Barmská harfa
-
Biruma no tategoto
-
Burmese Harp, The
Drama / Válečný
Japonsko, 1956, 116 min
Režie:
Kon IchikawaHudba:
Akira IfukubeObsah
-
Júl 1945. Japonská armáda je na ústupe. Čata v Barme sa snaží udržať si svojho ducha. Inšpirácia prichádza od ich spolubojovníka Mizušimy, hráča samouka, ktorý im hrá na lutnu. Na konci vojny, keď čakajú na návrat do vlasti v zajateckom tábore Mudon, Mizušimu pošlú na výzvedy do hôr, kde sa majú Japonci zakopať. Mizušima je neúspešný, Briti zaútočia, mnohí padnú a Mizušimovi spolubojovníci sa obávajú, že padol aj on. On samozrejme prežije a je prezlečený za budhistického mnícha. Na ceste do Mudonu, za svojimi kamarátmi, ho deptajú pohľady na mŕtvych japonských vojakov. Rozhodne sa zasvätiť svoj život modlitbám, no jeho kamaráti sa ho snažia prehovoriť na spoločný návrat domov do Japonska. (matriosa)
Júl 1945. Japonská armáda je na ústupe. Čata v Barme sa snaží udržať si svojho ducha. Inšpirácia prichádza od ich spolubojovníka Mizušimy, hráča samouka, ktorý im hrá na lutnu. Na konci vojny, keď čakajú na návrat do vlasti v zajateckom tábore Mudon, Mizušimu pošlú na výzvedy do hôr, kde sa majú Japonci zakopať. Mizušima je neúspešný, Briti zaútočia, mnohí padnú a Mizušimovi spolubojovníci sa obávajú, že padol aj on. On samozrejme prežije a je prezlečený za budhistického mnícha. Na ceste do Mudonu, za svojimi kamarátmi, ho deptajú pohľady na mŕtvych japonských vojakov. Rozhodne sa zasvätiť svoj život modlitbám, no jeho kamaráti sa ho snažia prehovoriť na spoločný návrat domov do Japonska. Komentáře uživatelů k filmu (15)
-
Houdini
Oscar 1 nominace: Cizojazyčný film. . . . Zlatý Lev - výběr(17.8.2004)
-
Matty
Jednou jsi vojákem, navždy jsi vojákem. Nelze odpustit, nelze zapomenout. Tento film nerozlišuje mezi vítězi a poraženými, nesnaží se pochopit, ale přijmout co se událo. Jedině pak bude možné jít dál. Slova o ničem nevypovídají, závěrečný dopis jen shrnuje nesené poselství. Poselství, které by mělo být předáváno z generace na generaci (během nejdůležitější části kamera nezabírá vojáky, ale věčně plynoucí řeku). Podstatné je řečeno hrou na harfu, jejíž zvuk už mi nikdy nebude znít jako dřív. Sledovat Barmskou harfu znamená podstoupit náročnou a smutnou pouť, ale na jejím konci… kousek naděje. Evropan ani Američan by podobný film o válce nenatočil, pochopí jej ale každý. 90% Zajímavý komentář: vypravěč(19.12.2010)
-
Rudovous
Nadherny, pro valecne filmy az netipicky, barvity pribeh tohoto skveleho dila mnou bude dlouho znit, stejne tak jako jeho podmanive krasna hudebni stranka. Burmska harfa - bezpochyby jeden z nejoriginalnejsich japonskych snimku nejen na dane tema. pwh pekne shrnuti deje.(19.9.2008)
-
pm
Ano, je to noblesní duchovní film, ale nenahlížela bych ho křesťanskou optikou, protože podle mého jde především o jasně srozumitelnou výpověď o tom, jakým způsobem válka vykořenila lidi bez ohledu na náboženství nebo původ a o tom, že hudba má schopnost povznášet i dorozumívat: bylo úplně jedno, zda Japonci zpívali své stesky nebo Angličané písně mariánské a mešní, hudba lidi spojovala stejně jako touha po míru, vyrovnání a po domově. Voják vydělený ze svého útvaru je potom určitě reflexí psychického stavu japonských mužů po válce, o kterou nestáli, a zobrazením jejich problémů zařadit se do života a vyrovnat s válečnou zkušeností. Tedy ostré protiválečné poselství, podobně jako "Ohně na planinách".(8.10.2011)
