi neprišla príliš zaujímavá). Každopádne, forma prebíja obsah ale takto som sa ešte pri sledovaní filmu nikdy necítil, preto dávam 5*(a myslite si o mne čo chcete)..... Objavil som zaujímavý článok venujúci sa tomuto filmu, imho stojí za pozornosť.(13.12.2005)
-
Silverluv
Tento film je trochu silné kafe. Po hodině zvláštního a zmateného chaosu jsem měl sto chutí to vypnout a rychle zapomenout. Nakonec jsem to dokoukal a nelituju. Opravdu velmi originálně natočeno. Černobílý, depresívní snímek, kde se veškerý humor ztrácí v šílenství a strachu tehdejší doby stalinovského režimu. Nepříjemná noční můra, ve které se místy ztrácíte a marně tápete, co se vlastně děje, přesně reflektuje a naráží na dobovou situaci. Syrové, misty drsné a nechutné, tak nějak "rusky" dementní.(18.1.2005)
-
Alf
odpad!když jsem film po cca 20 minutách vypínal, nemohl jsem se zbavit pocitu, že tihle lidé si Stalina opravdu zasloužili...(14.5.2007)
-
dokktor
pohled na vrchol stalinské hrůzovlády dětskýma očima se snad ani nedá natočit jinak. film, který při rovném náhledu nedává téměř smysl, mezi řádky vypráví strhující příběh dětství chlapce, jehož otec, lékařská kapacita, byl v rámci antisemitských čistek odvlečen na sibiř. obsah by se dal zhustit do poloviční stopáže, to už by se pak ale nebylo na co dívat. i přes prvotní nesrozumitelnost musím dát plný počet - opravdu silný zážitek.(11.5.2007)
-
garmon
Virtuózní! Černá groteska a la Gogol z chaotické jelcinovské éry - filmový punk svého druhu! Když to porovnám se sladkobolným Unaveni sluncem, je mi jasné především to, co se děje s výsostnou kulturou, která neopakuje a nepodlézá - je odsouzena k nezájmu a zde k hodnocení odpad!... Není to její škoda. Celé mi to evokovalo Alfreda Šnitkeho - jeho symfonie jsou chvílemi taky chaotická změť zvuků, ale neztrácí duktus a jednoznačně směřují k jasné výpovědi. German vyvažuje estetiku změti dokonale promyšlenou choreografií záběrů, film má ohromující tempo, střídá se tu jeden gag za druhým - hodně jsem se nasmál - opravdu si "odpadové" tady toho nevšimli??? To, že se dává příběh obtížněji dohromady mi fakt nevadí - jsme 50 let za Novou vlnou, sakra - to opravdu budeme stále dokola lineárně vyprávět o tom, že se někdo zamiloval a nevyšlo mu to? Líbila se mi i kvalita filmu - sametová čerň "sovětské noci" a vůbec: estetika, exteriéry - muselo to být hodně drahé a je to na tom vidět. Četl jsem, jak to tehdy v Cannes skoro vypískali - vyhrál to tehdy Život je krásný - typické. Po Astenickém syndromu je Chrustaljove, vůz! další postsovětský film, který mě totálně dostal! Dal jsem to na uloz.to: http://uloz.to/xvb7kC1/chrustaljove-vuz-alexej-german-1998-tv-rip-avi(19.2.2012)
-
seba
odpad!Pardón. Už dlouho se mi nestalo, že bych film po půl hodině vypnul. Až tady. Stalinské Rusko natočené stylem - pojďte před kameru, říkekte a dělejte si co chcete a já to natočím a bude to umění. To se nedalo.(19.1.2005)
-
mano_negro
Moskevský masakr o dvě čísla menším Nývltem!!!(11.2.2006)