-
Aidan
Krásný, podivuhodný film o osudech několika japonských vojáků v Barmě těsně po skončení 2. světové války. Téma však může klamat - ačkoliv tu totiž válka a smrt nezůstanou stranou, snímek je o něčem jiném, vlastně o mnoha věcech. Těžko jej vystihnout. Vypráví o hudbě přemáhající hranice, o nových začátcích a o smíření. Vypráví o dobru a činí to věrohodně, což je strašně těžké, pro padlého člověka mnohem těžší než ukázat zlo. Vypráví také o touze silnější než je touha po domově, o zvláštním převratu v lidském srdci, jejž bychom v křesťanském kontextu a západním slovníkem snad mohli nazvat "povoláním k zasvěcenému životu."(10.6.2009)
-
stub
Snímek jak univerzálně platný, tak zároveň i bytostně japonský. Oproti např. Nobi je dílo méně naturalistické, zato však obsahově komplexnější, vícevrstevné a méně "tělesné" (což není typické ani pro japonskou tvorbu, ani pro válečné filmy jako takové...a právě proto se mi to líbí).(9.8.2009)
-
Hedka
Absolútne výstižný komentár už napísal Aidan. Nenapísala by som to lepšie, mužské pocity z tohoto príbehu musia byť ešte o čosi silnejšie.(28.8.2011)
-
Revanx
Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete.(24.1.2009)
-
Foma
Nádherný, mírový, soucitný dílo dělající svět lepším místem pro život. Příběh čety vojáků v Barmě a zejména jednoho, kterej de facto dezertuje, aby se dal na cestu mnišství. Doprovázeno působivou hudbou a naplněno opravdu, opravdu dojemnýma scénama. A když vemu, že jsem film nedejchaje sledoval a druhej den se dozvěděl, že v ten samej den zemřel ve 92 letech jeho režisér Ičikawa, tak to je jistej zážitek na celej život.(13.2.2008)
-
vypravěč
Film o cestě k sobě samému v čase, který se zdá plynout již jen ze setrvačnosti, který je plný zkázou a bolestí. Tedy v čase, který toho, kdo dýchá jeho nedýchatelný vzduch, může vytrhnout z vlastních kořenů a vystavit dravčímu zobanu pochyb nad smyslem bytí, nad možností žít, se hlavní hrdina dotýká duchovní pravdy, která se mu – snad jen jakoby náhodou – odkryla na jeho trýznivé pouti. Střet s definitivností u něj zpřetrhal pouta s jeho dosavadním životem – podobně jako u hlavního hrdiny ruského filmu Vzestup – a on pohlédl na svět z pozice konce. Za naprostého chaosu, rozkmitávajícího smysly do naprostého nebytí, dokázal stanout a být. Je to heroismus svého druhu, uchránit se pokušení smrti. Barmská harfa je skvělým svědectvím o tomto vnitřním přerodu.(28.5.2010)
-
ScarPoul
Ďalší so série japonských filmov, ktoré svojským a o to viac originálnym spôsobom rozoberajú nejaký aspekt súdobého sveta a vnášajú do neho svoj poetizmus. Aj napriek tomu, že Barmská harfa vychádza z románovej predlohy, je citeľné že režisér Kon Ichikawa vytvoril nestarnúce, a veľmi pôsobivé dielo. Jednak je to film v ktorom je herecký prejav všetkých zúčastnených viacej priblížený realite - vplyv divadla Kabuki a expresívneho hereckého prejavu by sme tu ťažko hľadali. Film je obohatený o spirituálnu rovinu, prítomnú vo filme vďaka budhistickej viere a premeny vojaka na budhistického mnícha. Táto premena je systematická, dramaturgicky bezchybná. Vďaka tomu film funguje aj čo sa týka predávania emócií. Ďalším prvkom, ktorý stojí za to spomenúť je hudba. Či už sa jedná o spev, alebo brnkanie na harfe - príbeh je tým značne odľahčený. Vystačí si bez naturalistických sekvencií aj keď niektorým scénam nemôžem uprieť ich silu. Krásne podaná dráma zo života vojakov - ktorých súdržnosť je ďalším zaujímavým a silným motívom tiahnúci sa celým filmom, ktorá rozpráva o následkoch vojny na duši bojovníkov - v ktorých žilách koluje česť v priamom kontraste s túžbou prežiť a vrátiť sa domov. Jeden z najpôsobivejších Japonských filmov, aké som mal možnosť vidieť.(20.3.2012)
-
d-fens
ocenenia : Oscar 1957 - Nominácia na najlepší zahraničný film(31.1.2012)
-
pwh
Tenhle u nás takřka neznámý film byl pro mě jedním nejsilnějších zážitků poslední doby. Nádherná vizuální stránka a neméně nádherný příběh. Začíná v posledních dnech druhé světové. Setkáváme se s oddílem japonských vojáků na Barmě včetně hlavní postavy - Mizušima miluje hudbu a často obšťastňuje kamarády hraním na svou nerozlučnou harfu. Vzhledem k obecné představě o japonských vojácích působí tahle skupinka jako nějak příliš velcí pohodáři, ale film je o něčem jiném. Když se po kapitulaci Japonska jiný oddíl (mnohem bližší našim představám o Japonsku) odmítá vzdát, vyrazí s nimi vyjednávat právě Mizušima. Jeho mise je neúspěšná. Mizušima je odříznut od svého ddílu a v následujících dnech bolestně objevuje krajinu, kterou se přehnala válka - krajinu poničenou, posetou mrtvolami. Mizushima najde novou chuť do života, když se ho ujme budhistický mnich a sám přičichne k budhistickému světonázoru. Nový smysl života najde v pohřbívání mrtvých a obnově zničené země. Jednoho chlapce naučí na harfu svou oblíbenou melodii. Ostatní vojáci žijí mezitím v nejistotě, co se s jejich oblíbeným druhem stalo. Domnívají se, že patrně zemřel...až jednoho dne zaslechnou jistého chlapce hrát povědomou melodii. Jak už název napovídá hudba zde hraje důležitou roli, někde je i použita jako nástroj komunikace účinnější než slova. Od skvělé úvodní scény "ten den jsme se dozvěděli, že válka před třemi dny skončila", přes "kdo tě naučil takhle hrát" a především jednu z posledních scén, kdy Mizushima nepromluví, ale ve velesmutné melodii obsáhne všechno co cítí a co v posledních letech prožil....a naslouchající jeho vzkaz pochopí - tohle řadím mezi nejpůsobivější scény všech dob - až po závěrečnou větu z filmu, "a až mi bude někdy smutno...vezmu svou harfu a budu hrát..."(14.12.2007)
-
black.mao
Film zpracovává téma, které je zřejmě nám Evropanům vzdálenější. Voják Mizušima se rozhodne zůstat po válce v Barmě i po návratu svých kamarádů do Japonska, a pohřbíváním padlých vojáků se snaží o návrat klidu jejich duším. Jeho dobrovolná rezignace na kolektivní budování válkou zničeného Japonska není ale plně kamarády pochopena. Filmu lze snad vytknout tradiční japonský patriotismus, který ve vzdálených barmských exteriérech působí stejně nepatřičně jako britský kolonialismus.(24.9.2009)
-
borifield
Skvela kamera a hudba vas provazi timhle antivalecnym filmem Ichikawy od zacatku do konce. Film vypravi osudy japonske jednotky, ktera bojuje na uplnem konci valky kdesi na Barme a v tezkych chvilich za doprovodu harfy zpiva. Nemohu jinak nez 5*, nenasel jsem nic, co by mne utvrzovalo v opaku.(4.2.2006)
